Melouny obsahují hromadu vitamínů a minerálů, mají sice velmi sladkou chuť, ovšem minimum kalorií. Pomohou proto každému, kdo má chuť na sladké, ale chce držet linii, zároveň se však i osvěží a doplní si tekutiny. Meloun, tedy meloun vodní, dorůstá ohromných rozměrů a hmotností. Výjimkou není ani váha okolo 15 kilogramů. Meloun vodní se na pultech obchodů objevuje již od jara, ovšem cena bývá fantastická, zato v létě ceny letí strmě dolů a není výjimkou ani 7 až 6 Kč za kilogram kvalitních a dobře dozrálých vodních melounů. Slovo meloun pochází z řečtiny a znamená „velké jablko“. Ovšem melouny jsou vyobrazeny již hieroglyfy a pochutnávali si na nich staří Egypťané před více jak 5000 lety. Tento královský dar dostávali panovníci na poslední cestu, aby měli po smrti co jíst.Vodní melouny se prý poprvé urodily v africké poušti Kalahari, ovšem důkazy neexistují, zřejmě jde jen o legendu. Do Evropy se melouny dostaly přes Čínu, odkud je přivezli ve 13. století Maurové čili Arabové. Kromě vodního melounu dnes známe též melouny cukrové, čili předvším melouny Galia, Cantaloupe, Honeydew a Piel de Sapo. Vodní melouny samozřejmě představují klasiku, zvenčí jsou zelené, často pruhované, uvnitř růžově červené s černými zrníčky semen, existují však již i šlechtěnci bez zrníček. Do nedávna byl u nás vodní meloun jediným zástupcem tohoto druhu, přičemž si jej vypěstujeme i v zahrádce, ovšem vyžaduje kromě tepla a slunička i hromadu vody. Cukrové melouny jsou žluté, ale i zbarvené do zelena, jejich dužina je žlutá až oranžová. Mezi cukrové melouny řadíme právě výše zmíněné odrůdy, Galia se vejde do ruky a chutí připomíná nektarinky, Cantaloupe též patří mezi nejmenší melouny, voní jako ananas a má neopakovatelnou sladkou chuť, Honeydew má zelenou kůru a dužinu zářivě žlutou, chutná po medu a podává se k parmské šunce či masu z lososa, Piel de Sapo znamená v překladu 'kůže ropuchy', ovšem svou sladkou chutí vás zajisté dostane. Ale vraťme se k melounu vodnímu. Jak poznáme jeho zralost? Pokud jej nekupujeme celý, prostě to poznáme vizuálně, v některých zemích se běžně poskytují i ochutnávky, u nás je tomu tak jen zřídka. Po zvuku, pokud na meloun zaklepeme, by měl mít zvuk kovový. Pokud jej vezmeme do rukou a s tlačíme, měl by pak vrzat. Dalším znakem zralosti je seschlá stopka, která se začíná stáčet. V obchodech však melouny stopku většinou nemají. Bohužel. Zásadním znakem zralosti je pak žlutý flek na jedné straně. Jde o tu plochu, na které meloun ležel, když dozrával. Pokud vidíte na melounu různé šrámy, určitě to není na škodu, povrch melounu by však měl být lesklý, vybarvený a tvrdý. U cukrových melounů poznáme zralost nejlépe podle intenzivní, sladké vůně a též podle prasklin na slupce okolo stopky. Samozřejmě však i vizuálně po rozkrojení.A ještě jedna otázka nás v souvislosti s melouny trápí. Totiž fakt, že se nedovedou botanici, pěstitelé, kuchaři a cukráři, jakožto konzumenti, shodnout, zda jde o ovoce či zeleninu. A opravdu, nejen u melounů, ale i u jiného ovoce a zeleniny se nemůžeme shodnout, do které z těchto dvou skupin plody konkrétních rostlin zařadit. Kuchaři považují melouny za ovoce, zemědělci je řadí do čeledi tykvovitých (což i botanici) a to je plodová zelenina. Zahradníci považují ovoce za plody dřevin, ovšem s výjimkou jahod a botanici? Ti mají meloun za bobuli a tedy ovoce. A co vy? Mně to vychází na remízu! Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
