Máta tedy patří k trvalkám, čili po výsadbě se můžeme těšit jejími listy, vůní i chutí mnoho let. Máta je na pěstování zcela nenáročná, vysadit ji přitom nemusíme jen v zahradě, ale i doma do květináče či truhlíku. Její původní domovinou je jižní Evropa a Středomoří, u nás však velice rychle zdomácněla a v půdě přežije i tu nejtvrdší zimu. Rozšířena je dnes v Eurasii, na severozápadě Afriky, v obou Amerikách, v Austrálii i na Novém Zélandu, nikdy ne v tropických oblastech. Máta může dorůstat výšky až 1,2 m, její listy jsou lesklé, tmavě (ale i světleji) zelené, květy mají barvy bílé, růžové, až tmavě fialové. Záleží na konkrétním druhu máty. Od jiných bylin se máta liší unikátním obsahem siličnatých látek, jež jí dodávají charakteristickou vůni (aroma) a chuť. Její lodyhy jsou hranaté, vyrůstají z podzemních či nadzemních plazivých oddenků s převážně chlupatými výběžky. Mátu mnozí označují jako odolný, ale voňavý plevel. A ona plevelem opravdu je. Mátu si nejčastěji pořídíme v podobě mladých sazeniček, případně řízkováním starších rostlin. Semena obvykle nevyséváme. Při množení ze semen nejsou v důsledku možné hybridizace zaručeny vlastnosti nových rostlin. Vegetativně mátu rozmnožujeme podzemními oddenky a jejích výběžky nebo nadzemními šlahouny, případně výše zmíněnými řízky.Plevelnost této byliny je způsobena dlouhými kořeny, které se plazí pod povrchem půdy, a ze kterých vyrůstají jednotlivé oddenky. Snadno vám tak zaplevelí velký kus zahrady a její odstraňování je pak opravdu obtížné. Proto je dobré mátu na místě výsadby „uzavřít.“ Děláte se to tak, že se vyhloubí jáma, ta se vystele fólií a zahrne substrátem (zeminou), ovšem lze též (a je to vhodnější, jelikož díky fólii se bude v jámě stále držet voda a přemokření není pro většinu druhů máty dobré) vytvořit vyvýšený záhon či bylinkovou spirálu – máta odsud nemá kam utéct a pokud se nějaký ten oddenek přece jen v okolí objeví, snadno jej odstraníme. Samozřejmě si můžeme pořídit speciální substrát a hnojivo, ovšem mátě stačí v podstatě jakákoli půda, jen nemá ráda přemokření (až na výjimky) a raději snese sucho. Na druhou stranu je pro ni dle odborných zdrojů ideální vlhká, propustná a humózní půda a polostín. Na slunci prý nestrádá, pokud má dostatek vláhy. Z osobních zkušeností mohu říci, že jsme mátu vysadili na slunné místo u zdi, kde je většinou dosti sucho a půda není zrovna kvalitní. Pěstujeme zde 2 blíže neurčené druhy, vůbec nezaléváme, a máta se rozrůstá především podél stěny (kam dosáhne i minimum deště), nikoli do humóznější a vlhčí části užitkové zahrady. Na druhou stranu jsme ji zkusili vysadit na stinnější, humózní a vlhký vyvýšený záhon, kde se rozkládá do hloubky (výšky) 80 cm rostlinná hmota (odpad ze zahrady a kuchyně), a zde se jí příliš nedaří, přežívá, ale nerozrůstá se. Na druhou stranu například cukety zde dosahují obřích rozměrů a plodí jako o život. Kde je pravda, posuďte sami, stačí si „snadné“ pěstování máty vyzkoušet. Pěstovat můžeme například 2 základní druhy máty: mátu klasnatou (Mentha spicata) a vonnou (Mentha suaveolens), ze kterých byly vyšlechtěny další odrůdy a kultivary. Dnes je prakticky nemožné určit přesný počet druhů máty. Z nich nejznámější je máta peprná (její silice se přidávají do žvýkaček, větrových bonbónů, ústních vod, zubních past a masážních mastí).V kuchyni však určitě oceníte exotické příchuti máty, ať už k přípravě nápojů, dezertů, zmrzliny. Mezi exotické příchuti máty patří citronová, jablečná, grapefruitová, pomerančová, zázvorová, koktejlová, ananasová, ale třeba i čokoládová. A skutečně listy takto vyšlechtěné máty po zmíněných produktech nejen voní, ale i chutnají. Vedle toho jsou známé například marocký čaj (marocká máta Nana) a mojito (máta mochitová - Mentha species ´Mojito´).Další známé druhy máty: máta dlouholistá (Mentha longifolia), máta rolní (Mentha arvensis), máta vodní (Mentha aquatica), polej obecná (Pulegium vulgare) atd.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
