Z ulice vypadá fádně, jako tucty dalších domů, vřazených do zástavby kolem ulice. Ovšem ze strany dvora, to už je jiná pohádka. Starší rodinný dům se tu dočkal nečekaně odvážného rozšíření, které z něj učinilo vyloženě luxusní záležitost.
Záměrem majitele domu tu bylo z jednoho rodinného domu vykouzlit dvougenerační bydlení. Aby v původní části, přivrácené k ulici, mohla dál žít jeho matka, zatímco on se svou ženou mohl zasídlit část přízemí, ve funkčně samostatné domácnosti. Dům tedy musel růst přístavbou, a jinudy než směrem do týlu, k zahradě a svahu, to být nemohlo.
)
)
)
)
Představu o dvougeneračním bydlení lehce komplikovalo i to, že nemělo jít o plně oddělené části. Ve středu domu se měly nacházet i velké společné, sdílené prostory. Navíc tu byla poptávka po „velkoryse“ komponovaných místnostech, spoustě světla. Zkrátka a dobře, nic úplně jednoduchého. Protože spolu s růstem bylo třeba řešit i regulaci vnitřního klimatu, vytápění, osvětlení, větrání.
Růst za sluncem
Pod dohledem architektů tak majitel obětoval 5 délkových metrů z výměry dvora, a přístavbu – v souladu se stavebními předpisy – směroval sem. Vyzískal tím ve výsledku (po jednotlivých úpravách ve středu domu) celkem 120 metrů čtverečních na druhé bydlení.
)
Šikmá střecha, nabývající tvaru písmene V, je tu garantem výhledu, a současně přitom neomezuje ve výhledu již existující část domu. Zvolené řešení vytváří lineární otvor přímo napříč zadní fasádou, což usnadňuje větrání v centrálním prostoru. Každé netradiční řešení přináší netradiční komplikace.
)
)
V tomto případě šlo o určité technické komplikace, zejména při odvodu dešťové vody. K vyřešení byl tedy mezi stěnami z obou stran vybudován velký železobetonový trámový kanál, který sbírá dešťovou vodu z obou svahů střechy. A současně slouží jako opora pro střešní trámy. Zní to divoce, ale ve skutečnosti to vypadá fantasticky. Dům „z vesnice“ tím získává industriálně-městský vzhled apartmánu.
)
)
Prosklená domácnost
Železobetonová konstrukce formálně napomáhá se členěním vnitřního prostoru přístavby. I s pomocí světla, respektive jeho „průchodnosti“ sklem. Střešní okna totiž mají různou průhlednost, takže zrovna do ložnice neproudí světlo v oslňující podobě a interiér se tu nepřehřívá.
)
)
Z hlediska uspořádání je vlastní podlahová plocha rozdělena do vzájemně propojených polí, tří vnitřních a dvou vnějších. První je filtrem mezi venkovním prostorem a obydlím, obsahuje vstup a parkovací místo. Kuchyně, koupelny a ateliér jsou umístěny ve středu půdorysu, kde se jim otvorem ve střeše dostává denní světlo a přirozené větrání. Ve třetím poli se nachází obývací pokoj a ložnice, která se formou přístavby propojuje s venkovním prostorem - vyvýšenou balkonovou terasou.
)
To, co z ulice nejde vidět – a při pohledu ze dvora připomíná trochu nesourodou skládanku skleníku jakési zimní zahrady – je ve skutečnosti perfektně prosvětleným a moderně zařízenou domácností. Bydlením, které napomáhá souladu v žití dvou generací pod jednou střechou.
Materiály: SAU Taller d’Arquitectura
Foto-kredit: Andrés Flajszer
)
