Rozlehlý byt v brazilské Curitibě byl navržen jako společný domov matky a dcery. Světlý interiér o rozloze 237 metrů čtverečních propojuje otevřenou společenskou část, dostatek úložných prostorů i místa určená ke čtení a odpočinku. Jeho nejzajímavějším prvkem je soukromá knihovna, kterou lze pomocí skládacích stěn spojit s hlavní ložnicí, nebo naopak úplně skrýt.
Společný čas i dostatek soukromí
Byt dokončený v roce 2023 navrhlo brazilské studio Estúdio Elmor. Přáním majitelek bylo vytvořit pohodlný domov, ve kterém budou moci společně trávit čas, ale každá z nich v něm zároveň najde dostatek soukromí. Důležitou součástí zadání se stalo také čtení, klidné rozjímání a setkávání s přáteli v rámci knižních klubů. Interiér proto není založený pouze na reprezentativním vzhledu. Jeho dispozice i vybavení reagují na každodenní provoz a nabízejí nečekané možnosti, jak jednotlivé místnosti otevírat, uzavírat nebo měnit jejich funkci.
)
)
)
)
Velkorysá jídelna plná světla
Hlavní společenskou část tvoří velkorysý otevřený prostor, ve kterém na sebe přímo navazují jídelna a obývací pokoj. Obě zóny jsou umístěné podél oken a prosklených ploch zakrytých lehkými závěsy, takže do interiéru proniká dostatek rozptýleného denního světla. Jídelní části dominuje velký obdélníkový stůl s osmi židlemi. Jejich subtilní dřevěné konstrukce, světlé čalounění a výplety opěradel odpovídají přírodnímu ladění celého bytu. Nad stolem visí dlouhé horizontální svítidlo složené z řady válcových segmentů. Díky svému technickému tvaru vytváří protiváhu k měkkým liniím sedacího nábytku.
Obývací pokoj kombinuje béžovou s barvou dřeva
Obývací pokoj je uspořádaný kolem nízkého konferenčního stolku a velkého nepravidelně členěného koberce. Dvě světlé pohovky doplňují menší křesla, taburety a odkládací stolky. Celá sestava působí uvolněně a umožňuje pohodlné posezení větší skupině lidí. Jednu stěnu obývacího pokoje zabírá vestavěná otevřená knihovna. Police nejsou přeplněné, ale slouží spíše jako vzdušná kulisa pro několik knih, rostlin a dekorací. Naproti ní se nachází televizní stěna orámovaná světlým dřevem. Spodní zavěšená skříňka má dvířka s jemným výpletem, který se opakuje také na židlích a perforovaných dělicích konstrukcích.
)
Kuchyň končí snídaňovým stolem s výhledem
Samostatná kuchyň má podlouhlou dispozici se dvěma rovnoběžnými řadami skříněk. Na jedné straně jsou soustředěné vestavné spotřebiče a vysoké úložné skříně, na druhé pracovní plocha s dřezem a varnou deskou. Horní skříňky sahají až ke stropu, takže místnost nabízí velké množství úložného prostoru a zároveň si zachovává velmi čistý vzhled. Světlé dřevo spodních skříněk doplňují hladké béžové plochy a bílý kámen s jemnou šedou kresbou. Stejný materiál byl použitý na pracovní desku, obklad za kuchyňskou linkou i podlahu. Jednotlivé povrchy tak na sebe plynule navazují a opticky sjednocují celou místnost. U okna kuchyň zakončuje vysoký oválný stůl na masivní válcové podnoži. Se třemi barovými židlemi slouží jako místo pro rychlou snídani nebo kávu. Díky umístění přímo před velkým oknem nabízí výhled na město. Kuchyň doplňuje také menší nápojová část s vinotékou, dřezem a dalšími úložnými skříňkami.
)
)
Vestavěný nábytek ukrývá pracovní kout
Úložné prostory jsou začleněné přímo do architektury bytu. V jídelně například celou stěnu pokrývají vysoké skříně bez výrazných úchytek. Na první pohled vypadají jako dřevěný obklad a neruší klidný charakter místnosti. Část této stěny však lze rozevřít. Za skládacími panely se ukrývá kompaktní domácí pracovna s psacím stolem, zásuvkami, horními skříňkami a policí. Když se nepoužívá, zmizí pracovní technika i dokumenty za dřevěnými dveřmi a jídelna si zachová reprezentativní podobu. Podobný princip se objevuje v celém bytě. Plné dřevěné stěny střídají lehké mřížové panely, které oddělují jednotlivé části dispozice, ale díky pravidelnému rastru nepůsobí těžce. Jedna z těchto konstrukcí vytváří výrazný vstupní prvek a současně částečně cloní pohled do navazujících částí bytu.
)
)
Hlavní ložnice se otevírá do soukromé knihovny
Hlavní ložnice je zařízená ve stejné tlumené barevnosti jako společenská část. Čalouněnou postel rámuje vysoké dřevěné čelo, které opticky zvýrazňuje její šířku. Naproti posteli se nachází televizní stěna s nízkou zavěšenou skříňkou. U okna vznikl menší odpočinkový kout s křeslem a stolkem. Nejzajímavější část ložnice se však ukrývá za vysokými skládacími panely. Po jejich otevření se objeví samostatná knihovna, jejíž zadní stěnu vyplňují police od podlahy téměř ke stropu. Na rozdíl od dekorativních polic v obývacím pokoji jsou skutečně zaplněné knihami. Několik měkkých taburetů umožňuje v knihovně pohodlně sedět, číst nebo pořádat menší setkání. Posuvné a skládací stěny dovolují knihovnu zcela propojit s ložnicí, částečně otevřít nebo ji uzavřít jako samostatnou místnost. Soukromé útočiště majitelky se tak může podle potřeby proměnit v místo pro společné čtení a knižní klub.
)
)
Klidný základ oživují osobní detaily
Také druhá ložnice pracuje s vestavěným nábytkem, světlým dřevem a nepřímým osvětlením. Dvě samostatné postele spojuje nízké čelo a noční stolek. Světelná linka nad dřevěným obkladem vytváří měkké večerní světlo, aniž by bylo nutné používat výrazné stropní svítidlo. Barevná paleta celého bytu zůstává velmi střídmá. Převládá bílá, smetanová, písková a světlé odstíny dřeva. Výraznější tóny se objevují pouze na obrazech, drobných dekoracích, textiliích a osobních předmětech. Právě ty brání tomu, aby rozlehlý a pečlivě sjednocený interiér působil anonymně.
)
)
Výsledkem je byt, který nepřitahuje pozornost okázalostí, ale promyšleným uspořádáním. Velké společenské prostory doplňují skryté pracovní a úložné zóny, zatímco ložnice s knihovnou nabízí možnost úplného soukromí. Domov tak odpovídá společnému životu dvou žen i jejich potřebě mít v něm každá vlastní klidné místo.
Zdroj: Estúdio Elmor
Foto: Bia Nauiack
