Jak vypadalo bydlení našich předků? Jak se kdysi žilo, pěstovalo, stavělo? Zjistěte více o historii bydlení!
Skandální slova poradce premiéra Štěpána Křečka o archeologii vyvolala bouři. Zástupci archeologů reagovali otevřeným dopisem. Co jim na Křečkových slovech vadí a jak vidí budoucí spolupráci se stavebníky?
Za vznikem mnohých luk stojíme my lidé. Vlastně by bylo často lepší hovořit o technické památce, než o divokém přírodním prostoru. Louky totiž vznikaly v různých dobách, od neolitu až po dobu bronzovou a dál, v prvních stoletích našeho letopočtu pak mnohé opět zarostly lesem a znova začaly vznikat v raném středověku. Tedy louky ve smyslu středoevropského vnímání. A co se týká našeho území, mnoho přirozených přírodních luk zde nenajdeme.
Nestandardní. Už z principu, protože jde o projekt polyfunkční. Dnes slouží jako ubytování, rodinné zázemí i řemeslný výčep. Ale též proto, že jde o projekt s přesahem. Ten dům v Žatci lze totiž chápat i jako kroniku jedné rodiny.
Unikátní pravěké rondely v Hradci Králové stojí v cestě nové silnici. Město se chce a potřebuje rozvíjet. Lidé z celé republiky podepisují petici o zachování památky. Co má mít přednost – ochrana nenahraditelné historie, nebo rozvoj města?
Svět kolem nás je plný záhad. Takže je nemusíme ani moc pracně hledat, protože na nás často vykukují samy. I tam, kde bychom je nečekali. Například v architektuře venkovských domů, vystavěných na počátku 19. století v jižním Vermontu.
Bublik, Bagel nebo též Kulaťák. A to na mysli nemáme ten pražský. Řeč bude o slavně neslavném stavebním experimentu z Moskvy, kde se architekti v 70. letech rozhodli pro jednou pojmout výstavbu panelového domu opravdu netradičně.
Někdy i ty nejpodivnější úkazy regionální architektury mohou mít docela prosté vysvětlení a mohou sloužit jako velmi praktická ukázka stavební adaptace. Zrovna takhle to platí v případě ikonických „stupňovitých“ vápencových stříšek domů z Bermudského souostroví. Proč to, proboha, tak stavějí?
„Bydlím, tedy jsem“ je motto 16. ročníku celorepublikového festivalu Den architektury, který se uskuteční od čtvrtka 1. do středy 7. října 2026 ve více než stovce měst a obcí po celé republice. Největší tuzemský festival o architektuře opět zve na stovky zdarma přístupných akcí: od komentovaných procházek, exkurzí, cyklistických vyjížděk a přednášek až po workshopy a akce pro děti. Letošní program se zaměří na bydlení, jedno z nejzásadnějších témat současné společnosti a obzvláště pak mladé generace. Ukáže, jak se v českých zemích bydlelo v minulosti, jak bydlíme dnes a jaké podoby může mít domov v budoucnosti.
Ne každému je dopřáno, aby bydlel na zámku. Ale pokud vás srdce táhne někam do Anglie, můžete se tomuto ne zrovna skromnému snu alespoň trochu přiblížit. Jak? To názorně ukazuje přestavba domu zvaného Guildford Lodge. Zámek to sice úplně není, ale nemá k němu vůbec daleko.
Benešova vila, letní sídlo druhého československého prezidenta Dr. Edvarda Beneše a jeho ženy Hany, představovala pro manželský pár jediný opravdový domov. Nehledejte ji ale v Praze, tento architektonický klenot stojí na soutoku řeky Lužnice a Kozského potoka v jihočeském Sezimově Ústí. Vila v sobě zrcadlí vytříbený vkus svých stavitelů i dramatické osudy československého státu ve 20. století. Po desetiletích politických zvratů, kdy sloužila jako uzavřené vládní sídlo, se právě letos otevírá nová kapitola její existence. Naplňuje se totiž poslední vůle paní Hany Benešové a vila přechází do rukou muzejníků, aby sloužila široké veřejnosti. Má se stát multifunkčním kulturním centrem a například v zahradách se mají pořádat svatby. Zahrady se už otevřely veřejnosti a každý může navštívit i hrobku československého exprezidenta a jeho choti.
Máte pocit, že vám v Česku úřady mluví do každého detailu stavby? Že regulace v CHKO nebo památkové zóně už jsou za hranou? Pak vás možná překvapí, že proti Londýnu je to všechno jen lehký trénink. V britské metropoli se totiž ze stavebního řízení stalo něco mezi maratonem a minovým polem.
