Co vám symbolizuje slovo Sopoty? Těm starším možná socialistické soutěže v popovém zpěvu; i místními jsou přitom Sopoty dosud vnímány – řečeno slovníkem mladých – jako místo ‚kalby‘. Ve svatém trojměstí Gdaňsk, Sopoty a Gdyně hrají Sopoty roli města lázeňského a kulturního, místa odpočinku a zábavy, zatímco Gdaňsk je symbolem pobaltské historie a poválečné novoměsto Gdyně především ohromným přístavem s několika funkcionalistickými skvosty, které přežily válečné hrůzy. Už když se v devatenáctém století sjížděla evropská smetánka na baltské pobřeží, chtěla dýchat léčivý mořský vzduch, ale rozhodně u toho nechtěla mrznout. Odpovědí stavitelů v polských Sopotech se staly půvabné dřevěné verandy a vyřezávané arkýře, které dodnes visí na zdejších vilách jako elegantní ptačí budky pro milovníky odpoledního čaje. A přistavují se nadále i k novostavbám, při velmi bohatém prosklení de facto můžeme hovořit i o přistavěných zimních zahradách, které mohou mít až tři podlaží. Tento styl je dokonce patrný i v moderní bytové výstavbě. Skutečně jsem při svých procházkách s fotoaparátem v ruce po přímořských uličkách Sopot nemohl tyto skvosty přehlédnout. Vlastně mne hned praštily do očí a objektivu. Nyní se při studiu materiálů dokonce dozvídám, že ony dřevěné stavbičky jsou dokonce jedním z největších architektonických zážitků, které polské pobřeží Baltu vůbec nabízí. Bingo!
Syntéza švýcarského stylu, severské tradice a lázeňské praktičnosti
Při procházce klidnějšími uličkami Sopot, kousek stranou od rušné promenády Monte Cassino a slavného dřevěného mola, si nelze nevšimnout zvláštního architektonického úkazu, který ostatně až do rušné promenády Monte Cassino zasahuje. Zděné, často monumentální lázeňské vily z přelomu devatenáctého a dvacátého století jsou ověšeny lehkými dřevěnými přístavky. Některé vyrůstají přímo ze země jako dvoupatrové zahradní galerie, jiné levitují na krakorcích v prvním patře jako bohatě zdobené arkýře. Polsky se jim nejčastěji říká jednoduše werandy či przeszklone ganki, ale v kontextu architektury jde o svébytnou syntézu švýcarského stylu, severské tradice a lázeňské praktičnosti.
)
)
)
)
Švýcarská idyla s vůní Baltu
Rozmach těchto prosklených prostor úzce souvisí s proměnou ospalé rybářské vísky v luxusní letovisko zvané Perla Baltu. Když sem začali proudit hosté z Gdaňsku, Varšavy i Berlína, lázeňská móda velela jediné: být co nejblíže přírodě. Tehdejší architektonický trend, takzvaný Schweizerstil čili švýcarský dřevěný styl, nabízel přesně to, po čem lázeňská duše toužila – romantiku horských chat, vyřezávané detaily a pocit lehkosti.
Sopotští stavitelé si tento styl přizpůsobili po svém. Dřevo bylo v okolních lesích snadno dostupné a tesařské řemeslo mělo v Pomořansku hluboké kořeny. Fasády solidních měšťanských domů tak začaly ožívat jemnou krajkou ze smrkového a borovicového dřeva. Zdobné sloupky, profilované římsy, zubořezy pod střechami i jemné kružby v okenních obloucích dodaly těžkým zděným vilám lázeňskou hravost a lehkost. Byla zde jednoduše radost pobývat, žít.
)
)
)
)
Geniální past na chladné slunce
Ačkoliv tyto přístavky vypadají jako čistě dekorativní vrtoch dobových dam, jejich primární funkce byla ryze praktická a klimatická. Baltské pobřeží bývá zrádné, i v létě zde dokáže foukat ostrý severní vítr a teploty často nedosahují středomořských výšin. Běžný otevřený balkon či terasa zde byly po většinu roku v podstatě nepoužitelné.
