Města nás pohlcují. Jsou naším životním prostorem, ale zároveň si z nás ukrajují: nabízejí obslužnost a veškerý komfort velkých sídel a žádají si za to naše soukromí, život v uměle anonymizovaném prostředí a vynucenou nahloučenost. Co se s tím dá dělat? Netradiční recept nabízí dům s dvojitou kůží.
Soukromí v lidském mraveništi
Hanoj je pro většinu z nás nepochopitelným lidským mraveništěm. Na ploše třiadvacetkrát menší než Česká republika tu žije srovnatelný počet obyvatel, a ani předměstí Đông Anh s 2 300 obyvateli na kilometr čtvereční není výjimkou. Je vůbec možné žít tu tak, abyste měli soukromí, přiměřenou izolaci od ruchu velkoměsta, trochu zeleně a pohodlí?
Projekt vietnamských architektů dokládá, že možné to je. Snadné to ale nebylo: rodinný dům na parcele o 175 metrech čtverečních tu musel „vyrůst dvakrát“ – se zvláštní dvojitou kůží prodyšné cihlové fasády.
Přizpůsobit se městu
Projekt odráží starou filozofii, že lidské obydlí se má přizpůsobit svému prostředí. V tomto případě je prostředím rušné město, které v posledních dekádách prošlo rapidní urbanizací. Dům tedy vznikal jako útočiště v přesyceném prostředí – jako jeskyně, kde se před ruchem velkoměsta můžete bezpečně skrýt.
Celková struktura je tvořena dvěma vrstvami cihlových zdí, které mezi sebou ponechávají odstup. Tento částečně prodyšný koridor vytváří bariéru mezi veřejným a soukromým: vnější zeď odděluje město od domu, vnitřní pak vnitřní zahrady od pokojů.
Cihla je obyčejný materiál pro neobyčejné stavby
Proč cihly? Je to místně tradiční, úsporný a efektivní materiál, který se snadno přizpůsobí jakémukoli konstrukčnímu modelu. Zdvojené cihlové zdi fungují jako filtr eliminující nepříznivé vlivy zvenčí – tropické teploty, vlhkost, prach a hluk – a přitom tam, kde je to zapotřebí, propouštějí denní světlo a čerstvý vzduch. V koridoru mezi stěnami vzniklo místo pro spojovací prvky (schodiště, průchody – v samotném jádru tak mohou být jen místnosti pro obyvatele) a podařilo se sem vmezeřit i zeleň, která je v interiérech domů velké metropole nedostatkovým zbožím.
Soukromí a zeleň jsou k nezaplacení
Tvarově atypické provedení stavby umožnilo vznik několika střešních zahrad a teras. Za profilem vnější stěny se stavba „sklání dovnitř“ a víc se otevírá, což přináší lepší výhledy nad horizont zastavěné oblasti. Cihlová jeskyně je šerá v přízemí, diskrétní v jádru a prozářená ve svrchních partiích. Získává to nejlepší z toho, co místo nabízí, a je přitom poklidná a bezpečná, byť je součástí životem tepající velkoměstské ulice.
Lidé v Hanoji si umějí vážit maličkostí a soukromí pro rodinný život, zeleň i klid tu patří ke skutečně ceněným hodnotám. Dosáhnout jich pomocí obyčejných cihel a chytrého projektu je pro místní velmi inspirativní. Dům v domě s dvojitou cihlovou fasádou přitom maximálně těží z toho, že mezi vnitřní a vnější zdí nejsou příčky: vznikají tu až chrámově vznosné prostory s nebývalou volností. Střízlivě laděné, účelné a elegantní pokoje celkový dojem podtrhují.
Plocha místností vnitřního obytného jádra činí 190 metrů čtverečních, s koridory, terasami a střešními zahradami se dostaneme na 245. Byť se tu pracovalo s nijak vzletným materiálem, je tento dům nejspíš tou nejluxusnější cihlovou jeskyní v celém Vietnamu.
Materiály: H&P Architects
Foto: Nguyen Tien Thanh


