Nestandardní. Už z principu, protože jde o projekt polyfunkční. Dnes slouží jako ubytování, rodinné zázemí i řemeslný výčep. Ale též proto, že jde o projekt s přesahem. Ten dům v Žatci lze totiž chápat i jako kroniku jedné rodiny.
Byl jednou jeden dům…
Věta: „Byl jednou jeden dům…“ tu zaznívá bez patosu a je vyjádřena upřímně. Starý dům, objekt vřazený do městské zástavby, je příběhem několika generací, které se do něj nesmazatelně otiskly. A s takovými domy pak profesionálové ze studia ORA (Jan Hora, Barbora Hora) pracují rádi, protože jim dávají skrze architekturu vyniknout.
)
)
)
)
Převzali zděděnou ruinu
Předci současných majitelů se do Žatce přistěhovali ve dvacátých letech minulého století a dům obývali až do revoluce. Poté začal postupně chátrat. Nepodařené a nekvalifikované zásahy jeho stav ještě zhoršily. Když se dům po letech dostal k současným majitelům jako nečekané dědictví, byl už prakticky ruinou. Děravá střecha, propadlé stropy, poškozený krov. A všudypřítomná dřevomorka.
Přesto se do něj okamžitě zamilovali.
Bylo to místo spojené s rodinnými vzpomínkami, historkami, dětstvím. Přestože neměli dostatek financí ani jasný plán, rozhodli se dům zachránit. A rekonstrukce se jim nakonec protáhla na dlouhých osm let.
)
Všechno chce svůj čas
Tempo prací přitom ovlivnily nedostatek prostředků, komplikovaná řemeslná obnova i období covidových karantén. Jak popisují architekti: „Během rekonstrukce se rodině narodily dvě děti, které s domem doslova vyrůstaly. Zpočátku jej asi vnímaly jako chladnou a špinavou ruinu, postupně si však jeho atmosféru osvojily a přijaly jej za svůj.“
Hlavní otázka k řešení byla, jak dům obnovit ekonomicky, ale zároveň s maximální úctou k jeho historickým hodnotám. Pro majitele domu se tak rekonstrukce stala velmi intenzivní školou řemesla. Sami si vyzkoušeli tradiční materiály i postupy. Postupně našli lidi, kteří pochopili, že historická stavba nemusí být dokonale rovná a že nedokonalost je přirozenou součástí její autenticity.
)
)
Aby to celé nespadlo
Prvním úkolem bylo dům stabilizovat. Stavbu zpevnila ocelová táhla, propadlá klenba byla znovu vyzděna a nejpoškozenější strop musel být nahrazen novou konstrukcí. Velkou stavební výzvou se však stal tříetážový chmelový krov, tolik typický pro Žatec.
Jak vzpomínají majitelé, místní firmy se do jeho opravy zrovna nehrnuly. A tak bylo nutné oslovit skutečné mistry tesařského řemesla, kteří mu vrátili jeho původní logiku i velkolepost.
Významnou roli v obnově sehrálo znovuvyužití materiálů. Staré trámy, dveře, cihly i dlažby, často zachráněné doslova z demoličních kontejnerů, dostaly ve staronovém domě nový život. Díky tomu se podařilo nejen ušetřit, ale také vytvořit prostředí, v němž je obtížné rozlišit, co je vlastně původní a co bylo dodatečně při úpravách doplněno.
)
)
Oprava, ale nikoliv kopírování
Dům se stal citlivou koláží starého a nového. Takže – i když je neuvidíte – pod historickými podlahami se dnes skrývá podlahové vytápění a za křivými omítkami čekají moderní technologie. Ty nové prvky tu však nikde neusilují o kontrast, vystoupení do popředí. Naopak se snaží navázat na původní řemeslnou kvalitu a přirozeně splynout s celkem.
Velkým tématem byla také uliční fasáda, která přišla v devadesátých letech o většinu své výzdoby. Po dlouhém pátrání se podařilo objevit fragmenty její původní podoby. Autoři se však nerozhodli pro doslovnou rekonstrukci. Původní motivy interpretovali současným jazykem, jednodušeji a střídměji. Důležitější než přesná kopie detailu byla obnova správných proporcí a celkové geometrie domu.
Přijmout nedokonalost
Na konci je to dům, který už není ruinou a má o čem vyprávět. Pravdou je, že koncept domu se rodil postupně. Neexistoval od počátku, ale vyvíjel se spolu s rekonstrukcí. Výsledkem je prostředí, kde se nové a staré přirozeně prolíná a vytváří atmosféru klidu a důvěrné známosti. Stejný jako pocit, když člověk přijede na návštěvu k babičce.
Projekt domu „Oblouková 171“ je důkazem, že i historický dům lze opravit kvalitně, citlivě a vlastně bez zbytečných nákladů. Chce to ovšem čas, energii, trpělivost. A ochotu přijmout nedokonalosti za své. Pak se skutečně může z chátrající ruiny stát místo, které svou péči začne po letech vracet, a k rodinné kronice připisuje další kapitoly.
Zdroj: ORA
Foto: BoysPlayNice