)
)
Zasklená veranda naproti tomu fungovala jako dokonalý solární kolektor a klimatický nárazník. Stačilo několik nesmělých dopoledních paprsků a v dřevěném přístavku vzniklo příjemné mikroklima. Lázeňský host zde mohl sedět v proutěném křesle, popíjet minerální vodu nebo kávu, číst noviny a kochat se pohledem do zeleně zahrady, aniž by byl vystaven chladnému větru. V zimě pak veranda sloužila jako izolační vrstva, která bránila únikům tepla z hlavních obytných místností domu. Podobně jako se dnes například zasklívají lodžie a balkony bytových domů.
)
)
Jak chytře nafouknout lázeňský pokoj
V těchto dřevěných kapsách se však skrýval i nezanedbatelný ekonomický kalkul. Majitelé sopotských domů své vily v letní sezóně velmi často pronajímali a přístavek představoval nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak stávající dům rozšířit o cenné čtvereční metry. Z lehkých dřevěných trámů a jednoduchého zasklení se dala během několika týdnů vytvořit plnohodnotná letní místnost bez nutnosti budovat těžké základy či složitě zasahovat do nosných zdí budovy.
)
)
)
)
Některé verandy vznikaly jako přímé pokračování salonů, čímž vznikl velkorysý prosvětlený arkýř. Jiné sloužily jako samostatné pokojíky pro hosty, ateliéry pro malíře hledající severní rozptýlené světlo nebo jednoduše jako kryté vstupní partie do domu. Různorodost jejich provedení fascinuje dodnes: od skromných, jednopatrových dřevěných bednění až po majestátní vícepodlažní konstrukce připomínající zahradní altány přilepené na stěny vil.
)
)
Přežily války i modernizaci
Skutečným zázrakem je, že tyto křehké konstrukce lze v ulicích Sopot v hojném počtu obdivovat i dnes. Na rozdíl od sousedního Gdaňsku nebyly Sopoty na konci druhé světové války srovnány se zemí, a tak se zde dochovala autentická zástavba z přelomu 19. a 20. století. Nejstarší originální dřevěné verandy pocházejí z osmdesátých a devadesátých let devatenáctého století a nesou stopy desítek nátěrů – od tradiční bílé a slonovinové přes šalvějově zelenou až po typickou červenohnědou barvu.
)
)
)
)
Při podrobnějším pohledu lze na historických kouscích stále spatřit původní řemeslné detaily. Jde například o jemně vyřezávaná zábradlí s florálními či geometrickými motivy, původní kování s mosaznými kličkami nebo horní okenní tabulky s barevnými vitrážemi a fazetovanými skly, která při západu slunce házela do interiéru duhová prasátka.
)
)
Od úpadku k novému životu
Během poválečného období, kdy byly velké lázeňské vily rozděleny na menší obecní byty, tyto přístavky často strádaly. Chyběly finance i materiál na údržbu specifického tesařského díla, a tak některé verandy zchátraly, dřevo napadla hniloba a necitlivé opravy nahradily původní členěná okna obyčejným jednolitým sklem.
)
)
)
)
Přísnější památková ochrana
V posledních desetiletích se však situace obrátila. Sopoty zavedly přísnější památkovou ochranu a majitelé nemovitostí znovu objevili kouzlo těchto prostor. Mnoho historických verand prošlo náročnou a citlivou rekonstrukcí, při níž restaurátoři zachránili původní dřevěné prvky a obnovili ztracené vyřezávané ornamenty. Jiné se proměnily v působivá zákoutí kaváren, stylových restaurací a penzionů. Procházka mezi těmito prosklenými vzpomínkami na staré časy skutečně zůstává jedním z největších architektonických zážitků, které polské pobřeží nabízí.
Zdroj: Muzeum Sopotu; Miejski Konserwator Zabytków w Sopocie; Schweizerstil
)
)
)
)
