Jak vypadalo bydlení našich předků? Jak se kdysi žilo, pěstovalo, stavělo? Zjistěte více o historii bydlení!
Rekonstrukce starších bytů často balancuje mezi zachováním původního charakteru a potřebou moderního bydlení. Projekt studia Weinbenami ukazuje, že tyto dva přístupy se nemusí vylučovat – naopak mohou společně vytvořit harmonický, funkční a nadčasový interiér, který reaguje na současné nároky, aniž by zapomínal na svou minulost.
Na dánském ostrově Læsø vznikly střechy, které popírají většinu stavebních pouček. Bez krovu, bez tašek a bez dřeva. Výsledkem jsou nepřehlédnutelné stavby, jež vydržely staletí a dodnes fascinují svou jednoduchostí i odolností.
Dvě sestřenice, které pobuřovaly Anglii, odmítly společenské konvence i architektonická klišé. Na konci 18. století navrhly a nechaly si postavit dům, který neměl obdoby. Plný světla a technických novinek. A la Ronde je dodnes památníkem výstřednosti, odvahy a nečekaně moderního myšlení.
Některé mýty se rády vracejí jako bumerang. Třeba ten o tom, že bytovou krizi lze vyřešit znárodňováním, vyvlastňováním a unifikovanou výstavbou. Jenže historie nabízí i jiné, méně zavrženíhodné příklady. Jeden z nich pochází ze Spojených států, z časů první světové války. A ukazuje, že i masivní bytovou krizi lze řešit bez králíkáren a nátlaku. A překvapivě elegantně.
V časech, kdy se tahle metropole ještě hřála na výsluní, v časech slavné Benátské republiky, byly zdejší ostrovní uličky o dost méně bezpečné, než je tomu dnes. Jen tak si ve večerních hodinách vyrazit z jednoho ostrůvku na druhý, na návštěvu z paláce do paláce, to bylo doslova o život.
Kam v noci složit hlavu, když venku prší anebo mrzne, a domov je tím, co nemáte? Ve staré dobré Anglii na to měli svérázné řešení. Ve slumech viktoriánského Londýna dokázali zpoplatnit i komfort spánku. A tomu receptu se u nich přiučili i ve světě.
Dvacet měsíců práce. A to se bavíme o „práci v terénu“, přímo na stavbě. Protože o tom, jak by měl projekt ve výsledku vypadat, se v ateliéru architektů Mattinson Associates rozhodlo docela rychle. Tou skutečnou dřinou ale bylo uvést onu hezkou myšlenku v život. Ze staré sýpky se totiž měl stát dům.
To místo vypadá jako vystřižené z příběhů spisovatele Tolkiena. Nejenom neuvěřitelně vypadající vyprahlou krajinou, plnou skalních věží a útesů. Ale především svou architekturou. Tou neviděnou, skrytou pod zemí. Připomíná důmyslně vytesaná města trpaslíků a zároveň i sluje skřetů.
Nový archeologický objev v Pompejích odhalil dosud neznámý postup výroby římského betonu. Vědci popisují techniku „horkého mixu“, která vysvětluje jeho pozoruhodnou trvanlivost i samoopravné schopnosti.
Možná si někdo z vás vzpomene na vtipný aprílový žert na idnes.cz z roku 2011. Tématem bylo zateplení chrámu svatého Víta včetně velmi realistických vizualizací „zateplováků“ na fasádách. Tehdy začínalo po ekonomické krizi 2008 evropské zateplovací šílenství a autoři vtípku zacílili na nedotknutelné. Posvátný chrám na Hradčanech oblečený do fasádního polystyrenu jako starý „páprda“ nazutý do kýčovitých bačkor. Prý ale jde snížit spotřebu energií u historických budov i bez zateplení obálky, alespoň to nyní tvrdí studie členů CZGBC.
