Brzy začne všechno růst, bujet a rozkvétat a rozkvetou nám i kozy včetně jejich různých částí těl (pysky, nohy a brady), ale kozlíci a kozlíčci. Některé živočišné druhy prostě kvetou stejně jako rostliny anebo je tomu jinak? Ne opravdu nečekejte nějaký satanistický seminář, ani zoologické orgie. Výhradně půjde o dva obory – botaniku a lingvistiku. Na začátek je třeba připomenout, že pro vědu je závazná a směrodatná pouze latinská nomenklatura, zatímco terminologie v národních jazycích není pro vědu vůbec směrodatná a může být upravena libovolně v duchu konkrétního jazyka. Proto je možné používat i některá jednoznačná jednoslovná pojmenování, případně užívat stejná národní rodová označení pro různě pojmenované latinské rody (např. slunéčko). Česká jména jsou pak často buďto téměř doslovným překladem z latiny anebo vychází z lidové slovesnosti, případně konkrétních vlastností rostlin, které latina nereflektuje. Jednoduše a prostě řečeno, vědcům je úplně jedno, jak se té které rostlině říkán česky, zato pro lingvisty je to pravý badatelský ráj. A pro mnohé botaniky též. Proč se tedy například bršlice jmenuje kozí noha (latinsky Aegopodium podagraria)? Latinské slovo Aegopodium je odvozeno z řeckého aigos - koza a podos - noha. Listy této rostliny pak skutečně připomínají svým tvarem otisk kozího kopýtka. Podagra je přitom starý název pro dnu, čili nemoc, která ve stáří zbaví mnoho lidí schopnosti pohybu. Mniši proto bršlici pěstovali v klášterních zahradách, jelikož má schopnost léčit právě dnu, ale i mnohé jiné choroby. Podagraria znamená léčící dnu. Česky se rostlině mimo jiné říká podágrová bylina, což je však název plynoucí z řečtiny. Rostlině se u nás lidově také říká peťour, husí packa, kerhák a kerhátek. A pozor, zdravotní účinky této byliny jsou až zázračné, konzumovatelná je přitom i jako listová zelenina, pokud se jí však chcete v zahradě zbavit jako plevele, jde o boj téměř marný. Naše babičky přidávaly nadrobno nasekanou hmotu bršlice do mletého masa a moc dobře věděly, proč… Přitom nesbíraly jen listy, ale hlavně oddenky, čímž zároveň porost tohoto nezničitelného plevele alespoň trochu eliminovaly. Prostě vězte, že když se vám v zahradě právě tuto sezónu objeví bršlice kozí noha a dokonce spolu s ostropestřcem mariánským, nechte si vyšetřit játra. Rostliny váš neduh poznaly dříve. A jak vznikl název kozí brada? Kozí brada, nejčastěji kozí brada luční (latinsky Tragopogon pratensis), má české jméno odvozené od podoby odkvetlých květů. Ze zákrovů vyčnívají chlupy chmýru, které připomínají kozí vousy. Z toho pramení pojmenování kozí brada. Známá je též kozí brada pochybná (Tragopogon dubius), kozí brada fialová (Tragopogon porrifolius), kozí brada kyjovitá větší (Tragopogon major) a kozí brada východní (Tragopogon orientalis). U nás převážně rostoucí kozí bradě luční se také říká kozica, slunečník, smetaník a strapačka. A když v přírodě kozí bradu potkáte a nepoznáte, vězte, že řeknete: „Je to nějaká pampeliška.“ Kozinec blanitý (latinsky Astragalus membranaceus) byl zařazen čínským císařem v letech 2737-2697 před n.l. mezi nejvýznamnější rostlinné druhy. Byl lékem na bolesti, hnis a hemoroidy, ale též doslova stovky různých dětských onemocnění. Po tisíciletí Číňané užívají tuto rostlinu jako prostředek podporující zvýšení imunity především u malých dětí a mladých lidí. Říkají mu též ženšen mladých lidí. V čínské medicíně bývá popisován jako bylina, která ovlivňuje vnější energii, zatímco ženšen ovlivňuje vnitřní energii. U nás se vyskytuje 7 druhů rodu kozinec, z nichž nejznámější je kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos). Jelikož jde o typické rostliny čeledi bobovité, jsou býložravci vyhledávanou pícninou a z toho zřejmě pramení