Jak skloubit úctu ke staleté památce s nároky současného bydlení? Barton Manor na ostrově Wight ukazuje, že řešením nemusí být zakonzervování minulosti. Citlivá obnova zde doplňuje historické vrstvy o nové funkce. Včetně krytého bazénu.
Místo s dlouhou pamětí
Když se řekne „historická“ budova, každý si představí něco trochu jiného. Někdo by za historickou stavbu klidně považoval i starou fabriku z 50. let, definice té historičnosti je zkrátka široká. Ovšem v případě domu Barton Manor se o bohaté historii moc polemizovat nedá. Míst s takovou pamětí je i ve staré dobré Anglii pomálu.
Je tedy dobré zmínit, že „panství“ Barton Manor se nenachází přímo v pevninské Anglii, ale ve Whippinghamu, na ostrově Wight. A snad právě ta ostrovní odlehlost přispěla k předlouhé a nepřerušené historii místa. Opevněná věž, burc-tun, tady stála ještě v době, kdy celá Anglie byla jen shlukem znesvářených barbarských království.
Coby přirozené centrum regionu si pak svůj význam uchovalo i v následujících staletích. Písemně se o Barton Manor poprvé zmiňují pozemkové knihy v roce 1086. Toto sídlo bylo kdysi přímo v držení krále Edvarda. Sídlili zde normanští velmožové. A pobýval zde i Jindřich III.
Cesta historií nekončí
Z tvrziště a malého hrádku pak vyrostlo i malé převorství a klášter, než bylo sídlo zase přestavěno na šlechtické. Letní obydlí tu měl Waynflete, biskup z Winchesteru. Dům a pozemek taky spravovala winchesterská kolej. V roce 1846 pak byl dům odprodán královně Viktorii. Ta tu dokonce jeden rok pobývala. Chtěla osobně poznat, jestli by to pro ni a rodinu bylo dobré letní sídlo.
Ještě dlouho po ní se tento dům zapůjčoval k pobytu vážených zahraničních velvyslanců. Zkrátka, Barton Manor má opravdu výraznou historickou stopu. A památkovou ochranu si jistojistě právem zaslouží.
Háček nastává až tam, kde se tohle sídlo stane majetkem soukromé osoby. Která jej chce užívat k běžnému bydlení. Tíha historie a nezpochybnitelné váhy prožité minulosti stavby začne přirozeně vadit.
I přestavba je cestou, jak památku zachovat
Památkově chráněné nemovitosti často v průběhu času čelí nevyhnutelné degradaci, a ani tady tomu nebylo jinak. Ve velmi konkrétním případě Barton Manor po staletí platilo, že tou nejlepší cestou, jak uchovat stavbu živou, je dát jí nové využití, nový smysl existence. Ovšem s citem pro věc. Jak tedy pozvednout takovou mimořádnou stavbu, přiblížit ji současnosti?
To byl úkol pro architekty ze studia Mattinson Associates (a stavebního inženýra Stephena Burgese). Jejich projekt obnovy do značné míry zpochybňuje konvenční představy o tom, jak by měla současná architektura ladit s historickými stavbami. Ale špatná určitě není, jen nová a neotřelá.
Umožňuje totiž vyjádřit plynutí času prostřednictvím promyšlených detailů a moderního řemeslného zpracování. Přepracování obsahu, výplně, aniž by došlo k zastření původních rysů. Rekonstrukce a přestavba Barton Manor je tak výsledkem dialogu mezi minulostí a současností, která formuje smysluplné místo pro budoucí generace.
Změnit využití v interiéru
Jak zmiňují sami architekti, součástí této transformace bylo i předefinování vnitřních funkcí, což vedlo k citlivým, ale zároveň účelným změnám fasády v jakobínském stylu. Kočárovna například byla přeměněna na plně přístupné ubytování. Bez čeho dnes prý domy nepřežijí? Bez bazénu!
Mohlo by se zdát, že splynutí vodní nádrže s interiérem tak letité stavby je přinejmenším kacířství. Ale tady se to překvapivě obešlo bez kolizí. Krytý bazén byl nově navržen s novou konstrukcí, která plynule propojuje jakobínský dům s obezděnou zahradou.
Měnilo se i „vnitřní fungování“ a metabolismus celé stavby. Klíčovým důrazem byla také udržitelnost, přičemž integrace vytápění biomasou zajistila, že usedlost nezůstane jen rodinným domem, ale živoucím, vyvíjejícím se odkazem péče a trvalosti. Zní to divoce u tak starého a památného domu.
Jenže Barton Manor přestavbami a změnami vlastně nic ze své původnosti neztratil. Během staletí se přizpůsoboval různým modelům využití. A tohle je jen jejich pokračování. Které garantuje, že stavba přetrvá pro další staletí.
Autor: Radomír Dohnal
Zdroj: Mattinson Associates
Foto: Thearle Photography


