Projekt, za nímž stojí studio No Architects, začíná netradičně. Zamyšlením nad statistikou, průměry a vůbec bilancováním. Proč? Třeba proto, že v městských bytech je zpravidla mnohem víc místa, než se zdá.
Jaká je ta statisticky nejprůměrnější velikost českého bytu? Pokud se odrazíme od údajů z roku 2021 a Sčítání lidu, dozvíme se, že je to 86,7 metrů čtverečních. Takový byt pak svým obyvatelům poskytuje průměrně 2,9 obytných místností a kuchyni k tomu. Což vůbec nezní špatně. Pokud ovšem obyvatelem takového navýsost průměrného bytu jste, jistě si položíte otázku, kde přesně v té statistice a průměrech sami stojíte. Protože tolik místa kolem sebe určitě nepociťujete.
)
)
)
)
Jak to? Těch optimistických 2,9 místností s kuchyní navíc je totiž osekáno ve své výměře, protože obytný prostor ještě vyplňují chodby, koupelny a toalety. Nejrůznější průchozí a servisní prostory, které v podstatě nefigurují v těch ryze obytných součástech živé domácnosti. A právě tady začínají No Architects svou úvahu, která vyústila až v realizaci, jež se hlásí poetickým titulem „Víc, než se zdá.“
„Co kdyby tomu tak ale nebylo? Co kdybychom nad všemi částmi bydlení přemýšleli jako nad rovnocennými prostory? Co kdybychom potřebné provozy organicky propojili i za cenu atypických situací? Lze najít harmonii mezi naplněným využitím, úložnými prostory, denním světlem, větráním a neztratit velkorysost, originalitu a svébytný charakter?“
Dělat skutečnou architekturu, ne jen design
Průměrný městský byt může působit velmi nadprůměrně, pokud se celé řešení interiéru nedegraduje jen na dekorace a bytové doplňky, ale naopak se bezešvě propojuje s inovací dispozic, stavebním řešením i technickou infrastrukturou. Tu odpověď pak nenechali jen na papíře, ale z plánů jí převedli do skutečnosti. Zkrátka vzali průměrný byt a zaměřili se na maximalizaci jeho obytného potenciálu.
)
Aby ve výsledku dosáhli rekonstrukcí toho, že se skutečně využitelným programem blíží spíše rodinnému domu. „Když to s trochou nadsázky přeženeme, na svých dokonce podprůměrných dvaaosmdesáti metrech čtverečních užitné plochy nabízí takový byt možnosti až 11+kk,“ říkají s úsměvem architekti.
Rozepsáno: vstupní halu s denním světlem, dlouhou centrální chodbu s posezením, dva dětské pokoje s komfortním spaním pro tři děti, dvě koupelny, samostatnou toaletu s úložnými prostory, kuchyni se stolováním až pro osm osob a obývací pokoj s knihovnou, za jejíž rozměry by se nemusel stydět žádný intelektuál, pracovní kout, rodičovskou ložnici a domácí saunu, díky které rodina přestala přes zimu stonat. A samozřejmě též příruční šatnu, sklad a prádelnu v jednom.
Kam se tohle může vejít? To vše najdete za vstupními dveřmi průměrně velkého bytu ve stoletém bytovém domě, jakých jsou v Česku tisíce. A jak dodávají architekti, i přes tak nasycenou vnitřní náplň se však nejedná o bezduché skladiště s chodbami, návrh nerezignuje na snahu o velkorysost a poctivý detail.
)
)
Prokletí troj traktu
„Architekti vědí, že pro bytové domy není větší neštěstí, než troj trakt,“ zmiňují tvůrci projektu. „Tedy to, co je celkem chápáno jako čtyři nosné stěny formující troje prostory, dva s okny, podél fasády, a pak toho jednoho otloukánka uprostřed, bez přístupu k dennímu světlu a čerstvému vzduchu.“ Bez flexibility prostupů, průhledů, pohybu. A přesně takový troj trakt stál na počátku práce týmu No Architects.
Velká, ale černočerná předsíň bez oken. Se vstupem ze studené a tmavé podesty domovního schodiště. Předsíň, kde snadno našlapete bláto při vstupu a pak jej celý den roznášíte do pokojů, které jsou na ni navěšeny kolem dokola. Pokoje buď příliš velké, nebo zas příliš malé. A přitom jich nebylo tolik, kolik jsme potřebovali pro uspokojení potřeb nových obyvatel, mladé rodiny s dětmi.
Jak postupovali? „Začali jsme nejprve paradoxně plýtváním místem,“ zaznívá od architektů. „Vložili jsme doprostřed dispozice zcela nově dlouhý komunikační prostor, dokonce delší, než jsme potřebovali a na jeho koncích jej zaoblili a opatřili přisednutím a úložnými prostory.“
Od domovní chodby pak byt pro pocit intimity a z hygienických důvodů odclonili vstupní halou, do které pustili denní světlo. Dvěma směry: jednak přímo přes kuchyňskou linku, ale i přes velkorysou prosklenou stěnu. Dětské pokoje orientovali do dvora, rodičovskou ložnici a pracovní kout pak do ulice.
)
)
Pořádná porce inspirace
Kuchyni nyní dominuje uvítací okénko do haly, ale především velký kulatý stůl. Celý obývací prostor je tu nápaditě vyvýšen na podiu, směrem k oknu. Je usazen mezi dvojici knihoven. Pro případné návštěvy nebo lenošení poskytuje možnost rozložit velké letiště. Rodičovská koupelna a sauna pak poskytuje přímo hotelový komfort.
)
)
Bydlení je posazeno na dubové podlaze a oděno do odstínů bílé a béžové s péčí o jemný detail. Celek podtrhuje světlá zubatá linie nízkého dřevěného obkladu – ve skutečnosti monumentálního soklu, zapuštěného do stěn a volně přecházejícího na nábytek a zpět.
Hodí se znovu zmínit, že „to všechno tu už bylo“. Pražský byt o rozloze dvaaosmdesáti metrů čtverečních ten potenciál nesl v sobě. Stačilo ho jen uvidět, rozpoznat. A nezapomenout na to, že takových „bytů s potenciálem“ jsou v Praze tisíce.
Zdroj: No Architects
Foto: Studio Flusser
