Ne každá lidová architektura se dokáže udržet v éře moderního stavitelství. Třeba takový severoamerický dogtrot by se mohl zdát dobře sto let přežitým modelem bydlení. Jenže s určitou mírou inovace se mu teď podařilo prorazit až na daleký sever, do Ontaria.
Bydlení v psím klusu
Nejprve troška ze severoamerické historie staveb. Vysvětlení, čemu že se tu říká „dogtrot“. Ten zaužívaný termín se dá trochu nešťastně doslovně přeložit jako psí klus, což nějaké rozumné povídání o architektuře moc neusnadňuje. Ale k věci: coby dogtrot house jsou ve Státech, zvláště pak na jihovýchodě, označovány domy typického venkovského stylu.
Jejich hlavním a nezaměnitelným znakem je otevřený centrální průchod, obvykle tedy zastřešená veranda či chodba, která dům rozděluje na dvě samostatné obytné části.
)
)
)
)
Tradiční členění mělo logiku i mnoho dalších významů
Dojem rozdělení stavby tu ale nevzniká, protože celý objekt i tak zůstává krytý jednou společnou střechou. V Texasu, Louisianě či Mississippi na sklonku 19. století to bylo poměrně obvyklé stavební řešení. Oblíbené, protože se relativně snadno stavělo, zvyšovalo bezpečnost stavby vůči požárům a hlavně přehledně dělilo prostor. Jedna část tradičně sloužila jako kuchyně s jídelnou, zatímco druhá polovina jako ložnice a soukromý obytný prostor.
Dobré řešení pro horký a vlhký jih
Ten otevřený středový průchod fungoval v horkém a vlhkém klimatu amerického jihu jako solidní pasivní chlazení, přirozená klimatizace. Díky aerodynamickému efektu jím proudil vzduch mnohem rychleji, což ochlazovalo samotnou chodbu i sousedící místnosti, ze kterých se do průchodu otevírala okna a dveře. A ten příjemný chládek stinného a větraného středového průchodu pak sloužil jako to nejčastější místo, kam se během pořádného pařáku běžel schovat pes.
Patrně tam běžel klusem - ale to už by byla autorská fabulace.
)
Řešení pro udržitelný formát bydlení
Vidět dnes ve Státech takový dogtrot úplně běžné není. Doba této architektury už pominula. A zdálo by se až nepravděpodobné najít nějaký takový v severních šířkách, kde letní horko tolik řešit nemusí. Jenže právě na dalekém severu, v kanadském Magnetawanu (v Ontariu), teď jeden takový docela nový a moderní dogtrot vznikl.
Architekti z quebeckého studia Williamson Williamson inc. se mocně tou jižanskou historickou stavební předlohou inspirovali a rozhodli se její rysy převést a aplikovat v podmínkách silně nejižanských. S tím, že jim mustr přirozené pasivní klimatizace přišel jako velmi podnětné řešení pro udržitelný formát bydlení.
Což už nás ze severoamerické stavební historie posouvá přímo do přítomnosti.
)
)
Moderní DogTrot z mrazivého severu
Ten dům, umístěný na malé rovince nad jezerem, reaguje na strmý terén tím, že vybíhá do prostoru, namísto aby do svahu zasahoval zářezem. Konstrukce jeho základů se přizpůsobuje terénu, což umožňuje budově vysunout se směrem ven. Dva objemy se sedlovými střechami jsou propojeny krytým průchodem pod společnou střechou, kde prostory pro stolování, spaní a denní pobyt – spolu s podkrovím překlenujícím průchod – využívají velkorysou světlou výšku interiéru.
)
)
Udržitelnost součástí zadání
Průchod mezi nimi funguje jako polo-venkovní pokoj. V létě poskytuje stín a prostor pro společný život, zatímco v zimě je jeho využití variabilní. Hlavní ložnici lze uzavřít, čímž se veškeré dění soustředí do větší části domu vybavené kamny na dřevo.
Udržitelnost byla nedílnou součástí návrhu. Obálka domu, postavená podle standardů pasivního domu, zahrnuje dvojité stěny s hustou celulózovou izolací (R-40+), střechu izolovanou na R-60 a vysoce výkonné vzduchové a parozábrany. Pasivní větrání střešními okny pak snižuje potřebu mechanického chlazení. Kompaktní, vysoce účinný systém – elektrický kotel, kamna na dřevo, rekuperační jednotka a ohřev teplé vody na vyžádání – eliminuje potrubí a zjednodušuje provoz.
)
Funkční model, vhodný pro sériovou výrobu
Panely stěn a střechy byly vyrobeny lokálně, dopraveny na staveniště a usazeny pomocí jeřábu, což zajistilo rychlost, přesnost a minimální dopad na okolní prostředí. Tento postup omezil množství odpadu i zásahy do terénu a umožnil plynulý přechod obložení mezi interiérem a exteriérem. Architekti zmiňují, že tahle stavební metoda se jim vyloženě osvědčila a umožňuje značnou škálovatelnost.
Domy, které dávaly v horkých létech útočiště psům, tak možná v Severní Americe začnou po sto letech znovu růst. Jen o dost víc na sever, než jejich historická předloha, tradiční dogtrot.
Zdroj: Williamson Williamson inc.
Foto: Scott Norsworthy
