Staré dřevěné okno po opravě a utěsnění propustilo v britské laboratoři o 86 % méně vzduchu než předtím a zatažený těžký závěs snížil únik tepla sklem a rámem o 41 %. U českých špaletových a kastlových oken je ale potřeba vědět, která křídla těsnit: vnitřní ano, vnější ne.
O 86 % méně vzduchu
Staré dřevěné okno nemusí do kontejneru. Po opravě a utěsnění propustilo o 86 % méně vzduchu než předtím a dalo se dál normálně otevírat. Změřili to výzkumníci z Glasgow Caledonian University pro britský památkový úřad English Heritage, dnešní Historic England. Zkoušeli viktoriánské svisle posuvné okno s jednoduchým zasklením, které dostali ve špatném stavu: s uhnilým parapetem, vyoseným rámem, zchátralým nátěrem i tmelem a prasklou tabulkou. Z původních 183 m3 vzduchu za hodinu, které zavřeným oknem při zkoušce protekly, zbylo po opravě a utěsnění 26 m3. Zprávu o výzkumu sepsali Chris Wood, Bill Bordass a Paul Baker v říjnu 2009.
)
Co v laboratoři změřili: Od 183 do 8 kubíků vzduchu za hodinu
Okno o rozměrech 1,77 × 1,16 m vsadili výzkumníci mezi dvě klimatické komory se 2 °C a 22 °C. Netěsnost měřili při tlakovém rozdílu 50 Pa, zhruba desetkrát větším, než s jakým autoři počítají pro průměrnou zimu.
| Stav okna | Únik vzduchu při 50 Pa | Méně než na začátku |
| Původní stav | 183 m3/h | – |
| Po opravě truhláři | 120 m3/h | o 34 % |
| Po utěsnění | 26 m3/h | o 86 % |
| S předsazeným zasklením | 8 m3/h | o 96 % |
Opravu udělali truhláři skotského památkového úřadu Historic Scotland: srovnali rám, vyměnili část parapetu a rámu, prasklou tabulku i tmel. Okno pak utěsnili pružnou hmotou nanesenou na rám, křídla bylo možné i nadále otevírat. Únik tepla samotným sklem utěsnění nezměnilo, celkovou bilanci ale ano. Podle výpočtu autorů připadalo u původního okna za běžné zimy na netěsnosti 60 % tepelných ztrát oknem, po opravě a utěsnění klesly celkové ztráty na 46 % původní hodnoty.
Těžký závěs ubere 41 % ztrát, okenice 58 %
Druhá část pokusu měřila únik tepla sklem a rámem, když okno něčím zakryjete. Součinitel prostupu tepla U celého okna autoři dopočítali z měření na skle; nejistotu uvádějí plus minus 0,3. Čím nižší U, tím méně tepla uteče.
| Úprava okna | U celého okna, W/(m2·K) | Snížení ztrát |
| Bez úprav | 4,3 | – |
| Těžký závěs | 2,5 | 41 % |
| Obyčejná roleta | 2,7 | 38 % |
| Dobře přiléhající okenice | 1,7 | 58 % |
| Předsazené zasklení s nízkoemisní vrstvou | 1,8 | 58 % |
| Předsazené zasklení a okenice | 1,6 | 62 % |
Závěs, roleta i okenice pomáhají jen zatažené, hlavně v noci, předsazené zasklení i přes den. Skotský památkový úřad Historic Environment Scotland v metodice k posuvným oknům uvádí pro dřevěné okenice snížení tepelných ztrát o 51 %, pro těžké podšité závěsy o 14 % a pro předsazené zasklení o 63 %. V obou případech pomohla okenice nebo druhé zasklení víc než závěs.
)
Špaletové okno má druhé zasklení odjakživa. Těsní se vnitřní křídla
Česká špaletová a kastlová okna mají dvě řady křídel, vnitřní okno tak hraje podobnou roli jako britské předsazené zasklení. Britská zpráva k tomu má poznámku, která platí i u nás: když je předsazené zasklení dobře utěsněné, není nutné ani žádoucí těsnit původní vnější okno. Mírné provětrávání mezery venkovním vzduchem totiž pomáhá předcházet kondenzaci.
Stejně to vychází v metodice Národního památkového ústavu Obnova okenních výplní a výkladců. Podle Petra Všetečky, autora kapitoly o stavební fyzice, musí být u okna s dvojsklem ve vnitřních křídlech mezera stále provětrávaná směrem ven, jinak se na vnějším skle sráží pára z místnosti. Architekt Miloš Solař v téže metodice píše: „V případě užití dvojskla na straně interiéru musí být vnitřní okno těsné (doporučuje se obvodové kování), aby se předešlo kondenzaci vody mezi vnitřním a vnějším oknem.“ Obecně to formuluje metodika slovenského Pamiatkového úradu SR: vnitřní křídlo se těsní, vnější má umožnit proudění vzduchu směrem ven, aby se netvořil kondenzát.
Těsnění tedy patří na vnitřní křídla, vnější zůstanou bez něj. Rosí-li se v zimě vnější sklo zevnitř, proniká do mezery zpravidla teplý vlhký vzduch z místnosti netěsným vnitřním oknem. Postup popisuje návod, jak opravit a utěsnit dvojitá okna, odkud se vlhkost bere, vysvětluje článek o rosení oken.
Opravit, nebo vyměnit? Dvojité okno v cihelné zdi často vyhraje
V praxi památkové péče jsou podle metodiky NPÚ nejčastější dvojitá dřevěná okna z 2. poloviny 19. a 1. poloviny 20. století, u kterých lze „opravou, dotěsněním, případně úpravou dosáhnout vyhovujících vlastností“. Dvojité rámy v cihelné zdi podle ní obvykle izolují lépe než jeden rám s dvojsklem, který nebrání prochládání nezateplené špalety.
Všetečka to pro jedno konkrétní okno spočítal. Stávající dvojité okno s jednoduchými skly mělo součinitel prostupu tepla 2,45 W/(m2·K), po výměně vnějších křídel za nová s dvojsklem 1,2 a nové jednoduché okno se stejným dvojsklem 1,35 W/(m2·K). Výpočet nezahrnuje průvzdušnost spárami, je z roku 2010 a nové okno v něm má dvojsklo, ne trojsklo. Co platí pro okna v památkové zóně a u chalup, shrnuje článek oprava, nebo replika oken pro chalupu.
)
Po utěsnění větrejte víc
Původní netěsné okno v britském pokusu by samo, i zavřené, pokrylo většinu větrání, které obytná místnost v zimě potřebuje. Utěsněné propouštělo méně vzduchu než větrací štěrbina, jakou často mívají nová okna. Metodika NPÚ dodává, že pro domy bez nuceného větrání nejsou těsná okna obecně vhodná, a varuje: „Dokonalé utěsnění obytného prostoru s plynovým spotřebičem, například karmou, může mít dokonce tragické důsledky.“ Proč po utěsnění pravidelně větrat, vysvětluje článek, jak působí nedostatečné větrání na zdraví.