Je to sice jen velšský folklór, ale pradávný. A do jisté míry také opodstatněný. Když si dokážete postavit obydlí za jedinou noc, od soumraku do úsvitu, jsou prý vybudované stavení a pozemky kolem něj vaše. Nabyli jste je respektovaným způsobem. Tradičním právem, kterému ve Walesu dodnes říkají Tŷ unnos.
Z čela je jedna z posledních chalup před Jizerkou nenápadná. Nepopře, že zde stojí více jak 100 let, do krajiny a okolní zástavby patří a její staré srdce zůstalo při rekonstrukci zachováno. Jak celkový vzhled, tak vůně smrkového dřeva, zatuchlý chlad žulových bloků a praskání polínek v kamnech. Druhá strana chalupy však ukazuje něco nebývalého. Nový obytný prostor vybudovaný z původní kůlny je celý prosklený. Ano, obývák oddělují od krajiny a počasí jenom tabule skla. Prostor pak uvnitř ohřívají ohromná sálavá kachlová kamna.
Vodní příkop, ke kterému středověcí stavitelé zapomněli dostavět hrad? Anebo nástraha v cestě, důmyslná past na opravdu neopatrné řidiče? Pohled na „zavodněnou stavbu“ lemující silnici u anglického Roystonu se podbízí mnohým výkladům. Ve skutečnosti je to však nádherný střípek zapomenuté historie.
Tedy přesněji řečeno, jak se dostat ze stavu, kdy nebydlíte, do stavu, kdy už „bydlíte“? Kromě docela tradičních a zažitých řešení totiž existuje ještě docela dost nekonvenčních a netradičních přístupů. Fint. Které Česku nejsou úplně vlastní, ale nejspíš na ně, s prohlubující se bytovou krizí, brzy dojde.
Vzhledný? Ne, to určitě není. A původní? To vlastně také ne. Přišel k nám totiž od sousedů ze severu. Ale dobře se tu zabydlel a připomíná nám pořádný kus historie. Byl totiž dobře postavený. Zhruba tak by se dal uvést průměrný Familok. Dům typický pro oblasti Horního Slezska, stavební model, který po určitou dobu expandoval ze severu právě i k nám.
Vypadá to jako „náš“ novodobý problém. Ale ve skutečnosti není na bytové krizi nic pozoruhodného. Přicházela a odcházela v průběhu staletí opakovaně. A řešení, která se na ni hledala, také nebyla zrovna originální. Bytová krize byla problémem už ve starém Římě.
Větou: „To jsme si zase dobře nakradli,“ se mohl pochválit každý obyvatel antického Říma a nemusel přitom myslet nic nezákonného. To proto, že do této loupeživě znějící věty zařadil italské slůvko „spolia“. Což sice původně znamenalo loupež a kořistění, ale postupně se zařadilo do slovníku stavitelů.
Je to smutný pohled, ale zároveň tu svítá naděje. Staré a vzácné památky, s nimiž to nevypadá dobře, se rozhodli zachránit pořadatelé soutěže „Máme vybráno“. Podívejte se na fotky. O tom, která památka dostane peníze na opravu, může rozhodnout i váš hlas.
Dovedete si představit život v tak malém domku, že se do něj nevejde koupelna ani záchod? Že v podkroví, kam se dostanete po žebříku, se tísní jenom malá postel a noční stolek? Že půdorys jediné místnosti v přízemí nemá plochu ani 5 metrů čtverečních? Představujeme nejmenší domek v Británii, dnes vlastně docela zbytečnou turistickou atrakci, kterou vás chceme trochu naštvat. Určitě jste si totiž všimli, že se naše byty stále rychleji zmenšují, pokořeny už byly i minimální uznatelné rozměry pro bytovou jednotku. Budeme za pár let bydlet kvůli cenám nemovitostí v něčem podobném?
V marylandském městečku Frederick mají víc než jeden důvod, proč vzpomínat na tamního rodáka, pana Johna Tylera. Kromě toho, co dokázal během svého života, se totiž nesmazatelně zapsal do místní historie jednou nemovitostí. Domem, který sice nikdy neobýval, ale i tak jej nechal postavit natruc místní radnici. Proč?
