Přijmout, co je nevyhnutelné. Ať už jde o horko nebo svažitý terén, tato rodinná rezidence se s obojím vyrovnává po svém. Z toho, co by se zdálo být komplikací, pak umí udělat svou přednost.
Když se s horkem počítá
Horko? Z toho si v brazilském Belo Horizonte dávno nic nedělají. Zvykli si na něj, počítají s ním. Takže když se tu staví nějaká novostavba, v jejím projektu nikdy nechybí „adaptační opatření“. Například dostatek polovenkovních prostor, teras umožňujících využití exteriéru v průběhu dne k nejrůznějším činnostem. A také práce s masou samotné budovy, která přirozeně poskytuje stín. Dům se tu nestává jen místem k bydlení, ale faktorem, který svým obyvatelům život ve vedrech aktivně umožňuje.
)
)
)
)
Vztah mezi bydlením, svahem a krajinou
Typickým příkladem takové „moderní práce se starými principy“ pak může být rodinná rezidence, která vyrostla na prudce svažitém pozemku v brazilském Belo Horizonte. Rodinný dům, který se místo vyrovnávání s terénem rozhodl přirozený sklon využít. Jak? Stavba je poskládána ze čtyř nad sebou uložených podlaží. Každé z nich pracuje s výhledem trochu jinak, dohromady však vytvářejí vertikální dům, jehož hlavním tématem je vztah mezi bydlením, svahem a krajinou.
Máme svah, ale taky výhledy!
To dílo se jmenuje Casa Lua a za jeho návrh je odpovědné studio TETRO Arquitetura. Jsou to lidé, kteří práci s krajinou i tropickým brazilským klimatem rozumí. Jak zmiňují, pozemek je orientován směrem k pohoří Serra do Curral, a též k horizontu města. Právě proto se výhledy staly jedním z hlavních východisek celého návrhu. Architekti proto nechtěli dům jednoduše usadit na terén a jednotlivé místnosti uzavřít do jeho objemu.
Místo toho využili převýšení k vytvoření několika výškových úrovní, z nichž každá funguje jako vlastní svébytná vyhlídka. Dům o ploše 455 metrů čtverečních tak není pouze obyčejnou obytnou stavbou na svahu, ale také prostředkem, z něhož lze krajinu v okolí postupně odkrývat.
)
O rozvržení plánu se postaral terén
Vstup dovnitř se nachází na úrovni ulice. Už zde se objevuje jeden z klíčových prvků domu – prosklený prostor, který funguje jako jakýsi nárazník mezi hustou zástavbou okolí a otevřeným výhledem. Po vstupu se pohled okamžitě otevírá do krajiny. Atrium zároveň organizuje vertikální komunikaci a propojuje jednotlivé části domu.
Horní blok je věnován soukromé části. Nachází se zde hlavní ložnice a další pokoje, které společně tvoří rodinné zázemí. Umístění ložnic do nejvyšší části domu není pouze otázkou soukromí. Výška současně zajišťuje nerušenější kontakt s panoramatem města a pohořím. Společenská část je o podlaží níže. Obývací pokoj a kuchyně jsou zde spojeny do jednoho otevřeného prostoru, který pokračuje ven na dřevěnou palubu a k bazénu.
)
)
Pilíře nesou tíhu stavby
Hranice mezi interiérem a exteriérem je proto záměrně méně výrazná. Denní život rodiny může plynule přecházet z kuchyně a obývacího pokoje na terasu, aniž by se měnila jeho prostorová logika. Nejnižší úroveň je naopak vyhrazena servisnímu zázemí a pracovně. Jde o klidnější část domu, která je od hlavní obytné části oddělena, přesto však ani zde nechybí vizuální kontakt s okolní krajinou.
Rozvržení programu tak využívá přirozenou logiku svahu: společenské prostory získávají vazbu na terén a venkovní život, zatímco soukromé pokoje se zvedají nad okolní zástavbu. Nejvýraznějším architektonickým prvkem celé Casa Lua je její konstrukce. Horní objem spočívá na čtyřech rozvětvených betonových pilířích. Jejich tvar připomíná kmeny stromů, které se v určité výšce rozvětvují a nesou konstrukci domu.
)
)
Povznášející atmosféra
Betonové podpory zároveň umožňují pracovat s prudkým sklonem pozemku, aniž by bylo nutné celý dům posadit na rozsáhlou soustavu masivních terénních úprav. Konstrukce se stává prostředkem, jak se s topografií vyrovnat a současně ji přiznat. Horní blok je obalen kovovým brise-soleil, ochranou před sluncem. Z dálky působí jako kompaktní, téměř jednolitý objem, který kontrastuje s otevřenými částmi domu. Kovová clona filtruje sluneční světlo a vytváří na stěnách a podlahách pohyblivé stíny, jejichž podoba se během dne mění podle intenzity a úhlu dopadajícího světla.
)
)
Materiálově je dům založen především na betonu, kovu a velkých prosklených plochách. Hrubší a konstrukčně výrazný charakter betonu vyvažuje otevřenost interiéru a kontakt s okolní vegetací a krajinou. Architektura přitom neskrývá svou konstrukční logiku. Polo-venkovní prostory přenáší život zevnitř domu ven, kde ale dům poskytuje stín a chladná nádvoří, vzdušné terasy.
Tady se dá i horko přežít bez obtíží. A ty výhledy? Nádhera!
Zdroj: TETRO
Foto: Luisa Lage
