Jak vypadalo bydlení našich předků? Jak se kdysi žilo, pěstovalo, stavělo? Zjistěte více o historii bydlení!
Krechty nejsou zdaleka jen historickým způsobem skladování zeleniny, někde se krajově dokonce praktikuje dodnes. A proč? Jde o nejjednodušší možný a přitom velice účinný způsob uskladnění. Co je to krecht? Jednoduše řečeno vlastně jáma v zemi.
Domy prvních zemědělců na území Čech a Moravy by vás asi ohromily. Nebyly to žádné chatrné pastoušky nebo chýše z chvojí. Byly to domy jako stodola a pravděpodobně pohodlně ubytovaly celou rozšířenou rodinu, možná i s nějakými těmi zvířaty a krmivem.
Jak staré jsou plodiny, které pěstujete na zahrádce? Kterou zeleninu znali lidé už v pravěku a jaké rostliny jsou u nás vlastně „nové“? Možná vás překvapí, jak staré plodiny máte v záhonu.
Za neuvěřitelnou trvanlivostí římského betonu stojí sopečný popel, mořská voda a drcené sopečné horniny. Tajemství, které se dlouho skrývalo. Jinak by totiž šlo pouze o směs vápence (páleného vápna) s vodou, která by sama o sobě trvanlivá být nemohla v žádném případě. Například koloseum, při jehož stavbě byl římský beton též použit, stojí již 2000 let. A nádhernou betonovou kopuli Pantheonu zná určitě také každý. Největší překvapení však přinesl takzvaný beton "přístavní". Tvrdne stále!
Kuchyně bývávaly kdysi takzvaně černé a to doslova, jelikož byly vybavené otevřeným ohništěm a saze se prostě uchytávaly na stěnách a stropech, byť samozřejmě měly domy něco na způsob komínů a dým byl z kuchyní odváděn. Ovšem nedokonale. S dnešními kuchyněmi to nelze srovnat ani náznakem, ale princip byl stejný. Vařit zde a také často i jíst. Stěny byly ve starých kuchyních hliněné, kamenné, dřevěné a případně bílené vápnem. Pach dýmu a připravovaných pokrmů prostupovaly vše. Současné možnosti se s tím absolutně nedají srovnávat.
Výjimečně dochované dřevěné prvky našli archeologové v Zambii blízko vodopádu Kalambo. Toto území v kolébce lidstva už přineslo nejeden převratný objev. K čemu sloužila dřevěná struktura před téměř půl milionem let? A kdo ji postavil?
Kam sahá historie chataření? Sociální geografka Univerzity Karlovy Dana Fialová v jednom rozhovoru s trochou nadsázky uvádí, že za první chalupu u nás by se dal považovat Karlštejn, ale v úvahu vlastně přichází jakýkoliv lovecký zámeček, na který se šlechta uchylovala za odpočinkem. Běžní lidé na chalupy a chaty začali na našem území jezdit spolu s rozvojem průmyslové revoluce.
Odpověď na to, jak budeme při narůstajících teplotách a potřebě klimatizací ochlazovat interiéry budov a činit život ve městech snesitelnější, se nemusí vůbec nacházet v budoucnosti. Moderní architektura se může inspirovat v minulosti a zemích, kde mají s horkem tisícileté zkušenosti.
Slovo „sociální“ bývalo někdejším šéfem jedné české politické strany zakazováno. Nevíme, jestli se za něj tehdy dávaly prsty zlotřilců do palečnice, nebo se pohlavkovalo a fackovalo plácačkou na mouchy, ale soudě podle myšlenkových deformací některých osob se používaly tresty mnohem drakoničtější. O to více asi překvapí, že na západ od nás, přímo v historickém srdci městečka Augsburg, funguje model sociálního bydlení pojmenovaný Fuggerei již 500 let. Dodnes. Za drobné a modlitbu. Jak se to mohlo stát?
