Yzop lékařský (Hyssopus officinalis), polokeř z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), překrásně kvetoucí, trsovitě rostoucí, vonná a léčivá trvalka. Jak yzop pěstovat a jak jej využít pro své zdraví? Yzop lékařský je velice nenáročná bylina, ostatně to dokazuje i areál jeho rozšíření v přírodě. Totiž od Středomoří až po Kavkaz a Sibiř. Již ve starověku byl yzop považován za významnou očistnou rostlinu, ale i rostlinu léčivou. Šlo o posvátnou bylinu starých Řeků a Římanů. Ti yzopem očišťovali kultovní místa a používali jej jako lék na astma a katar, ale i epilepsii a zmírnění menstruačních bolestí. K nám se yzop dostal někdy ve středověku prostřednictvím klášterních zahrad, kde si jej mniši pěstovali jako prostředek posilující jejich organismus a obohacující svou chutí a vůní pokrmy. Jak se však yzop dostal právě k nim, těžko říct. Yzop byl jednou z nejuctívanějších magických rostlin již od dob starozákonních. V Bibli najdeme zmínku o yzopu na více místech, konkrétně žalm Davidův č. 51, verš 9, popisuje yzop jako velmi silně očistnou bylinu. Pro Hebrejce šlo vůbec o tajuplnou a posvátnou rostlinu, kterou podle pověstí na zem zasadil osobně sám Ježíš, což ale tak nějak časově odporuje Starému zákonu Bible. Každopádně měl yzop pro naše předky silně očišťující a žehnající účinky, projasňoval mysl a odstraňoval hříchy stejně jako cedr. Ten se společně s yzopem symbolicky spaluje k uctění pouti Slunce od zimního k letnímu slunovratu a zpět. Při vykuřování yzop vydává bylinnou, dřevitou a letně teplou vůni. Spalován býval při očistných ceremoniích, pro navázání kontaktu s Bohy a éterickými bytostmi, k uctívání, při modlitbách, pro inspiraci a cestu k osvícení a duchovní moudrosti. Tato silně spirituální rostlina se pro posílení účinku dodnes kombinuje se zmíněným cedrem, ale i kadidlem a mastixem. V současnosti se na yzop tak trochu pozapomnělo, a když jej již někdo pěstuje, je to většinou pro okrasu. Jaká škoda, jde totiž o kulinářský i léčitelský zázrak.Významný renesanční lékař a botanik italského původu Pietro Andrea Mattioli psal ve své knize Herbář neboli Bylinář: „Yzop je vůně libé, chuti peprné a trochu hořké, jež uvolňuje odkašlávání, dává člověku pěknou barvu, čistí mozek a je vhodný pro staré lidi.“ To jsme tedy již u účinků zdravotních. Funguje prý i k léčení některých forem epilepsie, pomáhá v geriatrii a při menstruačních bolestech, má afrodiziákální účinky a v magii se dosud používá k ochraně před negativní energií, černou magií a takzvaným energetickým vampirismem. Kdo věří, budiž mu přáno. Nálev z kvetoucí nati se používá proti kašli a bolestem v krku, chronickému zánětu dýchacích cest a astmatu. Při zánětu hrtanu a mandlí lze nálev použít jako kloktadlo, jednorázově jej lze užívat i při poruchách trávení a nadýmání způsobených dietní chybou. Dlouhodobější užívání působí i proti nechutenství a střevnímu kataru a doporučuje se také při nadměrném pocení.V době květu (od července do září) sbíráme kvetoucí nať bez spodní dřevnaté části a bez plodů. Nať pak sušíme ve stínu při teplotě do 35 °C. Kromě toho během roku spotřebováváme čerstvou nať (kvetoucí i nekvetoucí) na vaření a k přípravě léčivých nálevů.Yzop obsahuje silice, glykosidy, třísloviny, organické kyseliny, minerály a pryskyřici (v menším množství). Významný je i obsah vitamínu C. Působí antibioticky, má antibakteriální účinky, podporuje trávení, uvolňuje křeče, lehce projímá a působí močopudně. Jestli má někdo právo hovořit o yzopu v kuchyni, jsou to Francouzi. Ti přidávají yzop do různých omáček, polévek a nádivek, ale i likérů, již od nepaměti. Lze jej však