Byt v historickém činžovním domě na Masarykově nábřeží, původně navržený architekty Josefem Brzákem a Františkem Weyrem v letech 1903–1905, se dočkal rekonstrukce. Nový přístup současného architekta, Martina Čeňka, zde hledá a nachází rovnováhu mezi původním secesním charakterem a nároky moderního bydlení.
Nová prostorová logika
Zadání? Zásadní bylo byt otevřít, prosvětlit a nově uspořádat, aniž by ztratil svou historickou identitu. Přirozeným východiskem se stal samotný prostor a jeho výjimečné výhledy na Vltavu, Žofín a panorama Hradčan. To je krása, která nestárne. Aby ale byla obyvatelům bytu přístupnější, bylo třeba navodit novou prostorovou logiku. Původní dispozice bytu totiž odpovídala typickému uspořádání činžovních domů počátku 20. století.
)
)
)
)
Dva průchozí pokoje směřovaly k nábřeží, středem bytu vedla dlouhá chodba zakončená koupelnou a do dvora byly orientovány provozní místnosti, pokoj služebné a další obytný pokoj. Takové uspořádání už dnešním nárokům nevyhovuje. Právě ta táhlá a prostor spíše narušující chodba se ale v novém řešení stala hlavní páteří bytu.
Tepna vedoucí dovnitř bytu
Vede od vstupu až k obytnému prostoru a po jedné straně ji lemuje souvislá vestavba z běleného dubu. Skrývá úložné prostory, technické zázemí, toaletu se sprchou pro hosty a zároveň integruje vstupy do soukromých částí bytu. Samotný vstupní prostor zůstává výrazný, rozšiřuje ho drážkované obložení a velké podsvícené kruhové zrcadlo v závěru chodby. Směrem do klidného vnitrobloku se nachází hlavní ložnice, do níž se vstupuje nikou s repasovanými historickými dveřmi.
)
)
Z někdejšího pokoje služebné vznikla koupelna se sprchou, propojená s ložnicí „tajnými“ dveřmi. Další část vestavby ukrývá vstup do dětského pokoje, jeho koupelnu s vanou a šatnu. Přesunutím původní koupelny ze závěru středního traktu bylo možné propojit centrální část bytu s místnostmi orientovanými k Vltavě.
Do dispozice tak dnes proniká výrazně více denního světla. Současně se odkryla původní valená klenba. Pod ní jsou vloženy vysoké kuchyňské skříně, které směrem do jídelny přecházejí v nízkou úložnou sestavu.
)
)
Předěl, který fascinuje
Odstranění příčky mezi pokoji u nábřeží vytvořilo velkorysý obytný prostor otevřený k řece. Jeho důležitým prvkem – který na snímcích v galerii vyniká – je dřevěný portál z tmavě mořené dubové dýhy s oboustrannou knihovnou a skládacími dveřmi. Vymezuje kuchyň s jídelnou vůči obývací části a umožňuje prostor podle potřeby uzavřít. Může tak vzniknout samostatná pracovna nebo pokoj pro hosty s výklopným lůžkem ukrytým v bílé drážkované skříni.
)
)
Použité materiály byly vybrány střídmě
Materiálová paleta je záměrně střídmá. Základ tvoří bělený dub, světlé lité terazzo doplněné přírodní mosazí a několika barevnými akcenty. Při rekonstrukci byla obnovena secesní špaletová okna, stropní štuky i zdobné dveře s leptanými skly a květinovými motivy. Historické prvky jsou sjednoceny odstínem v barvách slonové kosti, zatímco nové zásahy pracují s čistou bílou. Rozdíl mezi původní a současnou vrstvou tak zůstává jemný, ale čitelný.
Užité řešení a rekonstrukční zásahy velebí to, co tu více než před stoletím zanechali původní architekti. A současný architekt tomu citlivým zásahem propůjčil budoucnost. Nové zásahy neskrývají historickou podstatu bytu, ani ji nenapodobují. Vytvářejí současnou vrstvu, která původní architekturu doplňuje a nechává ji dál čitelnou.
Zdroj: Martin Čeněk Architekti
Foto: Martin Čeněk