Potřebuje vaše prosperující metropole pracovní sílu, ale současně nemáte prostor ani chuť vpouštět si do centra špinavé křupany odkudsi z venkova? Zhruba tak nezaobaleně by se dal vystihnout jeden z motivů, které stojí za čtvrtí Farimagsgade v Kodani.
Letošní zima se nese ve znamení úspor. Slova politiků, že budeme doma chodit ve svetru, abychom nemuseli tolik topit, vzbudila vášně. Je to ale vážně tak strašná představa? Jak přežívali zimu naši předci?
Pálených cihel je víc druhů? Ano. Na cestě historií, od vzniku coby vůbec prvního umělého stavebního kamene až k současným moderním principů zdění, prošly cihly opravdu dlouhou evolucí.
Volby jsou skoro za dveřmi a jedním z témat, které na vás vyskakuje div ne i z ledničky, je bytová krize a její řešení. V nejrůznějších konotacích k nám zaznívá z pravého i levého spektra, až to připomíná ozvěnu v rokli. A ne, přiznáváme předem, že ani v tomto článku recept na bytovou krizi nenaleznete.
Můžeme se holedbat tím, že pokrok neustále uhání kupředu. Ale když přijde na konkrétní pracovní nástroje? U těch vylepšujeme jen designovou stránku věci, ergonomii. Jejich základní funkční uspořádání nikoliv. Dá se to říct i tak, že kladivo vlastně vypadá posledních 30 000 let prakticky stejně.
Co bylo možné, zůstalo v roubence se zachovalými roubenými prvky z přelomu 18. a 19. století na svém místě. Staré dřevo napadené tesaříkem bylo repasováno, zachovány však byly nejen původní dřevěné prvky, ale třeba i pec. Jediným, co se zásadně změnilo, bylo vložení dvou bezrámových oken, která vyřešila věčný problém roubenek s nedostatkem denního světla. Pomohla také bílá barva, která byla použita, kde to jen bylo možné. A interiér byl nakonec doplněn unikátně jednoduchým a čistým nábytkem.
Byl to první známý pokus lidstva postavit město. Bez urbanistického plánování, bez ulic, náměstí či jakéhokoli veřejného prostoru. Bez kanalizace a hřbitova. Přesto v něm lidi žili dvě tisíciletí. Podívejte se na video.
Nan Madol sloužil jako ceremoniální centrum východní Mikronésie v Oceánii a je zařazen mezi Světové kulturní dědictví UNESCO. Umělé ostrůvky jsou soustředěny u pobřeží ostrovů Pohnpei, Temwen a několika dalších ostrůvků. Pobřeží ostrova Pohnpei pak najdeme na souřadnicích 6°50′31″ severní šířky a 158°19′56″ východní délky.
Pocit, že stále objevujeme něco nového a naše prapředky hravě strčíme do kapsy, se z větší části nezakládá na pravdě. Platí to i v případě zemědělství, kde se většina současných metod a technik odvíjí od postupů, které vznikly před tisíciletími.
Přírodní barvířství představuje fascinující průsečík botaniky, řemesla a alchymie. Než průmyslová revoluce v druhé polovině devatenáctého století přinesla syntetický anilin, spočíval veškerý barevný svět lidstva v rostlinných pigmentech, zeminách a minerálech. Středoevropská flóra přitom nabízí mimořádně pestrou paletu látek schopných trvale obarvit vlnu, len, konopí či kůži; stačilo pouze porozumět zákonitostem jejich sklizně a chemického zpracování.
Opuštěná malířská dílna v centru Budapešti dostala novou podobu, aniž by přišla o své kouzlo. Na ploše pouhých 50 metrů čtverečních vzniklo příjemné zázemí pro práci, odpočinek i příležitostné přespání. Původní okna a litinové radiátory tu doplňuje starý nábytek z Karpat, průmyslové vybavení a světlá podlaha, která celý interiér sjednocuje.
