Velkoformátové otevírání fasády propojuje interiér s okolní krajinou. (Foto: Petr Polák) Zobrazit fotky zobrazit 13 fotek

Projekt architektů ze studia mimosa je tu proto, aby dělal radost. Nahrazuje a zastupuje chatu, která podlehla plamenům. Na motiv ohně přitom odkazuje docela často. Ovšem spíše ve vřele hřejivém pojetí. Černá krbová kamna s černým kouřovodem, černé schodiště a opálená modřínová fasádní prkna.

Co v článku najdete

Po požáru zůstala jen kamenná podezdívka

Je to cesta historií, návaznost na minulost. Ta současná a pozornost vzbuzující chata, stojící na břehu Sázavy, totiž navazuje na stavbu, která tu – prakticky na úplně stejném místě - stála před ní. Jen tedy, z té původní stavby zůstala po požáru jen kamenná podezdívka. Nová chata se sem ale „vrací“ a přisedá na uvolněnou podezdívku. Nová realizace tak přirozeně pracuje s tím, co v místě bylo, a dále to novým způsobem rozvíjí.

Chata je zasazena mezi skalní masiv a tok řeky, v těsném dialogu s dramatickou krajinou. (Foto: Petr Polák)
Chata je zasazena mezi skalní masiv a tok řeky, v těsném dialogu s dramatickou krajinou. (Foto: Petr Polák)
Nová stavba využívá původní kamennou podezdívku, která ji ukotvuje v terénu i v čase. (Foto: Petr Polák)
Nová stavba využívá původní kamennou podezdívku, která ji ukotvuje v terénu i v čase. (Foto: Petr Polák)
Objekt je orientován k řece, odkud se otevírají výhledy na proud i protější břeh. (Foto: Petr Polák)
Objekt je orientován k řece, odkud se otevírají výhledy na proud i protější břeh. (Foto: Petr Polák)
Terasa vyzdvižená nad terénem nahrazuje přímý kontakt s břehem a nabízí nadhled nad řekou. (Foto: Petr Polák)
Terasa vyzdvižená nad terénem nahrazuje přímý kontakt s břehem a nabízí nadhled nad řekou. (Foto: Petr Polák)

Ochrana před řekou, která se umí rozvodnit

Pevný kamenný základ poskytuje ochranu před řekou, která se umí rozvodnit. A zároveň dává chatě určitý odstup. Naznačuje tím svou přítomnost, ale i nadhled nad hladinou i nad každodenním spěchem. Její tmavé obrysy nepůsobí na první pohled vlídně, ale to jen proto, že nevíte, kam si ji povědomě zařadit. Je nová, nebo stará? Určitě jste si pamatovali, že tu nějaká chata stála, ale byla to tahle? Ta nejistota si s vámi pohrává, když se procházíte na dohled.

Na kamennou podezdívku posadili lehkou "opálenou" dřevostavbu

Samotná chata je přitom řešena jako lehká dřevostavba, usazená na robustní kamenné podezdívce. Nosný skelet je z interiéru opláštěn smrkovou biodeskou, zatímco exteriér tvoří fasáda z opalovaných modřínových prken. Jak rádi připomenou architekti ze studia mimosa, proces opalování zvyšuje jejich odolnost a zároveň dodává stavbě drsnější výraz. Který ji možná činí méně lákavou pro nezvané návštěvníky.

Ono výrazné opálení pak v určité rovině symbolicky odkazuje k požáru, který zničil původní chatu.

Velkoformátové otevírání fasády propojuje interiér s okolní krajinou. (Foto: Petr Polák)
Velkoformátové otevírání fasády propojuje interiér s okolní krajinou. (Foto: Petr Polák)
Lehká dřevěná konstrukce kontrastuje s robustním kamenným základem. (Foto: Petr Polák)
Lehká dřevěná konstrukce kontrastuje s robustním kamenným základem. (Foto: Petr Polák)

V téměř autonomním režimu

Směrem ke svahu je objekt chráněn falcovaným plechem, odolávajícím dešťové vodě stékající ze střechy. Interiér působí díky jednotnému materiálovému řešení výrazně kompaktně. Biodesky v přírodním tónu spolu s černými kovovými prvky vytvářejí jednolitý prostor, který nepůsobí jako součet místností a nábytku, ale spíše jako soudržný celek. Možná trochu jako „jeskyně v houští“.

Směrem ke svahu chrání objekt odolný plechový plášť proti vodě stékající ze střechy. (Foto: Petr Polák)
Směrem ke svahu chrání objekt odolný plechový plášť proti vodě stékající ze střechy. (Foto: Petr Polák)
Minimalizace ložnic dává vyniknout hlavnímu obytnému prostoru otevřenému přes celou výšku. (Foto: Petr Polák)
Minimalizace ložnic dává vyniknout hlavnímu obytnému prostoru otevřenému přes celou výšku. (Foto: Petr Polák)

Černý kov kamen, schodiště a dalších prvků přirozeně navazuje na opálenou fasádu nejen barevně, ale i tematicky. A znovu se tím připomíná motiv ohně. Podlaha z přírodního kaučuku s kamenným vsypem je odolná a umožňuje plynulý pohyb mezi interiérem a exteriérem. Chata funguje téměř autonomně, tedy kromě elektřiny. Vodu čerpá ze studny na pozemku, odpad je sveden do nádrže ukryté v podezdívce. O vytápění se starají krbová kamna doplněná přímotopy.

Interiér je řešen jako jednolitý prostor, kde materiál i barva sjednocují celek. (Foto: Petr Polák)
Interiér je řešen jako jednolitý prostor, kde materiál i barva sjednocují celek. (Foto: Petr Polák)
Opalované dřevo fasády zajišťuje odolnost a zároveň odkazuje na minulost místa. (Foto: Petr Polák)
Opalované dřevo fasády zajišťuje odolnost a zároveň odkazuje na minulost místa. (Foto: Petr Polák)

Trávit čas společně

Velkorysost hlavního obytného prostoru je dosažena omezením pokojů v patře na minimum. Ty malé a účelné místnosti slouží především k přespání, ale nejsou nějakou hernou pro dlouhý pobyt. Smyslem pobytu zde totiž není být zalezlý někde v ústraní, ale společně strávit čas s ostatními.

Chata u Sázavy propojuje dva světy, minulý a přítomný. A klid řeky, skal za zády. (Foto: Petr Polák)
Chata u Sázavy propojuje dva světy, minulý a přítomný. A klid řeky, skal za zády. (Foto: Petr Polák)
Architektura zde ustupuje místu, nechává vyniknout zvuky, světlo i proměny okolní přírody. (Foto: Petr Polák)
Architektura zde ustupuje místu, nechává vyniknout zvuky, světlo i proměny okolní přírody. (Foto: Petr Polák)

Ničím nerušený výhled na Sázavu z terasy

Obytný prostor otevřený přes celou výšku stavby propojuje přední a zadní část pozemku, řeku i skály. Směrem k řece je plně prosklený, čímž navazuje na terasu vyzdviženou nad terénem. Ta nahrazuje přímý kontakt se zemí a nabízí ničím nerušený výhled na Sázavu. Terasu lze uzavřít skládací okenicí – v případě ostrého letního slunce i ve chvíli, kdy víkend končí a otevřený dům se proměňuje v uzavřený, chráněný objekt. Takhle tu počká, než zase majitelé přijedou. Třeba příští víkend.

Zdroj: Mimosa architekti

Foto: Petr Polák