Opuštěná malířská dílna v centru Budapešti dostala novou podobu, aniž by přišla o své kouzlo. Na ploše pouhých 50 metrů čtverečních vzniklo příjemné zázemí pro práci, odpočinek i příležitostné přespání. Původní okna a litinové radiátory tu doplňuje starý nábytek z Karpat, průmyslové vybavení a světlá podlaha, která celý interiér sjednocuje.
Na odpověď majitele čekali dva roky
Když designérský pár objevil starý ateliér v pátém budapešťském obvodu, působil jako místo, kde se zastavil čas. Uvnitř zůstávaly malířské stojany, rámy a další připomínky někdejšího provozu. Prostor vypadal, jako by se jej od druhé světové války nikdo pořádně nedotkl. Přesto v něm budoucí majitelé okamžitě rozpoznali potenciál. Získání ateliéru ale vyžadovalo trpělivost. Do poštovní schránky vhodili vzkaz s informací, že mají o nemovitost zájem. Odpověď přišla až po dvou letech, když majitel jejich zprávu objevil pod hromadou pošty. Čekání se vyplatilo. Vedle osobité atmosféry nabízel prostor i výjimečnou polohu. Nachází se v elegantní části města, nedaleko Dunaje a budovy parlamentu. Z oken se otevírají výhledy na Gellértův vrch, sochu Svobody a střechy okolních domů, které připomínají pařížskou zástavbu.
)
)
)
)
Prostor s historií zůstal čitelný
Přestože se v ateliéru naposledy malovalo na plátna, jeho původní účel byl jiný. Na přelomu 19. a 20. století vznikl jako architektonická kancelář. Pracovní charakter tak měl vepsaný do své podoby už od počátku. Při rekonstrukci bylo potřeba vyřešit špatný technický stav a zároveň zachovat to, co prostor odlišovalo od běžného bytu. Architekti ze studia A+Z Design proto vycházeli z jeho původní atmosféry. Staré prvky se staly základem celého návrhu a nově přidané vybavení na ně přirozeně navázalo. Výsledný miniloft slouží především jako městské zázemí. Majitelé se sem uchylují mezi schůzkami, když nemají čas vracet se do své hlavní kanceláře. Pobývá zde také jejich dcera při návratech ze studia v zahraničí. Interiér proto musel nabídnout pohodlí pro několik různých způsobů využití.
Velká okna a světlá podlaha otevírají interiér
Jednou z největších předností ateliéru je rozsáhlá plocha původních oken. Přivádějí dovnitř denní světlo a zároveň propojují místnost s městskou krajinou. Zachovány zůstaly také litinové radiátory, jejichž výrazný tvar připomíná stáří prostoru. Důležitou změnou prošla podlaha. Původně tmavý dub dostal nátěr ve světlém, teple šedém odstínu. Majitelé tak chtěli dosáhnout dojmu galerie, v níž dobře vyniknou jednotlivé kusy nábytku i jejich materiály. Světlý základ prospívá také omezené rozloze. Místnost působí vzdušněji a unese vedle sebe několik výrazných předmětů. Šedá podlaha přitom zůstává dostatečně nenápadná, aby nekonkurovala starému dřevu, kovovým konstrukcím ani vzorovanému koberci.
)
)
Ložnici odděluje průmyslový úložný systém
Na padesáti metrech čtverečních bylo nutné promyslet vztah mezi společenskou a soukromou částí. Místo zásadního přestavování dispozice majitelé využili italský průmyslový úložný systém. Ten odděluje obývací prostor od místa pro spaní v zadní části místnosti. Nábytkový předěl tak získává dvojí funkci: nabízí úložné místo a současně vymezuje jednotlivé zóny. Pomáhá zachovat otevřený charakter ateliéru, který byl pro autory návrhu podstatný. Také původní výška stěn zůstala zachována. Úpravy respektují existující prostor a členění obstarává především vybavení. Právě tento přístup dovoluje, aby byl interiér praktický, a přitom si udržel neformální atmosféru někdejšího pracoviště.
Starý nábytek přináší barvu i řemeslo
Zařízení vznikalo z předmětů různého původu. Některé získali majitelé od přátel, jiné objevili při hledání starého nábytku a průmyslového vybavení. Jednotlivé kusy spojuje viditelné stáří, výrazný materiál a osobitost. Starožitný koberec pochází od známého, který sbírá tradiční zařízení z Transylvánie, Ukrajiny a dalších oblastí někdejšího Rakouska-Uherska. Šedé průmyslové svítidlo zase dodal přítel zaměřený na industriální předměty. V obývací části nechybí ani původní dubové křeslo v duchu Bauhausu. Pozornost přitahuje zelená dřevěná skříň spojená s tradiční kulturou Huculů z karpatské oblasti. Její barevnost oživuje jinak střídmý základ interiéru. Ze stejného prostředí pochází také starý dřevěný jídelní stůl. Řemeslně zpracované dřevo dodává prostoru teplo a vyvažuje přítomnost kovu.
)
)
Kuchyňská stěna slouží jako zápisník
Pracovní minulost ateliéru se promítá i do řešení kuchyně. Jedna ze stěn je opatřena černým tabulovým nátěrem, na který si majitelé zapisují poznámky a připomínky. Běžná plocha se tak mění v praktickou součást každodenního provozu. Vedle starožitností se v interiéru uplatňuje také jednoduché, běžně dostupné vybavení. Úložný díl, umyvadlo či nástěnné hodiny ukazují, že osobitý celek nemusí sestávat výhradně ze vzácných nálezů. Důležité je, jak spolu jednotlivé předměty fungují. U jídelního stolu stojí kovové židle, které navazují na průmyslový charakter zařízení. Jejich strohost nechává vyniknout povrchu starého dřeva. Podobné spojení se opakuje napříč loftem a dává různorodému vybavení společný rámec.
)
)
Osobitost dotvářejí nálezy z bazaru
K drobným detailům patří kovová písmena, která pár objevil v bazaru. Zaujala jej svou nezvyklostí a v interiéru našla nové místo jako dekorace. Také obklady byly vybrány s ohledem na retro industriální vzhled.
Budapešťský miniloft ukazuje, kolik může malému prostoru přinést citlivá práce s původními prvky. Denní světlo, zachované konstrukce a promyšlené rozmístění nábytku zde vytvářejí pohodlné prostředí. Patina jednotlivých předmětů pak připomíná, že nové využití může na historii místa plynule navázat.
Zdroj: A+Z Design Studio
Foto: A+Z Design Studio