využít i k netradičnímu ochucení zeleninových salátů a pečených či dušených mas (zvěřina, maso králičí, kuřecí i jehněčí). Yzop má jako koření jemné aroma a podávaný spolu s potravinami podporuje trávení. Do likérů, ale i parfémů, se přidává aromatický olej z yzopu. Pomáhá dobře trávit tučná jídla a skvěle se doplňuje s bobkovým listem, mátou, petrželkou, tymiánem, kerblíkem a třeba i bršlicí. Yzop může být velice prospěšný i jako okrasná rostlina v našich zahradách, nejenže působí nádherně svým keřovitým, trsovitým, trvalkovým vzrůstem a květy, ale také nádherně v zahradě voní, což ale nevoní třeba běláskům zelným. Ty odpuzuje.Přitom je jako okrasná rostlina v zahradách yzop velice nenáročný. Ve svém přirozeném prostředí roste na suchých a kamenitých místech, která jsou silně osluněná. Hodně sluníčka a chudší propustnou půdu mu proto dopřejeme i v zahradě, přidáme však ještě závětrné stanoviště. Jinak yzop není náročný jak na živiny, tak na zálivku. Vlastně je to nezmar. Yzop můžeme rozmnožovat semeny vysetými někdy v březnu až dubnu. Semínka klíčí přibližně 20 dní a rostlinky rostou zpočátku velice pomalu. Později se jednotí na vzdálenost 30 centimetrů a je dost dobře možné, že v prvním roce nám yzop vůbec nevykvete. Jako trvalka nám vydrží až 5 let, navíc jde o rostlinu medonosnou. Pokud sazenice rychlíme v teple, přesadíme je na finální stanoviště, když již mají alespoň dva pravé lístky. Yzop lze množit i vegetativně oddělky, které odebíráme mateřské rostlině v létě či na podzim. Yzop je dokonce pro svůj keřovitý a košatý vzrůst oblíbený do okrasných živých plotů, lze jej snadno tvarovat. Voňavý plot z yzopu se vysazuje ve sponu 20 cm, přičemž tvarování a sestřihávání musí být opravdu pravidelné. Dosáhneme tak košaté a dostatečně husté koruny. Pokud yzop pěstujete právě kvůli jeho vzhledu, je nejdůležitější podzimní řez. Zjara potom poroste bujně. V případě živých plotů je však třeba stříhat vícekrát v sezóně. Jako solitérní bylinu je vhodné yzop vysadit na jižní svah chráněný před větrem. Tedy do míst, která jsou slunná a teplá. Pro pěstování yzopu se nehodí mokré, kyselé a písčité půdy, vyloženě mu vyhovuje půda dostatečně vápenitá. Na podzim je nejlepší na budoucí stanoviště yzopu přidat chlévskou mrvu či kompost. Na jaře pak ještě přidáme hnojivo s vápníkem. Jelikož yzop má spoustu lístků a větviček, potřebuje pozemek bez vytrvalých plevelů (pýr či svlačec), kterým by se stal oporou. Je proto vhodné zem kolem yzopu obsypat například mulčovací kůrou. Yzop lékařský je typickou středozemní bylinou, která se hravě přizpůsobila podmínkám našich zahrad i klimatu. Je to vytrvalá a stálezelená rostlina keříčkovitého vzrůstu, větvičky (výhony) má hojně větvené a za vhodných pěstebních podmínek běžně dorůstá výšky až 60 cm (obvykle 20 až 50 cm, v extrému až 1,5 m). Listy jsou dlouhé, úzké, vstřícné, střídavé a hustě žláznaté, od července yzop vytváří v úžlabí horních listů přesleny drobných květů, které mají barvu modrou, růžovou až purpurovou, nafialovělou a bílou. Květenstvím je lichoklas a každý má 3 až 7 květů. Na květech jsou patrné dva pysky, které jsou dole srostlé v úzkou lysou rourku. Horní pysk je kratší a vykrojený, dolní delší a třílaločný. Výrazné jsou také 4 dlouhé tyčinky i čnělka, které vyčnívají daleko z koruny. Příbuzným druhem yzopu je například Agastache urticifolia (vytrvalá aromatická bylina severoamerických indiánů, rostlina léčivá i koření, ostatně jako yzop).Zdroj: abecedazahrady.cz, kouzlovuni.cz, living.cz, wikipedia.org, zdravi-liftea.cz, bylinkyprovsechny.cz, culinabotanica.cz, naturway.cz, botanic.cz, zdravinadlani.cz
