Nejdůležitějším prvkem této rekonstrukce nebyla samotná stavba, ale zahrada, která ji obklopuje. Majitelka detroitské rezidence vtiskla krajině během čtyř dekád osobitý charakter a architekti ze studia Disbrow Iannuzzi jej promítli do nové podoby domu.
Relaxace při práci na zahradě
Někdy to zkrátka není jen o domě, ale víc o jeho okolí. V případě detroitské rezidence pak o zahradě. Tu totiž majitelka celé nemovitosti kultivuje posledních 40 let. Pracuje ve městě, kde mimo jiné působila jako kurátorka asijských sbírek muzea, a domů se jezdila víceméně jen vyspat. Tedy, vyspat a relaxovat při práci na zahradě. Proto asi nepřekvapí, že se rekonstrukce celého domu, k níž došlo loni, odvíjela hlavně od zahrady.
Se stářím přichází potřeba lepšího bydlení
K domu jako takovému si totiž takový vztah nevybudovala, ale teď, s blížícím se důchodem, ho hodlala stavebně uzpůsobit svým potřebám trochu víc. Samozřejmě s ohledem na zahradu. Tak, aby se výhledy z domu do ní více otevíraly. Tak, aby místnosti domu lépe koexistovaly s tím zahradnicky opečovávaným exteriérem. Architektům ze studia Disbrow Iannuzzi přitom víceméně ponechávala volnou ruku, dokud tedy nehrozilo, že by nějaký stavební zásah mohl zahradě uškodit.
Dům se otevírá do zvelebované krajiny, vlastně zahrady
Plán celkové rekonstrukce domácnosti tomu odpovídal. Tento dům ve tvaru písmene Y o celkové rozloze užitné plochy 370 metrů čtverečních, nacházející se na pozemku podobném parku v severním předměstí Detroitu (kterým protéká řeka Rouge), se cele otevírá do propracované krajiny, kterou majitelka domu pěstuje a zvelebuje.
Dva materiály pro změnu stačí
Projekt přitom po stránce staviv zahrnuje pouze dva základní materiály: bílý jasan a černou břidlici, které se používají různými způsoby k zdůraznění jejich vlastností.
Břidlice ze stejného lomu
Veškerá břidlice pochází ze stejného lomu, a proto je i její barevné vyznění totožné, neměnné. Byla rozdělena na střešní šindele, rozštípána a nařezána na stěny, dále opracována a broušena pro horizontální povrchy, drcena a hutněna u příjezdové cesty a odřezky byly shromažďovány do gabionů pro vytvoření opěrných konstrukcí. Během dne se tak lámaným kamenem vylepšený exteriér mění s pohybem slunce, v jeho odlescích.
V některých částech dne jsou žilkování a variace v kameni okamžitě zřejmé. Když je slunce silnější a přímé, světlo a stín na povrchu zdi zdůrazňují texturu a dramatický charakter břidlice. Je to tedy „paráda ze zahrady“, která povyšuje vlastní dům.
Bílé jasanové desky
Naproti tomu bílé jasanové desky použité na stropě, stěnách a podlaze byly zvoleny tak, aby měly konzistentní lineární vzhled. Tento materiál vyzařuje tiché teplo. Dřevo jemně uznává klíčové body přechodu a přechází z řezaného na čtvrtky na hladké řezané dřevo, v rámci stejného deseticentimetrového vzoru. Každý otvor je po úpravách zasazen do budovy tak, aby chránil interiér před sluncem během teplejších měsíců. Poskytuje spíše stín. Z interiéru se skleněné stěny rozprostírají od podlahy ke stropu a od stěny ke stěně, čímž umožňují nerušený výhled na dramatickou topografii zahrady, znovu objevovanou z každého okna.
Dům a krajina se tu propojují v jedno. Projekt Lakeside Residence je ale unikátní v tom, že tím hlavním vodícím prvkem zde byl exteriér, tedy krajina zahrady. Jí se podřizoval proměněný a rekonstruovaný plán celého domu.
Zdroj: Disbrow Iannuzzi
Foto: Rafael Gamo


