Na dánském ostrově Læsø vznikly střechy, které popírají většinu stavebních pouček. Bez krovu, bez tašek a bez dřeva. Výsledkem jsou nepřehlédnutelné stavby, jež vydržely staletí a dodnes fascinují svou jednoduchostí i odolností.
)
Jak zrušit jakýkoli smysl pojmu "střešní konstrukce"
Je to střecha, co dělá dům. A je to rovněž střecha, zednické profese ať laskavě prominou, co je vlastně na stavbě domu nejtěžší. Ano, je to názor trochu kacířský, zvlášť na webu České Stavby. Ale podíváte-li se do pradávné historie stavebnictví, jen na samotném vršení zdí z kamene anebo na stavění k sobě přitesaných klád nikdy moc kumštu nebylo.
To až ta čepice na domě, zastřešující ohrazený a zdmi vymezený prostor, dělala finální útočiště, vyhřáté bydlení, do kterého neprší. A to bylo to nejsložitější.
Střecha je zkrátka příkladem svébytné stavební konstrukce, která ukončuje stavbu shora a chrání ji proti povětrnostním vlivům. Přitom musí být střecha provázaná se zdmi domu tak, aby ji první vítr neodnesl. Navíc taky dobrá střecha brání v nahromadění vody. Což si většinou žádá určitý sklon, a ten si zase žádá konstrukci krovu. Tu funkčnost a účelnost provedení pak zpravidla podtrhuje i samotná střešní krytina, ať už pálených střešních tašek anebo třeba postaru došků. I jejich výroba byla vždy speciální dovedností.
Proč že to tu takhle školácky dopodrobna vypisujeme?
)
)
Není to jen proto, abychom se vlichotili pokrývačům a pozlobili zedníky. Ne. Je to proto, abychom zdůraznili, jak výjimečný a odchylný je způsob, jakým k pořízení střechy přistupovali obyvatelé dánského ostrova Laesø. Protože říct jen, že si trochu ušetřili práci a nabourali věty o náročnosti výstavby střechy, by přesné nebylo. Celou teorii střešních konstrukcí si totiž zjednodušili tak extrémně, že ji vlastně úplně vyškrtli.
Výroba krytiny? Budování krovů? Provazování střechy a zdí? Nic takového.
První dějství bylo o soli
Způsob zastřešení obydlí na Laesø se běžné evropské praxi naprosto vymyká. Přitom se rozhodně nedá říct, že by střechy na starých domech v Laesø nedělaly dům. Dělají. Tamní střechy jsou naprosto nepřehlédnutelné. Jsou tak výrazné, že spíš problém pod nimi zahlédnout to vlastní obydlí. Takže? Fázi „budování“ střech tu přeskočili tím, že na zdi stavení navršily mořské řasy. A to kopcem.
Raději to vezmeme postupně: jestli o něco nebyla na Laesø nikdy nouze, tak to byla sůl. Měli ji všude. V prosoleném přímořském ovzduší, v mořské vodě. Ale taky například v dokonale prosolené půdě, ve které se nedalo nic pěstovat. Ostatně, zemědělské plodiny by tu ani neměli čím zalévat. Zdroje studniční vody a pramínky obsahovaly patnáctiprocentní solný roztok. K přežití to zkrátka moc nebylo. Ale i na tom se dalo prosperovat. Lidé z Laesø se totiž od nepaměti věnovali rafinaci soli.
Na tom by nic špatného nebylo. Jenže před čtyřmi staletími to celé povýšili na průmysl. Ostrov byl tenkrát zaplněný stovkami solných pecí. A věčně hladové pece potřebovaly palivo. Poptávku nestačilo pokrýt vlnami naplavené dřevo, ani poslední pokroucené stromy z několika řídkých hájů.
A když zmizelo poslední dostupné topivo? V dokonalé analogii k neudržitelné současnosti se celý solný průmysl na Laesø zhroutil. A s ním i dosavadní existence ostrovanů.
Bez těch pár stromů, které by je chránily před větrem, skončily kdysi ještě prosperující vesnice v Laesø pohřbeny pod prosolenými dunami. Zůstalo tu jen pár rybářských domků.
)
)
Boj o přežití
Rybáři „žili z moře“ a nikoliv ze soli, ale to jejich perspektivy k dalšímu osídlení ostrova příliš nevylepšovalo. Zdi domů se z kamene sice postavit dají, ale střechu bez dřeva? Nu, a tehdy – přibližně 300 let odedneška nazpátek – je to napadlo. Každý příliv totiž na pobřeží vyvrhoval celé haldy mořských řas. A rybáři ty řasové chuchvalce sbíraly, a začaly je klást na zdi domů v tlustých vrstvách.
Ta řasa se mimochodem jmenuje vocha mořská (latinsky Zostera marina). A není úplně pravou řasou. Spíš mořskou trávou. Nic to ale neměnilo na tom, že ji vlny vynášely na pobřeží po tunách, a v podobných objemech ji rybáři kladli tam, kde potřebovali udělat střechy bez dřeva. Vocha má dlouhé, jasně zelené, stužkovité listy široké asi jeden centimetr a dlouhé až dva metry.
)
)
Daly se z nich motat svazky a snopy, ale jejich síla pro střešní konstrukci tkvěla hlavně v množství.
Jak dobrý je asi nápad klást na místo střechy hromady takového materiálu? Lepší než by se zdálo. Protože vocha je silně impregnována solí, prakticky se nerozkládá. Vysuší se, ale utuhne. A v takové kompaktní podobě pak může klidně přetrvat i stovky let.
Jak taková střecha stárne, postupně utuhne do jedné pevné a kompaktní hmoty. Která je nejen vodotěsná, ale i ohnivzdorná. A má slušnou nosnost. Můžete po ní šlapat, a do domu pod ní se neproboříte.
)
)
Dokonalý stavební materiál
Solný průmysl na Laesø skončil neslavně, ale rybáři se tu udrželi. Přežili. I díky tomu silně netradičnímu stavebnímu řešení, které jim propůjčilo solidní střechu nad hlavou. Ostrov se v dalších staletích vzpamatoval, znovu zazelenal. Sůl už se tu ale nerafinuje a někdejší éru připomíná jen skanzen lidových řemesel. Je tu hezky.
Tu hlavní pozornost si ale osobují domky s nepřehlédnutelnými střechami.
Oplývají četnými materiálovými kvalitami, jsou fakticky zaizolované, kompletně „bio a eko“, obnovitelné a přírodní. Ano, trochu připomínají kupky hnoje. Ale upřít jim nelze, že veškerou námahu a práci běžně spojenou s vytvářením střešních prvků a konstrukcí zjednodušili jejich tvůrci na maximum.
Laesø je asi jediným místem v Evropě, kde materiál na střechu nikdy nemusíte shánět, protože vám ho až před dům dopraví moře. Zdarma. A jediný kumšt, který pro jeho zužitkování potřebujete, je umět dobře házet vidlemi.
Materiály: naturalhomes.org, FT.com, wikipedia.org
