Ostropestřec mariánský (Silybum marianum) pochází z jižní Evropy, severní Afriky a západní Asie. Přes teplomilný původ se mu však výborně daří i u nás. A co víc, pokud si tuto rostlinu pořídíte a necháte ji v zahradě vysemenit, nebudete se v příštím roce stačit divit. Kladem této rostliny je, že hladký a dlouhý kůlový kořen mladých rostlin snadno vytáhnete ze země. Ale toho ohýbání, než se jej zbavíme všude, kde jej nechceme. V žádném případě proto uschlé, odumřelé rostliny, nedávejte na kompost. S jeho rozvezením po zahradě si pak rozvezete i semena neuvěřitelně odolného plevele. Ostropestřec vyroste až do výšky 1,5 metru, čímž zdatně konkuruje například též velmi léčivé divizně. Jeho listy jsou zelené, bíle mramorované (panašované). Rostlina má chudě větvenou lodyhu, listy pavučinatě vlnaté a pokryté roztroušenými přisedlými žlázkami. Lodyha je plná, zaobleně hranatá, s bílou dření. Listy v přízemní růžici jsou až 40 cm dlouhé, tvarem i barvou podobné listům lodyžním. Dolní lodyžní listy jsou přisedlé, horní poloobjímavé, obvejčité až kopinaté, peřenolaločné až peřenoklané, s úkrojky na okraji nepravidelně ostnitými, na líci lesklé. Žilky na líci listů jsou lemovány bílými skvrnami. Ostny má ostropestřec slámově žluté, až 7 mm dlouhé. Květy purpurově červené až fialové, s dlouhou bílou korunní trubkou, dlouhé 3,5 až 4 cm. Nažky jsou asi 7 až 8 mm dlouhé a 3 až 5,4 mm široké, smáčklé, světle hnědé a tmavohnědě čárkovitě žíhané, lesklé, na vrcholu s úzkým slámově žlutým lemem a snadno opadavým chmýrem.Lidově se ostropestřci říká Kristova krouna, kardus mariánský, ale i stříbrný bodlák, strakáč, bílý trn, podstřel, ostrolist a volčec. První dva lidové názvy nejsou náhodné, jelikož panuje pověst, že když Panna Maria utíkala s Ježíškem a Josefem před králem Herodem pouští, krmila děťátko mateřským mlékem a jeho kapka dopadla na bodlák u jejích nohou. Ostropestřec není řazen mezi bodláky náhodou, jeho ostny dovedou pořádně poranit, proto je třeba použít při sklizni pořádně tlusté, kožené rukavice. Sklizeň semen přitom dobře načasujte, prostě nesmí začít z plodů vypadávat. Správná doba bývá na konci srpna až v září, kdy se na bodláku objeví první chomáčky bílého chmýří. Odstřižená plodenství pak dosoušíme na plachtě. Semena z nich získáme rozstřihnutím plodenství a následným vymnutím semen, nebo dáme plodenství do kyblíku a rozbíjíme je kolmými údery vhodným nástrojem, který však nepoškodí nádobu. Ta se proto doporučuje nejlépe kovová. Semena se tak uvolní sama. Obzvláště při bohatší sklizni je tento způsob rychlejší. Semeny jsou červenohnědé nažky, které dosoušíme v tenké vrstvě a čistíme od chmýří a jiných rostlinných zbytků. Použít lze fén, ale pomůže i mírný průvan. Fén má tu výhodu, že ze semen vyfouká nečistoty. Suchá semena se skladují ve skleněné láhvi celá, nemletá. Drtí se až těsně před použitím. V opačném případě by pro vysoký obsah olejů a bílkovin rychle žlukla a změnily by se léčebné vlastnosti, tedy ztratily. Účinky ostropestřceOstropestřec především chrání a regeneruje jaterní tkáň. Je ideální při léčbě virové hepatitidy a cirhózy jater. Používá se též ke snížení krevního tlaku, který ovšem souvisí právě i se správnou funkcí jater. Ideální je též k celkové detoxikaci organismu, pomůže při otravách drogami, alkoholem a houbami. Účinnou látkou je flavonoid silymarin, který je dokonce podáván i nitrožilně při otravě smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (jinak též hlízovitou). A v mnoha případech opravdu zachrání život. Že doma ostropestřec ještě nemáte? Chyba!Ostropestřec také zvyšuje produkci žluči, usnadňuje trávení, pomáhá při nadýmání, posiluje imunitní systém. Používá se proto jako podpora při chemoterapiích. Kromě čajů a kapek můžeme z ostropestřce použít i zevně, například při léčbě bércových vředů, křečových žil a hemoroidů. Ať už užijeme ostropestřec jakkoli, musíme nejprve semena roztlouci, jinak je účinek výrazně nižší. Obsahuje též bílkoviny, mastný olej, slizové látky a hořčiny. Jak pěstovat ostropestřec?Jakkoli a prakticky kdekoli! Jde o letničku, která někdy vydrží i do dalšího roku. Vyséváme jej na přelomu března a dubna do hluboce propracované půdy. Tato rostlina okolo sebe potřebuje hodně místa a hodí se do zadních partií záhonů a nebo na samostatná stanoviště, kde se stane mohutným solitérem. Rozestup mezi řádky necháváme alespoň půl metru, mezi rostlinami v řádcích 30 centimetrů. Jinak nám ale poroste i na neúrodných půdách, rumištích, vydrží i velká sucha. Vyloženě nesnáší půdy kyselé, naopak vyžaduje zásadité, ale neutrální pH mu též nevadí. A znova opakujeme – produkuje obrovské množství neskutečně vitálních semen! Necháte-li jej v zahradě vysemenit, máte hned v dalším roce o zábavu postaráno! „Zlatá pampeliška,“ řeknete si! Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org
