Hned na začátku připouštíme, že z určitého úhlu pohledu vyniká fasáda domu z vlnitého plechu. Právě vlnitý plech vytváří vzhled budovy, jako by byla sestavena z kontejnerů. Jenže tohle není případ nějaké alternativní nízkorozpočtové stavby. Naopak. Celý rodinný dům z ulice Henville v australském Fremantle je velmi promyšleným dílem, které skvěle pracuje s omezeným prostorem stavební parcely.
Když chybí místo
Stavební parcela má rozlohu 300 metrů čtverečních a ve své podobě je ze čtyř stran blokována okolní zástavbou. S ulicí ji pojí jen úzký průjezdný koridor, jinak ji ale obklopují rodinné domy. Projekt novostavby rodinného domu pro mladou rodinu s dětmi tedy už od samého počátku musel počítat s těmito dost nemilosrdnými omezeními.
Architekt českého původu?
Malá odbočka? Vždycky zahřeje u srdce, když v cizině narazíte na někoho z domova. A z názvu studia Philip Stejskal Architecture i jména jeho šéfarchitekta se dá ta česká stopa trochu odtušit. Celá maličkost pak posouvá zájem o projekt z Fremantle trochu dál, protože našince přirozeně zajímá, jak si tam architekt počínal.
S omezením lokality se architekt popasoval
Zvolené řešení je přitom velmi působivé. Návrh reaguje na stávající podmínky a respektuje je, zároveň využívá částečné výhledy na sever a zajišťuje soukromí obyvatelům, kterým teoreticky ze čtyř stran koukají sousedé do oken. Výsledkem je dvoupatrový dům, který zabírá kompaktní půdorys pouhých 106 metrů čtverečních (plus přístřešek pro auto na pozemku), s velmi pečlivým uspořádáním horizontálních a vertikálních prostor, díky kterým novostavba úspěšně překračuje četná omezení lokality.
Pravidelnost především
Dům, který odpovídá čtyřdílné mřížce, se otevírá do zahrady orientované na sever. Efektivní vstupní rampa shromažďuje hlavní služby – schodiště, prádelnu, toaletu a úložný prostor – zatímco zbývající rampy nabývají tvar písmene L kolem venkovního dvora s dvojitou výškou, který lze chránit zatahovacími stropními žaluziemi.
Funkční obytná hranice mezi interiérem a exteriérem
Díky drobné změně úrovně pozemku se přízemí zařezává do svahu a vytváří tak zapuštěný obytný prostor s velkorysými stropy. Tím se vytváří funkční obytná hranice mezi interiérem a exteriérem. V patře je soukromá zóna, která se skládá ze tří ložnic, dvou koupelen a polosoukromé střešní terasy s výhledem na okolí. Druhá ložnice má velké posuvné dveře do chodby a na střešní terasu, což zvyšuje flexibilitu s tím, jak mladí chlapci rostou.
Pasivními principy k úsporám
Dům je volně obalen mřížemi a pletivem, které budou nakonec pokryty zelení, čímž se „hranatá“ stavba stane kostkou vegetace, ztrácející se v nahuštěném sousedství. Projekt těžil z odborných příspěvků z různých spřízněných oborů, včetně statiků, konzultantů pro osvětlení a krajinářského architekta.
A ta fasáda z plechu? Její materiály a proporce jsou záměrně odolné a robustní. Inspirovaly se stylem přístavu Fremantle. Vlnitý plech doplňuje dřevěný obklad venkovní místnosti, zatímco pozinkovaný ocelový rám a pletivový plot dodávají rozmanité struktuře okolí industriální charakter.
Přitom díky svým malým rozměrům, pasivním principům, včetně dostatečného zastínění, tepelné hmoty a křížového větrání, dům funguje dobře ve všech ročních obdobích a v budoucnu se bude těšit nízkým provozním nákladům a minimální průběžné údržbě.
Zdroj: Philip Stejskal Architecture
Foto: Jack Lovel


