Rekonstrukce, která zpočátku nevypadala náročně, ale protáhla se na 6 let. Zhruba tak vzpomínají architekti ze studia Mihaly Slocombe na nekonečné „úpravy“ domu v australské Victorii. Jejich práce tu kromě dobře odvedené díla jednoznačně demonstruje maximální přizpůsobivost, s jakou reagovali na nenadálé změny požadavků ze strany klientů.
Obydlí v Carlton North plně odpovídalo tomu, co si Australané s touto „starou čtvrtí“ z 18. století spojují. Fasáda viktoriánského domečku byla předmětem památkové ochrany, a tudíž musela zůstat zachována v téměř netknutém stavu, jen s renovací historických ornamentálních částí. To podstatné se odehrávalo uvnitř. Tady ale začaly potíže – první klienti architektů totiž byli čtyřčlennou rodinou, a úpravy k tomu byly směřovány. V průběhu rekonstrukcí ale změnili názor, našli si jiné bydlení, které vyhovovalo jejich požadavkům i bez úprav.
Po změnách přichází další změny
Dům z Victorie tak skončil v opravách na půl cesty. Jako takový si ho vyhlédli další klienti, mladý pár, Glenda a Alistair, kterým dispoziční řešení téměř vyhovovalo. S tím, že dům jim bude sloužit jako obydlí i pracovní zázemí. Projektová vize spočívala v rozšíření obyvatelnosti patra, kam se přesunou ložnice, a s úpravami zadní (do dvora přivrácené části) domu na kancelář, pracovnu. Tito klienti ostentativně řešili svou profesní kariéru, a rozhodně neplánovali děti. Nepočítali s nimi tak intenzivně, že po dvou letech téměř hotové rekonstrukce už čekali přírůstek.
Dům se kvůli tomu – vlastně už napotřetí – musel potýkat s proměnou plánu a dalšími úpravami, aby tu mohla žít rodina s malým dítětem. Naštěstí se už další rekonstrukce týkala jen vyřazení jedné kanceláře z plánu, přistavění nové koupelny a vybudování rozšíření obývacího pokoje/jídelny, směrem do dvora nyní transformovaného na zahradu. Architekti tak s tímto domem v součtu pracovali 6 let, a skutečně jim přirostl k srdci. Na výsledku je to znát.
Princip dvoutvářné renovace
Zvláštní charakteristickou celého Hood House přitom zůstává „duální renovace“, tedy to, jak z čelní strany domu, směrem do ulice, je zachováván takřka netknutý příklad staré architektury, zatímco uvnitř a směrem do dvora se přestavovalo velmi současným způsobem. Je to kompaktní a hyperfunkční dům, který je definován kontrasty mezi zdobností a zdrženlivostí, tlumený a přesto živý, členěný a přitom otevřený. Záleží, kudy k němu přistupujete. Od zahrady je to totiž elegance moderny a v patře minimalisticky úpravný styl.
Patru (ve směru od zahrady) dodává atypický vzhled „kapota“ pohyblivých roštů, které zastiňují interiér ložnice. Rošty jsou vyloženě tvarotvorným dílem, které vizuálně i fyzicky stojí na opačném konci, než viktoriánská fasáda v čele domu. Přízemní část, s kuchyní, jídelnou a obývacím pokojem – a výrazným ostrůvkem - dokresluje jednoduchá paleta australského dřeva a bílých povrchů, doplňují hmatatelné detaily z mosazi a bohaté barevné momenty, které se odhalují zpoza zavřených dveří.
Přechod do patra je subtilní, navazuje na chodbu z ulice. Vyloženě luxusní záležitostí je pak nová koupelna, která se poprala se stísněností, nedostatkem světla a pod-vybaveností. Úpravy se pak odrazily i na zahradě, která sice neoplývá místem, ale podařilo se z ní vytvořit prostor pro bezpečný pohyb a hry dítěte. Cyklus změn se tím na čas pozastavil, a současní majitelé jsou rádi, že mají místo, kterému mohou říkat domov.
Materiály: Mihaly Slocombe
Foto-kredit: Tatjana Plitt
