Prestižní ocenění Pritzker Architecture Prize, kterému se také říká Nobelova cena za architekturu, letos získal architekt Smiljan Radić Clarke z Chile. Je to autor, který proslul svou precizní prací s materiály a jehož díla sice často vypadají jako velice prostá, ale za jejich strohostí se skrývá precizní inženýrství a konstrukce. Předsedou letošní poroty byl architekt Alejandro Aravena, také Chilan, který získal stejnou cenu v roce 2016.
Každý rok je cena udělena jednomu architektovi či kolektivu
Pritzkerova cena je mezi architekty uznávaným oceněním, spojena je s finanční odměnou a ziskem bronzové medaile. Ne nadarmo se jí s trochou nadsázky říká Nobelova cena v architektuře. Získat ji může každý rok jeden jediný žijící architekt, případně kolektiv autorů, kteří se zapsali do dějin architektury jako inspirativní tvůrci. Při hodnocení architektonických děl je důležité, zda je tvorba konkrétního autora pro architekturu přínosem, oceňováno je však především i odhodlání, talent a vize. Cena je udělována od roku 1979. Loni ji získal Číňan Liou Ťia-kchun navrhující stavby s respektem k tradiční místní architektuře, předloni to byl Japonec Riken Yamamoto, jehož filosofií je obohacování celých komunit architekturou, nikoli jen jejích obyvatel. Dříve ji také získali například Frank Gehry, Jean Nouvel, Renzo Piano, Rem Koolhaas, Alejandro Aravena (letošní předseda poroty), Grafton Architects a další.
)
)
)
)
Ocenění založil Jay Pritzker se svou ženou Cindy
Pritzkerovu cenu zavedli v roce 1979 Jay Pritzker a jeho žena Cindy. Jejím prvním laureátem se stal Philip Johnson, autor průlomového skleněného domu (The Glass House, Connecticut 1949), mrakodrapu Seagram Building (New York 1958), muzea moderního umění v Bielefeldu (Německo 1968) a dalších staveb. Bronzová medaile, kterou vítězové ceny obdrží, se inspirovala návrhy takzvaného otce mrakodrapů Luise Sullivana. Na jedné straně medaile je název ceny, na druhé jsou vyražena slova: „firmness, commodity and delight“, což odkazuje na tři základní principy architektury podle Vitruvia (firmitas, utilitas, venustas), které byly popsané v jeho 10 knihách o architektuře. Přeloženo do češtiny, Vitruvius tvrdil, že dobrá stavba musí být trvanlivá, užitečná a krásná. Finanční náklady spojené s cenou hradí Hyattova nadace nazvaná podle hotelové skupiny Hyatt, kterou také založili manželé Pritzkerovi.
Smiljan Radić Clarke, letošní laureát Pritzkerovy ceny
Architekt Smiljan Radić Clarke pracuje ve vlastním studiu Pequeňo Edificio Burgués, které se nachází v chilském Santiagu. „Autor uplatňuje v každém svém díle originalitu, přičemž zviditelňuje nenápadné. Vrací se k základům architektury a zároveň zkoumá hranice, kterých se dosud nikdo nedotkl. Jeho dílo, vyvinuté v kontextu nelítostných okolností, z okraje světa, nás dokáže přivést k nejhlubšímu jádru zastavěného prostředí a samotné podstaty lidství,“ řekl letošní předseda poroty Alejandro Aravena.
)
)
Smiljan Radić Clarke se narodil v Santiagu de Chile, kde nadále žije a pracuje. Připravuje odsud projekty pro investory například v Albánii, Španělsku, Švýcarsku a Spojeném království. Odmítá opakované tvary archetypálních podob staveb, ke každému návrhu přistupuje jako k individuálnímu objektu. Při navrhování budov zohledňuje jejich zamýšlené využití, historii místa a sociální kontext. Porota ankety také ocenila oblibu architekta v experimentování s materiály. Jeho budovy jsou na první pohled jakoby dočasné, nestabilní, záměrně nedokončené, téměř na pokraji zmizení. Přesto ale jde podle odborníků o „objekty, které poskytují strukturovaný, optimistický a tiše radostný úkryt“.