české pojmenování kozinec. Vůbec nejznámějším druhem je kozinec slizodárný (Astragalus gummifer), z něhož se získává z trhlin v kořenech a větvích klovatina bez chuti a vůně, která tuhne. Na trzích se jí říká "tragant". Ve Vietnamu se pro změnu v tradiční medicíně využívá kozinec hroznovitý (Astrogalus racemosus), který kromě jiného koncentruje v pletivech nati velké množství selenu (v sušině až 1,5%). Zimolez obecný neboli zimolez kozí list (Lonicera caprifolium) je opadavý keř, který je u nás známý jako růže z Jericha nebo právě kozí list. Je vysoký 5 až 7 metrů a patří do čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae). Jde o keř někdy vzpřímený, ale častěji poléhavý, plazivý, s dlouho anebo krátce trubkovitou korunou. Pochází z Číny. Využíván je především jako okrasný keř k pokrytí svislých ploch, vhodný je jako obrost plotů, besídek a pergol s trelážemi. Ceněn je hlavně kvůli svému vzrůstu, velkým a vonícím květům a barevným plodům. Vysazovat jej lze i do stínu. K večeru okolo sebe šíří příjemnou vůni, navíc jde o významný druh medonosný. Jelikož je oficiální české jméno této rostliny zimolez obecný, je zimolez kozí list pojmenováním zlidovělým, tedy místně tradičním. Tetlucha kozí pysk (Aethusa cynapium) je jediným druhem rodu tetlucha vyskytujícím se v naší přírodě. Tento u nás původní druh je toxický, obsahuje alkaloid cynapin. Občas vyrůstá i na polích a obzvláště v okopaninách je tetlucha považována za nepříjemný plevel. Rostlina je až na výjimky rozšířena téměř po celé Evropě a také v západní Asii. S kolonizací Ameriky byla též zanesena do severozápadních oblastí Spojených států amerických a jihozápadní Kanady. U nás roste od nížin až po podhorské oblasti. Někde je její výskyt jen roztroušený, jinde hojný, ve vyšších polohách vzácný a výhradně v blízkosti lidských sídel. Nejčastěji roste na na člověkem vytvořených stanovištích, najdeme ji i na kompostech a v zahradách, stejně jako podél cest, na rumištích a smetištích. Tetlucha kozí pysk je navíc variabilní druh, který se v přírodě vyskytuje ve dvou poddruzích: tetlucha kozí pysk pravá (Aethusa cynapium subsp. Cynapium) a tetlucha kozí pysk vznešená (Aethusa cynapium subsp. Elata), která je méně častá. Roste nejčastěji v lužních a humózních lesích, případně ve vlhkých pobřežních houštinách a její vzrůst je mohutnější. Poslední dobou se navíc objevil nový morfotyp, kterému se říká tetlucha kozí pysk polní (Aethusa cynapium var. 'agrestis'). Jde o poddruh jednoletý, který se objevuje na strništích. Jde také o častý plevel především v cukrové řepě. Této rostlině nemohli naši předci doslova přijít na jméno. Slovo pysk se do jména dostalo možná podle tvaru květenství. Avšak kromě kozího pysku se jí říkalo také psí, kozí a kočičí petrželí, ovšem i svinská veš! Prostě nenávist jako vystřižená ze žurnálu. Kozí pysk patří spolu s kozí nohou mezi rostliny miříkovité. Jenže aby toho nebylo málo, nejde jen o kozy, ale také kozly, kozlíčky. Kozlík i kozlíček jsou další dva rostlinné druhy. A z rodu kozího je ještě znám takzvaný kozí jetel, pelyněk kozalec (Artemisia dracunculus) a kozelec, což je moravský nářeční výraz pro kozlík lékařský (Valeriana officinalis). Lidová tvořivost je prostě neuvěřitelná. A proč? Kozlík je staleté staročeské jméno, které bylo odvozené od faktu, že kořen kozlíku (známá léčivá droga) odporně páchne. Inu jako kozel. A kozlíček? Kozlíček polní (Valerianella locusta) má i latinské jméno velmi podobné kozlíku, přitom jde o oblíbenou listovou zeleninu, tedy významnou zelinářskou plodinu. A kozí jetel? To je lidové jméno opět rostlin z čeledi bobovitých, konkrétně čilimníků (Cytisus). Zdroj: sazenicka.cz, bylinkyprovsechny.cz, wikipedia.org, priroda.cz, botany.cz, izahradkar.cz
