Rodina žila ve svém manhattanském bytě téměř čtrnáct let. Jak děti rostly, prostor o rozloze 149 metrů čtverečních začal být příliš těsný a ve hře bylo stěhování. Nakonec se však majitelé rozhodli jinak. Architektonické studio Worrell Yeung původní loft v historickém domě kompletně otevřelo a navrhlo znovu. Výsledkem je vzdušný byt s další ložnicí a koupelnou, množstvím úložných míst a překvapivě flexibilním interiérem.
Starý byt už rodině nestačil
Loft se nachází v historické budově Gilsey House v newyorské čtvrti NoMad. Dům pochází z roku 1867 a jeho minulost je v interiéru stále patrná. Majitelé bytu zde žili téměř čtrnáct let a za tu dobu se jejich potřeby výrazně změnily. Především jim začal chybět prostor, soukromí a dostatek úložných míst. Původně proto uvažovali o koupi většího bydlení. K současnému domovu je však vázala nejen výhodná poloha, ale také množství vzpomínek. Architekti ze studia Worrell Yeung proto dostali poměrně jasné zadání: zjistit, zda lze stávající byt přestavět tak, aby rodině vyhovoval i v další životní etapě. Ukázalo se, že ano. Bylo však nutné původní dispozici kompletně zrušit a začít znovu.
Odstranění příček odkrylo historii domu
Prvním radikálním krokem bylo odstranění všech stávajících stěn. Byt se tak na chvíli vrátil téměř ke své původní konstrukční podstatě. Objevila se ocelová konstrukce domu, rozvody sprinklerů i původní historické lišty pocházející z doby výstavby budovy. Architekti se tyto prvky nesnažili za každou cenu zakrýt. Naopak je začlenili do nového interiéru. Přiznané potrubí a technické součásti připomínají industriální charakter loftu a vytvářejí zajímavý kontrast k jemným povrchům, světlým barvám a elegantnímu nábytku. Nová dispozice přinesla rodině především další ložnici a druhou koupelnu. Hlavní obytná část paradoxně působí větším dojmem než před rekonstrukcí. Důvodem je odstranění zbytečných bariér a lepší práce s přirozeným světlem.
Otevřený prostor spojuje kuchyň, jídelnu i obývací pokoj
Centrem bytu se stal velký otevřený prostor, v němž na sebe bez pevných hranic navazují kuchyň, jídelna a obývací pokoj. Jednotlivé funkce nejsou odděleny stěnami, ale především nábytkem a způsobem využití. Už u vstupu je patrné, jak důležitou roli v návrhu hrají úložné prvky. Vysoká vestavěná skříň sahající až ke stropu vytváří improvizované zádveří. Odstiňuje vstupní dveře od obytné části a současně poskytuje velké množství místa pro ukládání věcí.
Podobný princip se opakuje v celém bytě. Úložné prvky nejsou jen doplňkem, ale stávají se součástí architektury. Díky tomu se podařilo udržet hlavní místnosti vizuálně čisté a nepřeplněné.
Mramorová lavice má hned několik funkcí
Jednou z nejvýraznějších částí obývacího pokoje je dlouhý nízký vestavěný stůl (nebo regál) z kamene, který se táhne podél jedné ze stěn. Nejde přitom pouze o dekoraci. Slouží jako pracovní stůl, lavice k sezení a současně jako krbová římsa. Jeho nízká výška má ještě jeden důvod. Majitelé vlastní rozsáhlou sbírku obrazů, soch, uměleckých předmětů a osobních artefaktů. Stěna nad kamenným objektem proto zůstala volná a proměnila se v domácí galerii. Právě umění přináší do interiéru výraznější barvy. Architekti s tím od začátku počítali a samotný interiér proto záměrně drželi v klidnějších odstínech.
Neutrální barvy nechávají vyniknout umění
Materiálová a barevná paleta celého bytu je poměrně střídmá. Základ tvoří bílá, světle šedá, odstíny přírodního dřeva a jemné tóny kamene. Podlahy mají světlý odstín téměř slonové kosti, který pomáhá odrážet denní světlo a opticky zvětšuje prostor. Také kuchyňská linka je řešena v neutrálních světle šedých tónech. Její jednoduché plochy nepoutají zbytečnou pozornost a kuchyň díky tomu přirozeně splývá s obytnou částí. Součástí sestavy je barové sezení určené pro rychlé snídaně a méně formální stolování. Do neutrálního základu vstupuje dřevo, které interiéru dodává teplo. Výraznější barvy se objevují spíše v detailech, na nábytku, uměleckých dílech a místy také na přiznaných technických součástech bytu. Výsledkem není sterilní minimalistický prostor, ale klidné pozadí pro předměty, které rodina během let nashromáždila.
Každý centimetr má své využití
Přestože plocha 149 metrů čtverečních není na běžné poměry malá, pro rodinné bydlení v otevřeném loftu bylo důležité využít byt maximálně efektivně. Architekti proto pracovali také s výškou místností. Nad novou koupelnou vzniklo spací patro, ke kterému vede vestavěné dřevěné schodiště. Podobné řešení se objevuje také v dětském pokoji. Postel byla vyzdvižena nad úroveň podlahy, čímž pod ní a kolem ní vzniklo více místa pro každodenní aktivity. Schodiště zde zároveň funguje jako úložný systém a díky výraznějšímu barevnému provedení se stává jedním z hravějších solitérů jinak umírněného interiéru. V hlavní ložnici pak architekti navrhli prostornou průchozí šatnu, přes kterou se vstupuje do vlastní koupelny. I zde se ukazuje snaha propojit jednotlivé funkce tak, aby nevznikaly zbytečné chodby a hluchá místa.
Více světla bez zvětšení půdorysu
Jedním z hlavních přínosů rekonstrukce je výrazně lepší přístup denního světla do jednotlivých částí bytu. Původní členění interiéru světlo blokovalo, zatímco nová otevřenější dispozice mu umožňuje pronikat mnohem hlouběji. Světlé podlahy, bílé stěny a jemně šedé povrchy tento efekt dále podporují. Architekti se přitom vyhnuli přehnaně chladnému minimalismu. Kombinace kamene, dřeva, původních historických detailů, přiznaných konstrukcí a osobních předmětů majitelů zachovává bytu charakter skutečného rodinného domova.
Domov se může měnit spolu s rodinou
Rekonstrukce Broadway Loft ukazuje, že rostoucí nároky rodiny nemusí automaticky znamenat potřebu většího bytu. Někdy stačí důkladně přehodnotit způsob, jakým je stávající plocha využívána.
Worrell Yeung dokázali na 149 metrech čtverečních vytvořit další ložnici a koupelnu, výrazně rozšířit úložné kapacity a současně otevřít hlavní obytný prostor světlu. Historický charakter loftu přitom nezmizel.
Zdroj: Worrell Yeung
Foto: Alan Tansey