)
)
Opakování strategií specifických pro dané místo
V díle Smiljana Radiće Clarka se v různých formách opakují strategie specifické pro dané místo. Ty pak umožňují budovám vycházet ze specifických podmínek. Mohou být například i částečně zapuštěny do země (restaurace Mestizo), ale mohou být i orientovány tak, aby se chránily před větry či ostrým světlem (Pite House). Každá autorova stavba je uzpůsobena místnímu prostředí a jeho okolnostem. Materiály jako beton, kámen, dřevo a sklo autor používá v záměrném vztahu k sobě. Dovede tak pomocí materiálů, tvarů, objemů a světla vytvářet křehké objekty, stejně jako stavby velmi robustní. Navrhuje stavby jemné i drsné.
)
Dům pro Báseň pravého úhlu
Třeba odborný web Amazing Architecture uvedl, že architektova tvorba se vyznačuje tichou emocionální inteligencí, která je ovlivněna empatií k lidské zkušenosti. Navržené budovy působí ochranným dojmem a reflektují lidskou křehkost. A právě skvělou demonstrací autorova přístupu k architektuře je jedna z jeho nejvýraznějších staveb, tvarově nevšední House for the Poem of the Right Angle (Dům pro Báseň pravého úhlu). Odborný magazín Home Journal zařadil objekt mezi pětici nejdůležitějších architektových staveb.
)
)
Dům pro Báseň pravého úhlu vyrostl ve městě Vilches v Chile. House for the Poem of the Right Angle je zároveň názvem knihy, kterou napsal a ilustroval švýcarsko-francouzský architekt Le Corbusier v 50. letech 20. století. Na jejích stránkách najdete zajímavé pohledy na spojení přírody, lidí a architektury, ale právě i na pravý úhel jako na nástroj, kterým lidé nastolují řád.
Dům pro Báseň pravého úhlu je konstruován z černého betonu. Útočiště je zajímavé svým vzhledem, orientací i klidem, který navozuje. Dům byl umístěn do zalesněné krajiny a skutečně na něm nehledejte nadvládu pravých úhlů. Místnosti jsou orientovány směrem dovnitř domu, do atria. Vznikla tak bezpečná schránka pro obyvatele, které zajímá spíše dění uvnitř domu než jeho okolí. Prosvětlující otvory směřují vzhůru k obloze.
)
)
Dům pro Báseň pravého úhlu je vlastně považován za jeden nejpoetičtějších projektů letošního držitele Pritzkerovy ceny. Budova disponuje dvanáct centimetrů silnými železobetonovými stěnami bez oken, denní světlo dovnitř přináší pouze několik střešních oken směřujících k obloze. Ve středu obytného prostoru je plně prosklený dvůr s několika vzrostlými stromy. Výše zmíněné atrium. Ze dřeva, kterým se v interiéru nešetřilo, je i dominantní socha zavěšená od stropu v hlavní obytné části, vlastně jakási spleť větví. Socha má připomínat přírodu, která stavbu obklopuje. A právě okolo atriového středu jsou rozmístěny další obytné prostory obložené cedrovým dřevem a vymalované bílou barvou. Vznikl tak kontrast k venkovní černé podobě stavby.
)
)
Obytný komfort umocňuje závěsný krb, jediný větší výhled do lesa má hlavní ložnice. K domu přiléhá nedaleko umístěný bazén. Atmosféra v domě je podle autora tichá, téměř klášterního charakteru. Vybízí ke čtení, psaní, tichému soustředění a meditaci. A styl? Dům je řazen do stylu brutalistního (z francouzského béton brut – surový beton).
Zdroj: Pritzker Prize, Smiljan Radic Clarke, novinky.cz, asb-portal.cz, Amazing Architecture, Home Journal
Foto: archiv soutěže Pritzker Prize, Smiljan Radic Clarke
Kvíz: Poznáte architektonické skvosty světa i z jejich detailů?
