Sousedské vztahy, tedy spíše sousedské spory, jsou nevyčerpatelnou studnicí námětů na příběhy. Které se porůznu přenáší i do rezidenční architektury. Krásně to ilustruje stavba v sicilském Petralia Sottana. Na to, jak pozoruhodně úzká vlastně je, byla našlapaná záští až po samý okraj.
Navzdory tomu, co se člověk dočte z krimi-beletrie, se sousedské spory na Sicílii neřeší upilovanou brokovnicí. V malebném a památkově chráněném městečku Petralia Sottana, sídle s dvěma tisícovkami stálých obyvatel, si vystačili s docela obyčejným sousedským partyzánstvím. Přístavbou na domě, která znemožňuje sousedům výhled do kraje a přístup ke slunci.
Prostě plnocenný a reprezentativní kousek „natruc“ architektury.
Domu, který tu vyrostl v první polovině padesátých let, tak dnes nikdo neřekne jinak než sicilsky Casa du Currivu nebo italsky La Casa del Dispetto. Volně přeloženo, obé znamená Dům zášti, hněvu. Což asi názorně ilustruje emoce, které za touto stavbou stojí. Na úrovni přízemí je to docela obyčejný rodinný domek, jakých je tu spousta. Zcela mimořádným jej činí až přístavba, která se na okraji tohoto domu tyčí do výšky dalšího podlaží.
)
Přístavba roste z docela silného betonového překladu, takže tou výškou jde spíš o 1,5 patra do výšky. Čímž velmi efektivně nezefektivňuje okna sousedního domu. Ten sice směrem ke Casa du Currivu vyhlíží jen úzkými okénky koupelen a schodišť, ale zřejmé z toho je, že právě v těch koupelnách a na schodištích neuděláte bez baterky ani krok. Světlo totiž svérázná přístavba Domu zášti ve směru sousedů nepropouští žádné. Zastiňuje je dokonale.
Mohli byste si myslet, že to je jen nějaký nezáměrný výsledek. Jenže to pořád nevíte to hlavní. A to, že do výšky tažená přístavba je ve skutečnosti jen metr široká. Je to vlastně jen pořádně protažené čelo štítu, za nímž nic víc nenásleduje. Uvnitř přístavby se nachází jen schodiště, ústící na velmi improvizovaný balkónek. Ze kterého se zrovna strhující panoramata nenabízí.
Takže není pochyb: někdo tu prostě přistavěl patro do výšky, zdůvodnil to „balkónem, aby měl rozhled“ ale vlastně chtěl jen pořádně vytočit souseda.
Aby se sousedé nehádali
Tady se už ale vyplatí odbočka k italským a (ještě spletitějším) sicilským stavebním vyhláškám. Do nichž se promítá článek č. 873 tzv. Codice Civile - Občanského zákoníku, a též Ministerský výnos č. 1444. A pak ještě asi tuna místních předpisů, ovlivněných pravidlem o zarovnání uliční fronty, tzv. allineamento.
Co z toho zmatku plyne? Když to zjednodušíme, máme pro vás dvě zprávy.
Ta dobrá zní, že ke své nemovitosti – respektive a doslova na svém domě – můžete ve městě bez zvláštního stavebního povolení přistavovat další patra. Krása, že?
A ta špatná zpráva? Potřebujete k tomu souhlas souseda či sousedů.
)
Ne tedy nutně vždy. Pokud přistavujete podlaží obytné, s dalšími okny, může vám do toho soused začít mluvit tehdy, bude-li vaše okno umístěno do deseti metrů vzdálenosti od jeho oken. V případě, že děláte přístavbu do výšky bez oken, soused vám do toho může mluvit jen, pokud je ta vaše přístavba blíže než tři metry od jeho domu.
Obojí směřuje čistě k tomu, aby se nenarušoval charakter zástavby a dobré sousedské vztahy. Ale, domyšleno do důsledků, může to být i předmětem hlubokého rozkolu, jako v případě Petralia Sottana.
Rozhledna pro vítěze
Geneze problému byla prostá. Majitel nízkého jednopodlažního domu chtěl „na svém“ zrealizovat obytnou přístavbu do patra. Když požádal svého souseda o dobrozdání, ten jej poslal… tam, kam se horkokrevní Sicilani obvykle posílají. A přes to nejel vlak. Když chcete mít v nově přistavovaném patře okna, až do vzdálenosti desíti metrů od sousedových oken o tom spolu-rozhoduje soused. A ten byl proti.
Pochopitelně, že to majitele nízkého jednopodlažního domu pořádně nakrklo. Ale zákon je zákon. A v tom samém zákoně se evidentně skrýval i návod na pomstu. Už asi tušíte. Přístavba patra (směrem do uliční řady bez oken), vzdálená více jak tři metry od sousedova domu. A bylo to. Tohle se podle zákona smí, a není třeba ptát se souseda na názor.
Sicilská Petralia Sottana se může pyšnit řadou památek a architektonických skvostů připomínajících historii. Turisté se ale zrovna tak často zastavují a fotí před ne zrovna vzhlednou cihlovou barabiznou, Casa du Currivu. Kdybyste náhodou měli cestu kolem, určitě se tu zastavte. Její popisné číslo je 24, ale určitě ji nepřehlédnete. Odkazují na ni cestovní průvodci a prý i pár značek. O tomhle domě dokonce zpěvák Pino Bullara složil i píseň, tak populární je.
Lepší příklad architektury vzdoru si těžko představit. Je to povedený náhrobek dobrých sousedských vztahů, nebo taky pomník vztahů nedobrých.
Zdroj: sicilianpost.it, enjoysicilia.it, odditycentral.com, Marksmendaily.com