Nějaký drážní domek se v nabídkách tuzemských realitních kanceláří občas objeví, ale rovnou celé nádraží? I takové akvizice jsou ve světě známé. Bydlení na nádraží může být velmi romantické, ale také se může stát adrenalinovou záležitostí. Třeba když si před koupí vysněného objektu neověříte jeho historii a pak se vám před domem neustále fotí turisté, protože se kdysi objevil na obalu desky kapely Oasis. Nebo se nádraží může stát opět byznysem, i když bez projíždějících vlaků. Stylové bydlení v dobových vagonech může přilákat spoustu takzvaných šotoušů. Anebo se jednoduše uvelebíte na zápraží a vyspíte se v luxusně zařízeném historickém vagonu, který je jenom váš. Přinášíme zajímavé nádražně-realitní příběhy.
Je to přesně ten příklad praktické architektury, která umí být výsostně funkční a doslova životně nezbytná. Někdy, za krajně vypjatých okolností. V době míru o ní nikdo nechce ani slyšet, a každý haléř na ni vydaný se považuje za nesmyslné mrhání. Jenže ve Velké Británii mají s rodinnými protileteckými kryty jinou zkušenost.
Na realitním trhu se podobné nemovitosti neobjevují příliš často. Adresa je to prestižní, vila s krásnou zahradou však také stojí na místě, o němž je jisté, že nebude zastavěno. Vlastně je trvale nezastavitelné kvůli svému těsnému sousedství s Květnou zahradou zapsanou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Na pozemku o rozloze 1287 metrů čtverečních, který s Květnou zahradou přímo sousedí (nakouknete do ní rovnou přes plot), stojí secesní skvost, jedno z klíčových děl raného období architekta Jaroslava Kováře staršího z roku 1909. Tedy roku, kdy se natrvalo vrátil ze své studijní a pracovní cesty po USA.
Představy o tom, jak by mělo vypadat ideální bydlení, se v průběhu času mění. Objekt, který vyrostl na počátku 20. století na samé hraně skalnatého svahu nad řekou Sázavou, svým majitelům bezpochyby dostačoval. Ale časy se mění. Proto je třeba růst. Tvůrčím způsobem, pochopitelně.
Vlastnit renesanční zámek z roku 1574, kde se psaly dějiny? Zámek, který je připraven začít další kapitolu své historie? Součástí prodávané nemovitosti je i celé patro největší etnografické sbírky v ČR, shromažďované více než 40 let. Zámek v Horní Libchavě na Českolipsku nabízí čtyři téměř 200 metrů čtverečních velké byty, zážitkové ubytování pro až 50 lidí, kapli, byt 2+kk ve věži, tajemné sklepení, garáž a další náležitosti. Klenotem nabídky je i 3,5 ha pozemků, zámecká zahrada, prostorný amfiteátr s velkým barem, rozsáhlý venkovní přístřešek a vlastní parkoviště. Sklepy vytesané do pískovcové skály o celkové ploše cca 500 čtverečních metrů vás doslova pohltí. Připravte si 75 milionů a může to být vaše. Zámek se prodává za symbolickou 1 korunu, ale 75 milionů zaplatíte za etnografickou sbírku a kompletní zámecké vybavení.
V severní Africe se včely chovají v rákosových úlech, med se stáčí už na jaře a důležitější než sladká produkce je samotné opylování krajiny. Když ale přestaneme hledat podobnosti a přijmeme odlišnost, otevře se před námi svět, jehož symbolem je pět století starý včelín ukrytý v údolí Sous.
To zvolání z titulku: „Město, kde je skvělé být naživu! “ si v kalifornském městečku Colma dokonce vybrali za své heslo. Turisty ani zájemce o přistěhování na něj ale zrovna nelákají. Přeci jen, kdo by chtěl pobývat v sídle, kde mrtví přečíslují živé v poměru dobře tisíc ku jedné?
Titulkem článku naznačená otázka slibuje jedno velké sci-fi anebo prostor pro milovníky konspiračních teorií. Ve skutečnosti se ale budeme docela držet „při zemi“. Fiktivní Atlantidu, inteligentní ještěry, potažmo mimozemské kolonisty z jiné planety necháme být. Tedy skoro...
Ve Švédsku si historických domů váží, není to ale neobvyklý jev ani u nás. Když si zkusíte vyhledat tuzemské realitní kanceláře zaměřující se na luxusní historické objekty, narazíte rovnou na více takzvaně dobrých adres a jmen. Ve Švédsku je jejich synonymem například realitní kancelář Historiska Hem, která nedávno prodala neobyčejný starý venkovský dům z poloviny 19. století. V neobyčejném stavu.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
