Dvě sestřenice, které pobuřovaly Anglii, odmítly společenské konvence i architektonická klišé. Na konci 18. století navrhly a nechaly si postavit dům, který neměl obdoby. Plný světla a technických novinek. A la Ronde je dodnes památníkem výstřednosti, odvahy a nečekaně moderního myšlení.
Ty dvě výstřední dámy byste si nejspíš zamilovali. Ne tedy asi natolik, že byste s nimi chtěli sdílet jednu domácnost. Ale mít je za sousedky a sledovat z odstupu jejich eskapády, to mohlo být docela veselé dobrodružství.
Jmenovaly se Mary a Jane, příjmením Parminterovy. Nebyly to sestry, ale dvě sestřenice. Nikdy neprovdané, což z nich na sklonku 18. století činilo společenskou kuriozitu. Přičemž jejich počínání působilo v konzervativní Anglii rozruch vlastně neustále. A přitom kdysi široce rozvětvená rodina Parminterových měla tu nejlepší pověst.
)
)
)
)
Byl to úctyhodný rod obchodníků, jehož kořeny sahaly až do 15. století, ke kupcům odkudsi z Devonu. A ano, o necelé tři století později už byli hodně bohatí. Podnikali s vínem, nemovitostmi v Londýně. Obecně s čímkoli přes nákup-prodej-přepravu zboží. Když v roce 1784 zemřel John Parminter, spadlo to rodinné jmění do klína právě Mary a Jane.
Tehdy se na ně také sesypala učiněná lavina přičinlivých správců majetku, poradců, lidí s investičními nápady, koktavých nápadníků, sňatkových a jiných podvodníků. Nikdo si tehdy nedokázal představit, že by dvě třicetileté ženy mohly samostatně hospodařit s penězi. Bylo to tak nepřístojné! Mary a Jane na to zareagovaly tak, že sbalily kufry a vyrazily na Grand Tour. Velkou cestu.
Dámy na výletě
Ten pojem – Grand Tour – byl tehdy docela společensky ukotvená věc. Očekávalo se, že mladí muži z lepších rodin, synové aristokratů, po ukončení vzdělání vyrazí na dvou až tříletou pouť po Evropě. Ne tedy pouť náboženskou. Spíš takový poznávací zájezd. Cesta na zkušenou. Na té cestě je zpravidla doprovázel osobní sluha, mentor-učitel, osobní lékař a ještě pár poskoků, aby se jim v tom velkém světě náhodou nic nestalo.
Počítalo se s tím, že mladí muži postupně navštíví všechny velké evropské metropole. Podívají se do Bruselu; vyhodí si z kopýtka z pařížské Moulin Rouge, zatančí si valčík ve Vídni a navštíví operu v Římě. Zkrátka se kouknou trochu do světa, osvěží si cizí jazyky a získají jiný náhled na to, co se děje mimo Anglii. Grand Tour, to byl takový rituál dospělosti.
Ovšem rituál mužský.
)
)
Mladé dámy mohly doma nanejvýš tak brnkat na klavír, vyšívat a učit se francouzsky. Takže to, že se sestřenice Parminterovy rozhodly vyrazit do světa, vyvolalo div ne pobouření. Zkazky o tom, kam v Evropě se vydaly, co zažily a jaké pohoršení veřejnosti tím vyvolaly, pak sytily anglické bulvární večerníky.
Když konečně dorazily zpět, čekalo se – alespoň tedy v kontextu oné absolvované Grand Tour – že se zapojí do řádného společenského života společenské smetánky v Londýně. Že budou pořádat večírky, začnou ze svého jmění sponzorovat nějakou uměleckou galerii a vůbec se budou chovat společensky přiměřeně.
Ty dvě dámy ale na takové konvence neužilo. K pobouření veřejnosti se rozhodly, že se z namyšleného Londýna přestěhují na venkov. Kde prý začnou zemědělsky hospodařit a podnikat. Což byla samozřejmě další nepřístojnost, výstřednost.
)
Bydlení, jaké Anglie neviděla
Tak bychom asi v popisu života těch dvou dam mohli pokračovat dlouho, ale protože jsme na Českých Stavbách, zajímat nás bude architektura. I do té totiž svým svérázným způsobem sestřenice Parminterovy vstoupily.
Poblíž Exmouthu, nedaleko obce Lympstone, si v roce 1795 koupily šestihektarový pozemek, a nechaly si na něm podle vlastního zadání vystavět dům.
