Vzhledný? Ne, to určitě není. A původní? To vlastně také ne. Přišel k nám totiž od sousedů ze severu. Ale dobře se tu zabydlel a připomíná nám pořádný kus historie. Byl totiž dobře postavený. Zhruba tak by se dal uvést průměrný Familok. Dům typický pro oblasti Horního Slezska, stavební model, který po určitou dobu expandoval ze severu právě i k nám.
Na území Česka je tento obytný model lehce charakteristický pro oblasti Karvinska, Ostravska a Bohumínska. Zavadit se o ně dalo a pořád ještě trochu dá v Orlové, Bohumíně, Petřvaldu. V oblastech s rozvinutým těžebním a hutním průmyslem. Právě tam byly takové domy budovány pro dělníky a jejich rodiny, počínaje koncem 19. století a konče polovinou 20. století. Dotvářely kolorit hornických kolonií a čtvrtí pro lidi „z velkých fabrik“.
Zůstává jich už jen hrstka a památkové ochrany se nejspíš tak jako v Polsku nedoberou. Nevzpomíná se na ně totiž úplně s láskou. O bydlení v nich se dnes sotva kdo hlásí, drtivá většina z nich už obyvatelná ani dávno není. Ale svým osobitým stavebním pojetím pořád silně dotváří obraz naší minulosti. Připomínají nám, jak se bydlelo dřív. A že střecha nad hlavou nebyla vždy úplně pohádková.
Budovy to byly cihlové, neomítané. Hnané do výšky dvou až tří pater. Byly rozmístěny v plánu podél několika příčných ulic, vytvářely tak rámec polo-uzavřené čtvrtě nebo kolonie. Familoky neměly napojení na kanalizaci, společný suchý záchod „pro všechny partaje“ se nacházel na dvorku. To opravdu moc lichotivě nezní.
Na druhé straně, průměrný familok měl v sobě pokrokovou výhodu ve vlastním vodovodu, takže se nemuselo chodit s kbelíkem až k pumpě. Společný vodovod zpravidla ústil na mezipatře a využívaly ho všechny domácnosti. Oproti současnému bytovému standardu to působí až děsivě, ale právě přítomnost vodovodu dělala z familoků (minimálně na hornoslezský průměr) „lepší“ bydlení.
Co už lepší nebylo, byla průměrná velikost jedné bytové jednotky. Typický byt se skládal z kuchyně a pokoje, k nimž občas patřila ještě úzká komora nebo spíž. Často přístupná z hlavní chodby. Posčítáno, podtrženo, velikost takového bytu činila přibližně 35 metrů čtverečních.
Z parametrů blízkých spíše garsoniéře pak ční fakt, že jeden takový byt užívalo 6 – 8 lidí. Kteří jej obývali často doslova na směny. Bydlení to bylo vícegenerační, chápané jako kombinace bydlení dělnického i rodinného současně. Původně byly domy popisovány v němčině jako Familien-Block. Tedy doslova rodinný bytový dům. Ve Slezsku si to však zkrátili, a začali jim říkat Familok. Ujalo se to.
Zdroj: archives.cz, portal.katowice.pl, wikipedia.org, vikend.hn.cz
