Rekonstrukce starších bytů často balancuje mezi zachováním původního charakteru a potřebou moderního bydlení. Projekt studia Weinbenami ukazuje, že tyto dva přístupy se nemusí vylučovat – naopak mohou společně vytvořit harmonický, funkční a nadčasový interiér, který reaguje na současné nároky, aniž by zapomínal na svou minulost.
Modernistické dědictví s rodinnou historií
Byt se nachází v modernistickém obytném domě z roku 1969 a pro současného majitele má výraznou osobní hodnotu, kdysi patřil jeho prarodičům. Před rekonstrukcí však interiér působil poněkud zastarale. Stěny pokrývaly vybledlé tapety, místnosti byly zaplněné nábytkem a dispozice nepodporovala dostatek přirozeného světla. Celkový dojem byl spíše stísněný než komfortní. Architekti však v prostoru okamžitě rozpoznali kvality, které by byla škoda odstranit.
)
)
)
)
Parketové podlahy, mramorové parapety, mosazné kliky nebo vestavěné skříně představovaly autentické prvky pozdního modernismu. Tyto detaily se staly výchozím bodem celého návrhu. Zachování původních prvků ale nebylo pouze estetickým rozhodnutím. Šlo také o respekt k historii místa a jeho atmosféře. Právě tyto detaily umožnily „udržet duši bytu“, místo aby byla kompletně vymazána radikální přestavbou.
Rekonstrukce jako chirurgicky přesný zásah
Architekti přistoupili k projektu s maximální citlivostí. Rekonstrukci přirovnali k precizní operaci. Bylo nutné ochránit hodnotné prvky a zároveň vložit nové zásahy, které prostor otevřou a zmodernizují. Jedním z nejvýraznějších kroků bylo odstranění příčky mezi kuchyní a obývacím pokojem. Tím vznikla otevřená obytná zóna, která dnes působí mnohem velkoryseji. Přirozené světlo může volně proudit celým prostorem a jednotlivé funkce bytu na sebe přirozeně navazují. Na jedné straně místnosti vznikla jídelní část s dominantním dřevěným stolem, zatímco druhou definuje pohodlná sedací zóna s šedou rohovou pohovkou. Celek působí vyváženě, není ani příliš minimalistický, ani přeplněný.
)
)
Kuchyň z nerezu vytváří moderní kontrast
Kuchyň je od zbytku prostoru jemně oddělena podlahou z teraca v barvě lilku. Tento materiál přináší nejen vizuální akcent, ale také praktickou odolnost. Dominantním prvkem jsou nerezové skříňky, které interiéru dodávají současný, téměř industriální nádech. Nad zástěnou ze zelených obkladů se nachází subtilní ocelová police, určená pro drobná umělecká díla nebo kuchyňské potřeby. Právě podobné detaily ukazují, že studio nepovažuje kuchyň pouze za pracovní prostor, ale i za místo osobního vyjádření. Zajímavým řešením je také dřevěný blok v rohu místnosti. Ukrytá je v něm lednice, mrazák i úložný prostor pro domácí spotřebiče. Součástí je výklopný panel, který po otevření odhalí kávovar, rychlovarnou konvici nebo toustovač. Kuchyň tak může působit čistě a nerušeně, aniž by ztratila svou funkčnost.
)
)
Barvy jako odpověď na severní klima
Výraznou proměnou prošly také tři koupelny. Každá z nich dostala vlastní barevnou identitu – jedna září šafránově žlutou, druhá se nese v tlumené růžové a třetí uklidňuje odstínem šalvějové zeleně. Architekti přiznávají, že při výběru barev mysleli na místní klima. Antverpy jsou známé dlouhými šedými zimami a nedostatkem přirozeného světla, proto chtěli vytvořit interiér, který bude působit hřejivě i během chladných dnů. Barevné obklady tak nepředstavují jen dekorativní prvek, ale také psychologickou podporu – prostor má být útulný i tehdy, když je venku tma a zima. Koupelny doplňují sprchové zástěny z rýhovaného skla a kulová nástěnná svítidla, která podtrhují jemnou retro inspiraci.
)
)
)
)
Tichá haptika v ložnicích
V celém bytě nyní dominují čistě bílé stěny, jež fungují jako neutrální kulisa pro staré i nové prvky. V ložnicích se však designéři snažili vytvořit momenty takzvané „tiché haptiky“ – tedy nenápadné materiálové bohatosti, kterou člověk vnímá spíše dotykem než pohledem. Proto zde instalovali čela postelí inspirovaná japonskými tatami. Tato volba přináší přirozenou texturu a zároveň podporuje pocit klidu, který je pro odpočinkové zóny zásadní.
)
)
Dialog mezi minulostí a současností
Projekt ukazuje, že rekonstrukce nemusí znamenat radikální přerušení kontaktu s minulostí. Naopak – citlivý přístup může vytvořit dialog mezi historickými prvky a moderním designem. Zachování původních detailů dodává bytu autenticitu, zatímco nové zásahy přinášejí komfort odpovídající současnému životnímu stylu. Celek nepůsobí jako muzeum ani jako anonymní novostavba. Je to živý prostor s příběhem. Tato rekonstrukce potvrzuje rostoucí trend v architektuře: místo bourání hledat hodnotu v tom, co už existuje. Studio zde dokázalo, že „udržet duši“ prostoru není jen poetická metafora, ale konkrétní designová strategie – taková, která vede k nadčasovým a lidsky přívětivým interiérům.
Zdroj: WEINBENAMI
Foto: Michael Shvadron
