Představa o ideálním úkrytu před shonem moderního světa se v posledních letech radikálně mění. Éra okázalých, na sílu prosazených satelitních vil pomalu ustupuje diskrétnímu luxusu. Ten nespočívá v počtu stovek metrů čtverečních, ale v tom, jak dokonale dokáže stavba splynout se svým okolím. Skvělým příkladem tohoto trendu je Dům Truhlík z dílny renomovaného studia A69 – architekti, který ukazuje, že ty nejlepší nápady obvykle vznikají jako reakce na nečekané překážky.
Hlavní hrdina: Dům Truhlík jako umění architektonické improvizace
Když investoři oslovili architekty s vizí malé víkendové chaty v Kamenné Lhotě, nikdo netušil, jak moc do plánů promluví samotná příroda. Při hloubení základů se totiž narazilo na masivní skalní podloží. Namísto drahého a agresivního odstřelování skály se architekti rozhodli pro opačnou cestu – přizpůsobit se.
Stavba o půdorysu pouhých 6,9 x 5,6 metru se částečně zapustila do terénu a její obvodové stěny lemují masivní smrkové truhlíky. Ty plní hned několik funkcí:
- Vizuální maskování: Truhlíky osázené zelení fungují jako přirozený filtr, díky kterému dům doslova splývá se zahradou.
- Propojení interiéru s přírodou: Při pohledu zevnitř rámují okna divokou vegetaci, takže máte pocit, že spíte uprostřed louky.
- Mikroklima: Intenzivní zelená střecha a rostliny kolem domu pomáhají stavbu přirozeně ochlazovat během horkých letních dní.
Dřevěný truhlík základním kompozičním prvkem
Truhlík je důkazem, že i na minimální ploše lze vytvořit plnohodnotný prostor pro život, pokud rezignujete na zbytečný prostorový balast. Navíc je dokonalou ukázkou improvizace a kompromisu. Představuje tak nechtěný protipól současným trendům, kde je v celém procesu stavby vždy vše pevně dané. Realita nás prostě někdy překvapí a donutí činit rychlá rozhodnutí. Objevená skála 1,8 m pod terénem přinutila klienty přehodnotit záměr a místo původně zamýšleného sklepa chatky realizovat v této niveletě obytný prostor. Ačkoliv je objem stavby částečně ponořen do terénu, umožňuje kvalitní oslunění a plnohodnotné výhledy do krajiny. Právě zapuštění do terénu přitom ovlivnilo stylizaci a charakter objektu. Silueta domu není zřejmá, rozpouští se do kompozice pěstebních truhlíků. Dřevěný truhlík je vlastně základním kompozičním prvkem, modeluje prostor, mění charakter využití, formuje interiér, stává se nábytkem.
Propojení se zahradou pak řeší velkorysé posuvné dveře. Pobytové schody pro změnu rozšiřují obytnou plochu o letní sezení. Z konstrukčního hlediska jde o betonový skelet o rozměrech 6,9 x 5,6 m ze ztraceného bednění s keramickými skládanými stropy. Střecha je intenzivní zelená. Výplně otvorů jsou hliníkové. Truhlíky byly vytvořené ze smrkových fošen. Vytápění je elektrické podlahové. Stavba byla postavena svépomocí s maximálním možným využitím lokálních zdrojů a profesí.
Dům truhlík byl letos (2026) nominován mezi 25 finalistů soutěže Česká cena za architekturu.
Tři další české stavby, které si tykají s přírodou
Truhlík ale není v české krajině osamoceným úkazem. Architekti napříč republikou stále častěji dokazují, že nejkrásnější dům je ten, který je v krajině sotva vidět. Podívejme se na tři další inspirativní příklady.
1. Chata Bebech (Bílé Karpaty) – Extrémní minimalismus na okraji lesa
Pokud vás na Truhlíku baví jeho kapesní velikost, Chata Bebech od architekta Jana Šefla posouvá tento koncept ještě dál. Se zastavěnou plochou pouhých 28 metrů čtverečních jde o esenciální víkendový azyl.
Místo truhlíků zde architekt vsadil na fasádu z vertikálních smrkových prken potřených jemným, patinově zeleným odstínem. Stavba díky tomu opticky zaniká v kulise bělokarpatských lesů. Interiér sází na surové dřevo a obrovské prosklení, které stírá hranici mezi "uvnitř" a "venku".
2. Dům na jižním svahu (Záhorčice) – Když dům kryje samotná louka
Zatímco Truhlík se do země schoval jen částečně kvůli skále, v Záhorčicích u Blatné zašli architekti z Atelieru 111 ještě dál. Navrhli nízkoenergetický dům, který je kompletně zaříznutý do terénu.
Zadní, severní strana domu je zcela pod úrovní terénu a její extenzivní zelená střecha plynule navazuje na původní svah. Pokud přicházíte k domu seshora, vidíte pouze rozkvetlou louku. Jižní fasáda se naopak otevírá slunci a výhledům skrz kombinaci lokálního kamene a modřínového dřeva.
3. Chata pod třešní (Senotín) – Respekt k přírodnímu detailu
V malebné České Kanadě vytvořilo studio majo architekti objekt, který s Truhlíkem sdílí hluboký respekt ke konkrétnímu místu. Stavba dostala jméno podle staré třešně, která definovala tvar a umístění domu.
Chata sází na klasický archetyp se sedlovou střechou, ale pracuje s ním velmi moderně. Výrazným prvkem je hluboce zapuštěná krytá terasa, která funguje jako jakási mezistanice mezi komfortem interiéru a divokostí zahrady. Přírodní dřevo ponechané přirozenému stárnutí zaručuje, že dům stárne stejně krásně jako okolní stromy.
Srovnání: Jak české projekty pracují se splynutím
Každý z těchto projektů volí trochu jinou strategii, jak dosáhnout harmonie s okolím. Následující přehled ukazuje jejich klíčové parametry:
| Projekt | Lokalita / Zastavěná plocha | Hlavní materiál fasády | Strategie splynutí s krajinou |
|---|---|---|---|
| Dům Truhlík | Kamenná Lhota / ~39 m2 | Smrkové truhlíky a sklo | Částečné zapuštění, vegetační filtry kolem oken. |
| Chata Bebech | Bílé Karpaty / 28 m2 | Zeleně tónovaný smrk | Maskování barvou a drobným měřítkem na okraji lesa. |
| Dům na jižním svahu | Záhorčice / ~120 m2 | Lomový kámen a modřín | Radikální zářez do svahu, střecha jako pokračování louky. |
| Chata pod třešní | Senotín / 44 m2 | Přírodní modřínové dřevo | Kompaktní objem, respekt k mikrolokalitě (stromu). |
Hlavní lekce moderní české architektury
Nejlepší projekty dneška už se nesnaží krajinu zlomit přes koleno. Nezarovnávají pozemky těžkou technikou do dokonalých rovin. Naopak – berou skálu, svah nebo starý strom jako dar, který dává domu neopakovatelný charakter. Určují směr, jakým by se mělo udržitelné stavění v Česku ubírat.
Zdroj: ARCHIWEB, A69 – architekti, bebech.cz, dumabyt.cz, Česká cena za architekturu


