Jak poznáme, že je meloun opravdu zralý?

Poznat, že je meloun opravdu zralý, není až tak těžké, ovšem hmotnost těch největších kousků zamezuje jednu metodu fyzicky slabším jedincům. Zato zjistit, zda je meloun ovoce či zelenina, to je již jiná liga.

Melouny obsahují hromadu vitamínů a minerálů, mají sice velmi sladkou chuť, ovšem minimum kalorií. Pomohou proto každému, kdo má chuť na sladké, ale chce držet linii, zároveň se však i osvěží a doplní si tekutiny.

Meloun, tedy meloun vodní, dorůstá ohromných rozměrů a hmotností. Výjimkou není ani váha okolo 15 kilogramů. Meloun vodní se na pultech obchodů objevuje již od jara, ovšem cena bývá fantastická, zato v létě ceny letí strmě dolů a není výjimkou ani 7 až 6 korun za kilogram kvalitních a dobře dozrálých vodních melounů.
Slovo meloun pochází z řečtiny a znamená „velké jablko“. Ovšem melouny jsou vyobrazeny již hieroglyfy a pochutnávali si na nich staří Egypťané před více jak 5000 lety. Tento královský dar dostávali panovníci na poslední cestu, aby měli po smrti co jíst.

Vodní melouny se prý poprvé urodily v africké poušti Kalahari, ovšem důkazy neexistují, zřejmě jde jen o legendu. Do Evropy se melouny dostaly přes Čínu, odkud je přivezli ve 13. století Maurové čili Arabové. 
Kromě vodního melounu dnes známe též melouny cukrové, čili předvším melouny Galia, Cantaloupe, Honeydew a Piel de Sapo. Vodní melouny samozřejmě představují klasiku, zvenčí jsou zelené, často pruhované, uvnitř růžově červené s černými zrníčky semen, existují však již i šlechtěnci bez zrníček. Do nedávna byl u nás vodní meloun jediným zástupcem tohoto druhu, přičemž si jej vypěstujeme i v zahrádce, ovšem vyžaduje kromě tepla a slunička i hromadu vody. Cukrové melouny jsou žluté, ale i zbarvené do zelena, jejich dužina je žlutá až oranžová. Mezi cukrové melouny řadíme právě výše zmíněné odrůdy, Galia se vejde do ruky a chutí připomíná nektarinky, Cantaloupe též patří mezi nejmenší melouny, voní jako ananas a má neopakovatelnou sladkou chuť, Honeydew má zelenou kůru a dužinu zářivě žlutou, chutná po medu a podává se k parmské šunce či masu z lososa, Piel de Sapo znamená v překladu 'kůže ropuchy', ovšem svou sladkou chutí vás zajisté dostane.
Ale vraťme se k melounu vodnímu. Jak poznáme jeho zralost? Pokud jej nekupujeme celý, prostě to poznáme vizuálně, v některých zemích se běžně poskytují i ochutnávky, u nás je tomu tak jen zřídka. Po zvuku, pokud na meloun zaklepeme, by měl mít zvuk kovový. Pokud jej vezmeme do rukou a s tlačíme, měl by pak vrzat. Dalším znakem zralosti je seschlá stopka, která se začíná stáčet. V obchodech však melouny stopku většinou nemají. Bohužel. Zásadním znakem zralosti je pak žlutý flek na jedné straně. Jde o tu plochu, na které meloun ležel, když dozrával. Pokud vidíte na melounu různé šrámy, určitě to není na škodu, povrch melounu by však měl být lesklý, vybarvený a tvrdý. 
U cukrových melounů poznáme zralost nejlépe podle intenzivní, sladké vůně a též podle prasklin na slupce okolo stopky. Samozřejmě však i vizuálně po rozkrojení.

A ještě jedna otázka nás v souvislosti s melouny trápí. Totiž fakt, že se nedovedou botanici, pěstitelé, kuchaři a cukráři, jakožto konzumenti, shodnout, zda jde o ovoce či zeleninu. A opravdu, nejen u melounů, ale i u jiného ovoce a zeleniny se nemůžeme shodnout, do které z těchto dvou skupin plody konkrétních rostlin zařadit. Kuchaři považují melouny za ovoce, zemědělci je řadí do čeledi tykvovitých (což i botanici) a to je plodová zelenina. Zahradníci považují ovoce za plody dřevin, ovšem s výjimkou jahod a botanici? Ti mají meloun za bobuli a tedy ovoce. A co vy? Mně to vychází na remízu!
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com