V tom spočívaly hned dva zádrhele. Předně, dámy vůbec nechtěly obývat studené a tmavé venkovské sídlo, vedené v tradičním stylu cottage orné, jak by bylo dobrým zvykem. Chtěly dům, ve kterém bude teplo a světlo pořád. Celý den. „Jak bláhová představa, že? Co by si tak ještě ty dvě extravagantní dámy představovaly, ne?“ posmívali se nejspíš Londýňané. A snad proto, že se mužům - architektům do takové extravagantní zakázky moc nechtělo, tak si ten projekt načrtly samy.
O tom, že představa žen, které si jako architektky navrhují bydlení, vyvolala poprask, asi nic říkat nemusíme. A což teprve finální podoba toho sídla!
Má osmnáct zdí. Respektive, je celé šestnáctiboké. Jmenuje se A la Ronde, a protože je v podstatě zakroužené a stojí na rovině, skutečně do něj vstupují sluneční paprsky po celý den. Přesně jako to chtěly. Ten nezvyklý tvar je údajně inspirován bazilikou San Vitale v Ravenně, kterou obě sestřenice navštívily během své kontroverze vzbuzující Grand Tour.
)
Přehlídka „moderních“ technologií
Dům byl stavebně dokončen přibližně roku 1796. Je to rozměrná kamenná stavba, která se skládá z dvacítky místností. Ty umístěné v přízemí paprskovitě vybíhají z centrální haly vysoké 10,7 metru, nazývané Oktagon, a byly propojeny posuvnými dveřmi. Centrální světlík vystupuje nad strmou střechu. Ve sníženém suterénu se nacházel vinný sklep, trezor a kuchyně, zatímco v horním osmiúhelném ochozu byla umístěna složitě ručně vytvořená Galerie mušlí.
Mezi hlavními místnostmi se nacházely trojúhelníkové komory s okny ve tvaru kosočtverce. Velká část vnitřní výzdoby, včetně původních uměleckých děl vytvořených z mušlí, peří, mořských řas a dalších materiálů, pocházela přímo od obou sestřenic, které prý vynikaly zručností v ručních pracích a užívání přírodních dekorativních prvků. Dům rovněž obsahoval řadu uměleckých předmětů přivezených z jejich velké evropské cesty.
)
V domě nechyběla vodní nádrž, velmi moderní parní prádelna, kotel na ohřev vody s rozvodem do lázeňsky pojaté vany (i když byl pomalu velký jako malá lokomotiva), ústřední topení a též těžký kladkový výtah na jídlo (dumb-waiter). Navíc i hlasové trubice pro komunikaci mezi obyvateli z různých místností domu.
Dámy nebyly žádné skrblice. Na svém rozlehlém pozemku postupně ještě nechaly vystavět kapli, školu a chudobinec. Snahu o řešení sociálních problémů v místě jim tedy rozhodně upřít nelze. To milé podivínství a nejrůznější zahradnické experimenty obou dam (které trochu připomínají kapitoly ze Dvou písařů) přeskočíme. Uzavřeme je jen jejich posledním přáním.
Podmínky Maryiny závěti stanovovaly, že celý tento majetek mohou zdědit pouze „neprovdané příbuzné ženy“. Což se taky po několik generací dařilo. A přispělo to k tomu, že se A la Ronde do dnešních dní zachovala v téměř netknuté podobě.
)
Unikát ze seznamu památek
Není bez zajímavosti, že A la Ronde byla zapsána na britský seznam památkově chráněných budov. A to do tzv. Seznamu I Grade (Prvního stupně), což je mnohem „silnější“ ochrana, než jaké se kdy dostalo tradičním sice, ale fádním venkovským sídlům.
Ostatně, jako památka byla označena i ta kaple a chudobinec. A zahrady, na nichž obě svérázné dámy kdysi neméně svérázně hospodařily, jsou vedeny jako památky do II. stupně v Národním registru historických parků a zahrad.
To, jak A la Ronde vypadá, se vám možná úplně líbit nemusí. Ale příběh dvou „prdlých“ tetin, které svou výstředností šokovaly celou Anglii, dělá budově moc pěknou příběhovou nadstavbu. A la Ronde je názorným příkladem toho, že skutečně unikátní díla nevznikají z tradic, zažitých pravidel a konvencí.
Zdroj: Wikipedia.org, historicengland.org.uk, genuki.cs.ncl.ac.uk
