Plánujete rekonstrukci střechy? Na co můžete narazit a co všechno vás může překvapit

Nejčastějším impulsem k rekonstrukci je zatékání, skutečný rozsah škod se však ukáže až po kompletním odkrytí krytiny. Voda si v konstrukci hledá cestu desítky let skrytě podél krokví a pozednic. Trám může zvenčí působit zcela zdravě, ale uvnitř je vlivem dřevokazných hub proměněný v prach. Původní plán na „pouhou výměnu latí a krytiny“ se tak ve vteřině promění v nutnost tesařského vyvazování a výměny nosných prvků. A také nepříjemná zjištění, jakože třeba kolik vlastně dnes stojí jeden takový nosný trám. Je to "ranec", vážení.

U plochých střech bývá hlavním kamenem úrazu degradace hydroizolace, která dlouho neprosakuje přímo do interiéru, ale masivně sytí tepelněizolační vrstvu. Původní škvára nebo minerální vata či jiný podobný izolant fungují jako obří houba. Pokud se skladba neotevře a důkladně nevysuší, nová hydroizolace pouze uzavře litry vody uvnitř, což vede k tvorbě plísní a v zimě k destrukci mrazem. Často se také narazí na nulový spád, který vyžaduje kompletní přespádování plochy střechy klíny.

Záměna plechové nebo eternitové krytiny za pálenou či betonovou tašku představuje obrovský skok v plošné hmotnosti. Zatímco plech zatíží metr čtvereční hmotností cca 5 kg, tašky mohou vážit 45 až 60 kg na každý m². Bez detailního statického posouzení riskujete deformaci krovu i obvodových zdí. Opačný případ – výměna tašek za plech – zase vyžaduje pozornost vůči akustice a větrnému sání, které lehkou střechu snáze utrhne.

Na starších střechách velmi často leží eternit obsahující karcinogenní azbestová vlákna. Jakákoli manipulace, řezání či shazování do kontejneru jsou ze zákona přísně regulovány. Rekonstrukce se tím prodražuje o autorizovanou firmu, speciální ochranné postupy, penetrační nástřiky zabraňující prášení a drahé poplatky za uložení nebezpečného odpadu na specializované skládce. Bohužel se nám naše azbestové dědictví prodraží.

Moderní zateplení podkroví stojí a padá na vzduchotěsnosti. Nejvíce chyb vzniká v detailech napojení parozábrany na zdivo, komíny a střešní okna. Stačí mikroskopická netěsnost nebo použití nekvalitní lepicí pásky a teplý vnitřní vzduch začne pronikat do izolace, kde zkondenzuje. Výsledkem je promočená vata, která ztrácí izolační schopnosti, a hniloba nosných tesařských konstrukcí během několika málo let.

Při sundávání krytiny můžete narazit na letní kolonii netopýrů nebo hnízdiště chráněných ptáků (například rorýsů). Zákon v takovém případě zakazuje jakýkoli zásah do jejich biotopu. Stavební práce se mohou ze dne na den zastavit až do doby, než ptáci vyvedou mláďata, což stavbu zdrží o celé měsíce. Řešením bývá dodatečná instalace speciálních vletových otvorů či náhradních budek.

Mnoho majitelů překvapí, že barvu, formát ani materiál krytiny si nemohou zvolit podle vlastního vkusu. Pokud se dům nachází v památkové zóně, ochranném pásmu nebo má obec přísný územní plán, můžete dostat striktní příkaz zachovat původní bobrovku, matnou povrchovou úpravu nebo zákaz lesklé glazury. Nerespektování těchto pravidel končí pokutami a nařízením střechu předělat.

Historické střechy větraly přirozenými netěsnostmi v celé ploše. Moderní skladby jsou však dokonale utěsněné, a proto striktně vyžadují funkční větrací mezeru mezi krytinou a difuzní fólií s dostatečným nasáváním u okapu a odvodem v hřebeni. Pokud pokrývač tuto mezeru uškrtí, pod krytinou se začne hromadit tropické mikroklima, které v létě přehřívá dům a v zimě způsobuje masivní kondenzaci.

Při vyklízení půd a demontáži záklopů dělníci pravidelně narážejí na historické artefakty. Běžné jsou dobové noviny z první republiky sloužící jako izolace, ručně kované hřebíky nebo zapomenuté dopisy. Zvláštní kapitolou v pohraničí a staré zástavbě jsou však nálezy zbraní, munice z druhé světové války či cenností ukrytých původními obyvateli. Nálezy munice si pak nezřídka vyžádají výjezd policejního pyrotechnika a dočasnou evakuaci budovy.