V architektuře často platí, že skutečnou hodnotu některých projektů prověří až čas. A přesně to je případ „brutalistického“ projektu z Mexika. Ještě donedávna se Zelené grotto – umělá jeskyně navazující na rodinný dům – mohlo jevit jako zbytečnost, rozmarný luxus nebo drahá architektonická exhibice. Jenže v době stále častějších vln veder se ukazuje, že tahle zdánlivě nepraktická stavba může mít cenu zlata.
Vynořuje se umělá jeskyně
Začněme ale od začátku. Předloni navrhli architekti Salvador Román a Adela Mortera v sisalské čtvrti města Valladolid na poloostrově Yucatán rodinný dům Casa Gruta. Samotný dům je pozoruhodný, tentokrát ale stojí trochu stranou našeho zájmu. Mnohem zajímavější je jeho nenápadná přístavba – takzvané grotto, tedy umělá jeskyně. Právě ta mohla na první pohled působit jako zbytečný prvek, který stavbu jen prodražuje.
Když se ohlédneme do historie, zjistíme, že grotta nejsou žádnou novinkou. Umělé jeskyně byly oblíbenou součástí zámeckých parků, kde měly navodit romantickou nebo exotickou atmosféru. Možná si vybavíte slavnou scénu z filmu Dva písaři, v níž jedno takové grotto – i s poustevníkem – vzniká na zahradě venkovského sídla. Umělou jeskyni najdeme také v lednickém zámeckém parku, kde ji doplňuje akvadukt, minaret nebo další romantické stavby.
Pro parádu. Ale může mít i hlubší smysl
Praktický význam podobných staveb ale býval spíš diskutabilní. Často šlo jen o efektní zahradní dekoraci. V případě Casa Gruta je však situace odlišná. Na poloostrově Yucatán totiž přírodních jeskyní rozhodně není nedostatek. Krajinu protínají tisíce cenotů – zatopených krasových propadlin propojených rozsáhlým systémem podzemních dutin. Celý poloostrov je doslova protkaný podzemními chodbami.
Bez klimatizace přečkat největší vedra
Inspirace přírodními jeskyněmi proto nepůsobí samoúčelně. Přesto se může zdát, že vybudovat za domem zapuštěnou betonovou skořepinu připomínající jeskyni je pořád spíš architektonický rozmar než praktická investice. Jenže všechno má svůj čas. Dnes se právě ona skrýš ukazuje jako jedna z nejhodnotnějších částí celého domu. Během extrémních letních veder nabízí přirozeně chladný prostor, kde lze bez klimatizace přečkat největší vedra.
Dům, který počítá s vedrem
Architekti vytvořili prostor, který neimituje přírodu doslovně, ale navozuje stejný pocit jako vstup do skutečné jeskyně. Syrové betonové stěny, organicky modelované tvary i střídmá paleta materiálů odkazují na geologické útvary, které po tisíciletí formovaly krajinu Yucatánu. Není náhodou, že právě cenoty považovali Mayové za posvátná místa a symbolické brány do podsvětí.
Proměnlivá hra světla, stínu i měřítka
Na tuto symboliku navazuje celý koncept Casa Gruta. Cesta do domu začíná u vzrostlého topolu, který byl v místní tradici považován za znamení, že se pod zemí nachází jeskyně nebo cenot. Samotná dispozice domu připomíná cestu podzemním labyrintem. Návštěvník prochází úzkými průchody, které se střídají s vysokými otevřenými prostory, místnosti se rytmicky zmenšují a zase rozšiřují a společně vytvářejí proměnlivou hru světla, stínu i měřítka.
Život jako v jeskyni
Celá tahle cesta vrcholí právě v Zeleném grottu. V polootevřeném prostoru, který vlastně není ani interiérem, ani exteriérem. Betonová skořepina, vodní hladina a bohatá zeleň vytvářejí atmosféru připomínající nitro přírodní cenoty. Především ale fungují. V létě tu panuje příjemné mikroklima a i během tropických dnů zůstává prostor přirozeně chladný. Tam, kam slunce téměř nepronikne, nepronikne ani největší vedro.
Zelené grotto se tak z původně nenápadné a možná i zpochybňované přístavby proměnilo v jednu z nejcennějších částí domu. Nejde jen o efektní architektonické gesto nebo domácí wellness. Pokud budou podobně extrémní léta stále častější – a všechno nasvědčuje tomu, že ano – možná se i ve střední Evropě začneme na někdejší výmysl aristokratů dívat úplně jinak.
Dům s vlastní umělou jeskyní, která v létě poskytne přirozený chládek, už dnes nezní jako přepych. Spíš jako velmi prozíravý nápad.
Zdroj: Salvador Román & Adela Mortera
Foto: Fabian Martinez


