Gloxínie ozdobí byt sytostí barev a sametovou hebkostí svých květů

Gloxínie vypadají opravdu jako květiny vyrobené z plyše, jsou to vlastně takoví plyšoví medvídci mezi pokojovými rostlinami. A sametové nejsou jen jejich pestré květy, ale i listy. Květy gloxínií pak mohou být sytě až tmavě fialové, růžové, červené, mohou mít bílé lemování či jinak prostřídané barvy, mohou též být plnokvěté. Květy gloxínií jsou zvonovité, sametově hebké a až osm centimetrů široké.

Kupte si hlízy a nebo již nakvetlé rostliny

Gloxínie (Sinningia) však mají velice pěkné i své tmavě zelené listy, tvořící květům na pohled příjemné pozadí, kontrast. Tyto hlíznaté rostliny pochází z tropických lesů Brazílie a právě křížence původních druhů můžeme snadno a s úspěchem pěstovat i v našich bytech. Nabízeno je ohromné množství kultivarů. Koupit si můžeme hlízy, ale i již nakvetlé rostliny. Ovšem i z hlíz si rostliny snadno vypěstujeme, navíc nás doma čeká uskladňování hlíz k odpočinku po odkvětu a jejich opětovná výsadba, takže si to vlastně alespoň vyzkoušíme již od začátku. Jelikož jde o hlíznaté rostliny, musíme umožnit hlízám gloxínií mezi dobou kvetení a růstu odpočinek, to platí snad pro veškeré rostliny s hlízami.

Výsadba, stanoviště, substrát, zálivka a hnojení

Hlízy vysazujeme do substrátu jen mělce. Jejich svrchní část, tedy okrouhlá prohlubeň každé hlízy a její okraje musí být zeminou pokryta jen jemně, sotva znatelně. Pro jednu hlízu si vystačíme s květináčem o průměru 16 cm. Po výsadbě začneme hlízu zvolna zalévat.

Co se týká světelných podmínek, původ z tropických lesů Brazílie determinuje rozptýlené světlo, nikdy ne přímé slunce. Gloxíniím se nejlépe daří v dobře propustném, ale humózním substrátu s přídavkem kvalitního, vyzrálého kompostu, případně listovky a perlitu. V době, kdy rostliny rostou a kvetou, udržujeme substrát stále vlhký, přičemž přidáváme do zálivky hnojivo určené pro kvetoucí pokojové či balkónové rostliny.

V zálivkové vodě nesmí být nikdy vápník v žádné podobě

Zaléváme pouze vlažnou, odstátou vodou (nikdy ne ledovou), nejlépe vodou dešťovou. Gloxínie vyloženě nesnáší vápník, proto v oblastech s vápencovým podložím zásadně nezaléváme vodou studniční. Zálivku provádíme zásadně tak, abychom se přímo vyhnuli hlíze, nejnebezpečnější je, když voda zůstane v její svrchní prohlubni, od které pak hlíza začne zahnívat.

 

Vyšší vlhkost vzduchu, nikdy však rosení!

Gloxíniím prospívá vyšší vlhkost vzduchu, rosení však neprovádějte kvůli sametovému povrchu listů a květů. Stačí miska s vodou a kamínky pod květináčem, ze které se bude voda odpařovat, případně odpařovače na radiátor a sušení prádla v blízkosti gloxínií.

Ideální je pak umístit do místnosti zvlhčovač vzduchu či mlhovací fontánu v blízkosti rostliny, nebo si gloxínii pořídit do vyloženě vlhké místnosti ve starém domě, kde ani nemusí být příliš světla. Jde tedy o ideální rostlinu třeba do starých venkovských chalup.

Škodí i průvan a náhlé změny teplot

Gloxínii může škodit průvan a náhlé změny teplot, naopak ji ale můžeme letnit v polostínu, pouze však na dobře chráněném, nevětrném stanovišti. Na závětrném místě.

Respektujte roční cyklus hlíz gloxínií!

U gloxínií je třeba znát roční cyklus jejich hlíz, abychom zbytečně nechodili každý rok platit za nakvetlé rostliny. Poté, kdy již na jaře a nebo až v létě vytrvale kvetou (a trvá to týdny), rostliny uvadnou, seschnou a zatáhnou se do hlízy. Jde o zcela přirozený cyklus, který musíme respektovat. Odpočinek hlízy prostě potřebují. Sesychající rostlinu proto postupně přestaneme zalévat, načež po naprostém seschnutí hlízu vyjmeme z květináče, opatrně očistíme, necháme oschnout a vložíme do lísky, kterou uložíme na tmavé stanoviště o teplotě 10 až 15 °C. Takto si hlíza počká až do jara, kdy ji opět vysadíme do nového substrátu.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pixabay.com, shutterstock.com