Zapátrejte v paměti, probuďte fantazii. Zkuste si vybavit svůj poslední pobyt na nějaké chatě. Co vaše smysly tenkrát oslovilo nejvíc? Dá se odtušit, že na vás nejspíš dýchla vůně obkladového dřeva. Že jste pod nohama cítili podlahu z podobně poctivého materiálu. Že interiér nejásal barvami, ale byl střízlivý, jednoduchý. Přičemž právě z té jednoduchosti a nenáročného vyznění, přírodních materiálů, pramenila pohoda vašeho pobytu. A samozřejmě bylo zásadní i propojení s přírodou.
Chaty se pochopitelně mohou lišit kus od kusu (a vkus od vkusu), ale některé prvky jsou pro ně charakteristické. Otázkou, kterou řešila architektka Iva Hájková, pak bylo, zda je možné některé „dojmy skrze materiály“ přenést i do docela odlišného prostředí. Přesněji řečeno, zda je možné vytvořit pocit prožitku z chaty ve městě. A tady už to začíná být trochu složité. Jak to? Z přírodní pohody, světa snů a uklidňující fantazie, je třeba vyrazit na pražský Smíchov.
)
)
)
)
V řešení Iva Hajkova studio totiž bylo osmaosmdesát metrů čtverečních bytového prostoru uvnitř Smíchovského projektu Neugraf, tedy bydlení v moderním městském domě s industriálními prvky, které odkazují na historickou tiskárnu v ulici Grafická.
Z města vedou dveře do pohody
Odhlédneme-li od obecné potřeby bydlet, hodí se zmínit, že konkrétní dům úplně „příjemný“ není. Přeci jen odráží svou industriální minulost, dává o sobě vědět velkými plochami betonu. Je šedivý, tmavý, nevlídný. A všude kolem něj leží město, kde je spěch součástí životního stylu.
)
Architekta Hájková se ale rozhodla byt v Neugraf polidštit. Učinit z něj zvolenými materiály interiér ne nepodobný chatě. A tím do něj vnést pohodu, kterou si s pobytem na chatě spojujeme. Takže? Podlaha a strop jsou zde ze dřeva a právě to přidává na útulnosti celému prostoru. Nezaznamenáte tu divokou přehlídku barev, kterou by byla kompenzována městská šeď. Místo toho interiér promlouvá ustálenými prvky v barvách bílé, černé a světle šedé, které na každém kroku doprovází dřevo.
)
Kamenná kuchyňská deska je na hranách ponechána volně štípaná, protože stejně i v přírodě je máloco přesně hladké a rovné. Na stěnách si cestu k vaší pozornosti vydobývá textura hliněné omítky, která je „dokonale nedokonalá“. Anebo spíš „nedokonale dokonalá“? Právě ten dojem lehké nedotaženosti dodává projektu nevšední energii. Kdy cítíte, že drobné maličkosti mají svůj důvod, opodstatnění, a dělají z bytu domov. Přírodní rámec tu doplňují subtilní černé prvky jako kovová knihovna, lustr a úchytky.
)
)
Celé to dílo architektka nazvala NEchata. Chata to totiž není. Ale určitě je natolik lidským prostorem k obývání, že na město kolem ní snadno zapomenete.
Zdroj: Iva Hájková Studio
Foto: KUBÍČEK.STUDIO
