Podpořit cestovní ruch tím, že otevřete nový hotel? To nutně nemusí znamenat, že hned budete vydávat stavební povolení pro novostavbu. Přestavět již existující objekt má větší smysl. Ekonomicky i z hlediska zachování krajinného rázu. Proč? Protože si dva miliony obyvatel Barcelony váží každého kousku zeleně a přírody kolem sebe.
Tradiční cíl víkendových rodinných výprav
Stačí ve sluncem rozpálené metropoli strávit pár letních dní a pochopíte sami, proč si obyvatelé Barcelony tak váží zeleně. Proto si také tolik považují toho, že to nemají daleko k Montserratu, přírodnímu parku. Horami lemovanému kusu země, jen kousek za městem. Je to už tradiční cíl víkendových rodinných výprav, procházek i krátkých dovolených.
To území má všechno, po čem průměrný obyvatel Barcelony v létě sní. Tedy skoro všechno. Přiznaným neduhem je, že Montserrat například nedisponuje dostatečnou kapacitou ubytování, aby domácí cestovní ruch mohl aktivně podporovat. Je to ale trochu složitější: hotely by zde klidně mohly růst jako houby po dešti, ale obyvatelé Barcelony si současně nepřejí, aby nová zástavba narušila charakter jimi tolik ceněné oblasti. A to už nás dostává k projektu v El Bruc.
)
)
)
)
Podpořit, udržet a zachovat
Projekt, na němž se velmi výrazně podíleli architekti ze studia scob, totiž žádanou ubytovací kapacitu regionu přináší. Aniž by do něj vnášel nějakou novostavbu. Podstatou záměru totiž bylo stavebně upravit, přestavět a rekonstruovat již nevyužívanou usedlost, známou jako Can Farrés, právě do podoby hotelu. Sídlo, které zde vyrostlo v 15. století, se přitom oním zásahem příliš neproměnilo. Krajina i zástavba zůstaly stejné, navýšila se však ubytovací kapacita.
Zachovat, co lze. Ale jak si poradit s vodou?
Architekti ze studia scob si museli při této realizaci nastavit velmi přísná kritéria udržitelnosti celého návrhu. Museli garantovat, že v rámci projektu budou maximalizovat opětovné využití již existujících prvků: kamenné zdi, terasy a původní vegetace musely být z principu součástí nového plánu. S hotely se také zpravidla pojí rizika zvýšené spotřeby vody, vyššího sezónního odběru. Což se v horkém Španělsku považuje za velký nedostatek všech hotelů. Jak to architekti vyřešili?
)
)
Na architektech bylo, aby projekt vedli k nulové bilanci spotřeby vody. Například skrze odvodňovací chodníky, svejly a zasakovací pásy, pasivní systémy hospodaření s vodou. Zkrátka, aby se spotřeba vody jenom tím, že ze staré usedlosti bude hotel, nějak razantně nezvýšila. Další kritéria se týkala výhradního využití původních druhů rostlin k posílení biodiverzity. Ale třeba i toho, aby zde nebylo osazeno žádné vysoce intenzivní osvětlení. Cílem bylo zabránit světelnému znečištění v přírodním parku.
)
)
Jde to i bez novostaveb
Usedlost přestavěná na hotel, Can Farrés, ve zkouškách a úkolech obstála na výbornou. A znovu tím ukázala, že je možné posílit ubytovací kapacity ve zvolené oblasti; podporovat domácí cestovní ruch; aniž by k tomu bylo zapotřebí stavět nové objekty, hotely. Krajina je posetá již existujícími stavbami, kterým vlastně nechybí mnoho k tomu, aby se mohly stát hotelem, který své okolí nijak nezatíží.
Zdroj: scob
Foto: Judit Casas
