Kolik místa potřebujete k bydlení? A kolik místa potřebuje město, aby se do něj vešel další dům, totiž právě ten váš? Jsou to dvě otázky, ale úzce spolu souvisí. A australští architekti ze studia Carter Williamson na ně mají jednu společnou odpověď.
35 metrů čtverečních pro nový dům
Pětatřicet metrů čtverečních. Přesně tolik stačilo najít v Sydney v uličce Denj Lane, aby zde vyrostl nový dům. Takový dům, který není vzhledem ke své zastavěné ploše z největších. Ale rozhodně jde o bydlení, co se v řízené skromnosti nějak neutápí. Tahle drobná obytná realizace totiž chytře vyrostla na místě, kde se s bytovou zástavbou vůbec nepočítalo. Jak říkají sami architekti, jejich největší zásluhou bylo, že si všimli prostoru, který tu už dávno byl. Ale nikdo v něm potenciál neviděl.
)
)
)
)
Laneways
Předměstí australské metropole jsou jich plná. Čeho? Zadních zastrčených uliček, takzvaných laneways. To jsou ta místa, kam zadem vyvážíte z domu plné popelnice. To jsou ta místa, kde si necháte postavit garáž. Průjezdní zadní uličky, které slouží jen k tomu, aby nebyly vidět z reprezentativní čelní strany, z průčelí domu. Architekti si ale položili trochu jinou otázku. Proč by právě tady nemohlo vzniknout místo k životu?
Znovuobjevený prostor k zastavění
Jinak to zadání k zakázce bylo docela rodinné a praktické. Nad existující garáží v jedné takové laneway měl vzniknout prostor, který by mohl sloužit jako pracovna, pokoj pro hosty nebo jako samostatnější část rodinného bydlení. Něco, co se dokáže spolu s potřebami mladé rodiny v čase proměňovat. Návrh a dokumentace zabraly přibližně půl roku, realizace dalších devět měsíců. A během nich, namísto klasické dřevěné krabice nad garáží, vznikl malý dům, který se k té zadní uličce neotáčí zády.
Právě naopak. Velká oblouková okna v ocelových rámech, zaoblené hrany a integrované truhlíky se zelení z někdejšího servisního prostoru se pokoušejí vytvořit skutečnou ulici. Je v tom i kus docela chytré městské taktiky. Tam, kde dříve byla jen vrata a slepé zdi, jsou najednou okna, lidé a světlo. A také přirozená kontrola prostoru. Ulička už není jen tím místem za domem, kam se chodí s popelnicí.
)
)
Praktické a úsporné
Jinak si ale užitými materiály malý dům na Denj Lane na nic vznešeného nehraje. Ve struktuře je jasně čitelný beton, zdivo, ocel, plech. Tedy materiály, které k prostředí garáží a zadních traktů vlastně docela přirozeně patří. Architekti je nezakrývali, spíš jejich tvrdost začali postupně obrušovat. Někde doslova.
)
)
Postupné obrušování syrovosti
Betonové partie dostaly měkce zaoblené hrany, kovová okna opisují oblouky a přes fasádu se postupně přelévá vegetace. Výrazným prvkem přízemí jsou zelená rolovací vrata. Ta ovšem nejsou jen vstupem pro automobil. Když se otevřou, garáž se propojí se zahradou a uličkou a začne fungovat jako krytý venkovní pokoj.
Interiér překvapuje rovněž. Je to sice jeden prostor, ale životů má jako kočka. Tam, kde každý centimetr něco stojí, zkrátka nemá smysl nechávat dostupné centimetry zahálet. Uvnitř se podařilo poskládat kuchyň, koupelnu, obytnou část i prostor pro spaní. Ten lze posuvnými dveřmi oddělit, takže se malý byt podle potřeby otevírá a zavírá.
)
)
Důležitou roli hrají vestavby na míru. Postel, úložné prostory a skříně jsou toho součástí. Nechybí klimatizace, integrované spotřebiče i promyšlené přirozené osvětlení z toho dělají normálně použitelný byt. Jen netradičně malý a na nezvyklé adrese. Ale chytře řešený.
Zdroj: Carter Williamson Architects
Foto: Martin Siegner
