Konec zabíjení zvířat, konec skleníkových plynů, které produkuje chov hospodářských zvířat. V Holandsku a jinde mohou farmáři protestovat, jak chtějí. V Americe již dvě firmy získaly povolení prodávat své laboratorní náhražky masa v obchodech.
Vztahy mezi lidmi a ptáky nejsou formovány jen závistí z toho, že my létat neumíme. Některé druhy opeřenců si po staletích chutné prospěšnosti, během níž se adaptovaly na blízkost člověka, vysloužily pověst nechtěných sousedů.
Vlhko-slizké stopy zůstávají za hlemýždi na zahradě, jméno koneckonců daly i slimákům. Co přesně je ale v onom lepivém slizu obsaženo a k čemu to vlastně slouží?
Představa hrdých indiánských válečníků putujících a bojujících na hřbet svých báječných mustangů do té doby, než Ameriku dobyl bílý muž a indiánské populace i životní styl zničil, je zcela mylná. Prokázalo se, že koně v Americe žili ještě před příchodem bílého muže, a že si je indiáni zřejmě vybili. Načež se do Ameriky vrátili zpět až s bílým mužem.
Nizozemsko je údajně jedním z největších producentů emisí skleníkových plynů v Evropě a právě holandské zemědělství se na celkových emisích podílí 46 procenty. Jenže právě plán snížit drasticky emise dusíku a amoniaku do roku 2030, čili roku takzvaného Green Dealu, zvedl farmáře ze židlí. Vláda jako by dle nich vzbuzovala dojem, že vůbec nedomyslela možné sociální dopady takového kroku.
Užívat si čerstvých vajíček z domácího chovu zní jako perfektní cesta k tomu, jak ušetřit. Na první pohled to vypadá, jako by si nad takovým drůbežářským plánem potřásly rukama domácí ekonomika a domácí ekologie. Jenže celé je to trochu složitější. Vajíčka z domácích chovů totiž zrovna zdravější nebývají, a některá vás mohou i pomalu zabíjet.
Čápi, tito opravdu velcí potomci dinosaurů z dnešní ptačí říše, básník by řekl ptactva nebeského, jsou fenoménem naší krajiny, o který by byla velká škoda přijít. Čápi jsou druh migrující, který odlétá na zimu do teplých krajin, konkrétně oba druhy našich čápů (čáp bílý i čáp černý) mají oficiální zimoviště v subsaharské Africe. Ve skutečnosti je to však se zimovišti složitější.
Jsou krásná, bezbranná, srdce by nad nimi puklo. Jenže. Když narazíte v přírodě na osamocené mládě, většinou je nejlepší nedělat vůbec nic. Jsou ale výjimky, které potvrzují pravidlo.
Vážení čtenáři, chovatelé kočiček. Minulý týden jsme v noci ze středy na čtvrtek asi do tří hodin ráno honili po bytě potkana (opravdu pořádného). Naše čičinka ho přinesla živého na hraní nejmladšímu kocourkovi, jehož dostal prostřední syn od slečny k Vánocům (samozřejmě šlo o dárek pro rodiče).
Velká města zpravidla oplývají architektonickými skvosty. Nabízí kulturu, umění, zážitky. Také jsou ale živou půdou pro nenechavé a zdraví nebezpečné hlodavce. Kde jich žije nejvíce?
Přikrmovat ptactvo, to není jako přisypávat drůbeži. Chce to začít včas, ne moc brzo ani moc pozdě, a hlavně vydržet až do jara. A jaká další doporučení je třeba vzít v potaz, aby vaše krmítko skutečně dělalo nejen radost, ale přinášelo i skutečný užitek?
Předně není krtek jen jeden, tedy jeden rod a druh, krtků je mnoho. České slovo krtek je jménem pro 13 rodů malých hmyzožravých savců z čeledi krtkovitých. Jasno přitom nemají zcela ani nářečí, byť i v tomto případě je vycházeno z představy jediného krtka. Krtice, krt, kret, chrtek, krčica, krčice a chrt.
Kalendář se velkým saltem přetočil na rok 2023, a teď už s obavami vyhlížíme, co přinese tentokrát. Od nejistoty, pracovního stresu, sepisování daňového přiznání a depresí z podivné zimy si ale na chvilku můžete odpočinout. Už tenhle víkend. Protože mezi 6. a 8. lednem bude i letos probíhat Ptačí hodinka.
Je to vlastně jen maličkost, prkotina, řeklo by se. Dáváme ho tam, kde je místo – a kde na něj dobře uvidíme. Tam, kde se nám bude dobře obsluhovat a snadno se do něj bude dosypávat krmení. Je to úplně pochopitelné. Ale zrovna tak to může být ošidné. Proto se pro usazení krmítka, které bude dobře sloužit ptákům – a nestane se pro ně pastí – se vyplatí dodržet pár drobných pravidel.
Myši, myšice, norníci, hraboši, hrabošíci, hryzci, ale třeba i vzácná myšivka horská. Myší je více druhů a jsou si více či méně podobné. A některé z nich dokonce mezi myši ani nepatří. Vyznáte se v těchto drobných zemních savcích, kteří sice žijí skrytě, ale někdy dovedou být pěkně drzí?
Vůbec nejde jen o dobu letních prázdnin, své domácí mazlíčky si v autě vozíme pravidelně. Na výlety, k veterináři, na dovolenou, autem si je převážíme hrdě domů, když si je vezeme jako malá štěňátka od chovatele. A je také pravdou, že mnozí psi cestování autem milují. Jede se totiž na výlet.
Ne každá zahraničními turisty vyhledávaná země, kam se chystáte vyrazit na dovolenou, je stejně nakloněná psům. Zažité kulturní návyky, náboženství, odlišné zákony, ekonomická situace - to vše se může promítnout do toho, jak tu bude na cestovatele doprovázeného čtyřnohým mazlíčkem pohlíženo. Svou dovolenou byste proto měli plánovat s ohledem na to, jak moc dog-friendly jednotlivé státy jsou.
Vozit psa na zahraniční dovolenou není zrovna legrace. Musíte splnit řadu zákonných podmínek, stojí to nemalé peníze a výsledek je i tak pro stresované zvíře dost rozpačitý. Nikdo vám přitom negarantuje, že zvíře – které jste do ciziny odvezli zdravé – se stejně zdravé vrátí zpět. Rozumnější proto bývá nechat pejska či kočku po dobu vaší plánované rekonvalescence odložit u přátel a známých. Ti mu dopřejí dočasné zázemí a rozptýlí jeho samotu. Když ale nemůžete, nebo se nemáte na koho obrátit?
Vzít svého čtyřnohého mazlíčka na společnou dovolenou do zahraničí? Možné to je, ale úplně snadné to tedy není. Živé zvíře totiž není žádné zavazadlo, byť je na něj tak často pohlíženo. Splnit musíte celou řadu kritérií, abyste se v cizině nedostali do potíží.
Debata o osudu invazních druhů na území členských zemí EU postoupila do své závěrečné fáze. A spolu s ní spouští české Ministerstvo životního prostředí na svém webu nový on-line formulář, do něhož mohou lidé zaregistrovat své domácí mazlíčky, které mezi vyjmenované a do seznamu invazních druhů zahrnuté patří.