Projekt architektů ze studia mimosa je tu proto, aby dělal radost. Nahrazuje a zastupuje chatu, která podlehla plamenům. Na motiv ohně přitom odkazuje docela často. Ovšem spíše ve vřele hřejivém pojetí. Černá krbová kamna s černým kouřovodem, černé schodiště a opálená modřínová fasádní prkna.
Po požáru zůstala jen kamenná podezdívka
Je to cesta historií, návaznost na minulost. Ta současná a pozornost vzbuzující chata, stojící na břehu Sázavy, totiž navazuje na stavbu, která tu – prakticky na úplně stejném místě - stála před ní. Jen tedy, z té původní stavby zůstala po požáru jen kamenná podezdívka. Nová chata se sem ale „vrací“ a přisedá na uvolněnou podezdívku. Nová realizace tak přirozeně pracuje s tím, co v místě bylo, a dále to novým způsobem rozvíjí.
Ochrana před řekou, která se umí rozvodnit
Pevný kamenný základ poskytuje ochranu před řekou, která se umí rozvodnit. A zároveň dává chatě určitý odstup. Naznačuje tím svou přítomnost, ale i nadhled nad hladinou i nad každodenním spěchem. Její tmavé obrysy nepůsobí na první pohled vlídně, ale to jen proto, že nevíte, kam si ji povědomě zařadit. Je nová, nebo stará? Určitě jste si pamatovali, že tu nějaká chata stála, ale byla to tahle? Ta nejistota si s vámi pohrává, když se procházíte na dohled.
Na kamennou podezdívku posadili lehkou "opálenou" dřevostavbu
Samotná chata je přitom řešena jako lehká dřevostavba, usazená na robustní kamenné podezdívce. Nosný skelet je z interiéru opláštěn smrkovou biodeskou, zatímco exteriér tvoří fasáda z opalovaných modřínových prken. Jak rádi připomenou architekti ze studia mimosa, proces opalování zvyšuje jejich odolnost a zároveň dodává stavbě drsnější výraz. Který ji možná činí méně lákavou pro nezvané návštěvníky.
Ono výrazné opálení pak v určité rovině symbolicky odkazuje k požáru, který zničil původní chatu.
V téměř autonomním režimu
Směrem ke svahu je objekt chráněn falcovaným plechem, odolávajícím dešťové vodě stékající ze střechy. Interiér působí díky jednotnému materiálovému řešení výrazně kompaktně. Biodesky v přírodním tónu spolu s černými kovovými prvky vytvářejí jednolitý prostor, který nepůsobí jako součet místností a nábytku, ale spíše jako soudržný celek. Možná trochu jako „jeskyně v houští“.
Černý kov kamen, schodiště a dalších prvků přirozeně navazuje na opálenou fasádu nejen barevně, ale i tematicky. A znovu se tím připomíná motiv ohně. Podlaha z přírodního kaučuku s kamenným vsypem je odolná a umožňuje plynulý pohyb mezi interiérem a exteriérem. Chata funguje téměř autonomně, tedy kromě elektřiny. Vodu čerpá ze studny na pozemku, odpad je sveden do nádrže ukryté v podezdívce. O vytápění se starají krbová kamna doplněná přímotopy.
Trávit čas společně
Velkorysost hlavního obytného prostoru je dosažena omezením pokojů v patře na minimum. Ty malé a účelné místnosti slouží především k přespání, ale nejsou nějakou hernou pro dlouhý pobyt. Smyslem pobytu zde totiž není být zalezlý někde v ústraní, ale společně strávit čas s ostatními.
Ničím nerušený výhled na Sázavu z terasy
Obytný prostor otevřený přes celou výšku stavby propojuje přední a zadní část pozemku, řeku i skály. Směrem k řece je plně prosklený, čímž navazuje na terasu vyzdviženou nad terénem. Ta nahrazuje přímý kontakt se zemí a nabízí ničím nerušený výhled na Sázavu. Terasu lze uzavřít skládací okenicí – v případě ostrého letního slunce i ve chvíli, kdy víkend končí a otevřený dům se proměňuje v uzavřený, chráněný objekt. Takhle tu počká, než zase majitelé přijedou. Třeba příští víkend.
Zdroj: Mimosa architekti
Foto: Petr Polák


