Jedu za soumraku domů autem z Českého Krumlova směrem na Prachatice. Na silnici mezi Křenovým dvorem a Křenovem, která v tomto místě vymezuje hranici CHKO Blanský les, musím náhle prudce zabrzdit. Kousek před reflektory vyskočí na silnici dva mývalové, skotačí, prohání se, prostě jako jakákoli jiná mláďata. Běžně zde potkáte mladé lišky, hned vedle je klikatý meandr Chvalšinského potoka s podemletými břehy. Že se u nás invazní mýval severní v přírodě vyskytuje, to jsem již v minulosti zaznamenal, ale tohle bylo moje první osobní setkání. Asi jsem si je vysloužil kvízem na téma invazních druhů rostlin a vůbec tím, že o invazních druzích dost často publikuji. Zvířata úmyslně nepřejíždím, myslivec nejsem a pušku s sebou nevozím, mývalové přežili. Ani jsem však nestihl nějakou fotodokumentaci, kameru na palubní desce také nemám. Škoda.
Obohacení domácí fauny a šatníků
V každém případě jsem napsal krátký e-mail do Agentury ochrany přírody, o výskytech invazních druhů si vedou záznamy. Ale moje první myšlenka byla, že určitě utekli nějakému chovateli. I tato možnost samozřejmě existuje, ale důvodů jejich výskytu může být mnohem více. Začalo to totiž už před 2. světovou válkou, v roce 1934 byli mývalové severní úspěšně vysazeni u německého Kasselu. Poprvé v Evropě. Neměli s tím nic společného nacističtí plánovači a pohlaváři, ani tehdejší říšský lesník Hermann Göring, šlo o podnikatelský záměr, kterým měla být obohacena domácí fauna, stejně jako šatníky německých žen. Jaká chyba!
)
Mývala potkáte jenom těžko
Od 30. let rostly jako houby po dešti i kožešinové farmy, kde se choval právě i mýval severní. Ty vznikaly v první polovině 20. století po celém Německu. Za války pak bylo mnoho farem zničeno a přeživší zvířata z nich utekla do přírody. A právě tak vznikla většina současné populace mývala severního v evropské přírodě. Jenom v Německu dnes žije odhadem 300 tisíc až 1 milion mývalů. A že si neváží státních hranic, to je jisté. Stejně tak je jisté, že natolik vysoký rozdíl čísel v odhadu je způsoben jednoduchým faktem, mývala potkáte jenom těžko.
)
Mýval severní v ČR
I na našem území již byli první mývalové v přírodě zaznamenáni ve 30. letech 20. století, tehdy však šlo jenom o pár jedinců uniklých z chovů. Zato po 2. světové válce již šlo o běžný jev. Zprvu se především mývalové přišedší z Německa usazovali na Šumavě, od 90. let se mývalové šířili z rakouské populace na Moravu. Hlavní výskyt mývala severního je dnes registrován v západních Čechách a v nivě řeky Moravy. Celkem je však možné tohoto živočicha potkat na cca jedenácti procentech našeho území. Ze zoologických zahrad má dnes povolení k chovu mývala severního pouze zoo v Táboře. A když se podíváte na mapu invazního výskytu mývala severního, je tam vyznačena i oblast, kde jsem je předevčírem potkal i já.
)
Na Černém evropském seznamu invazních druhů
Mýval severní bohužel představuje pro evropskou přírodu velký problém. Je uvedený na Černém seznamu invazních druhů s vysokým dopadem na životní prostředí a socioekonomiku. Je tedy významným nebezpečím i pro původní druhy žijící v České republice, hlavně pro ptáky hnízdící na zemi a stromech, kterým vybírá hnízda. Nebezpečný je také pro obojživelníky a plazy, konkuruje některým šelmám (např. jezevci lesnímu a kočce divoké) a nemá u nás žádného přirozeného predátora. Navíc přenáší vzteklinu, psinku a třeba škrkavku i na člověka (u dětí může jít až o smrtelné napadení). Prostě a jednoduše, mýval severní, ten roztomilý medvídek, u nás ohrožuje biodiverzitu, hrozí poškozením místních ekosystémů, ale také dovede plundrovat sady a vinice, kurníky a velkochovy drůbeže a jeho nenechavé přední packy dovedou překonat kdejakou lidskou překážku.
Nejnebezpečnější je pro člověka hlístice Baylisascaris procyonis, které se říká škrkavka mývalí. Její larvy mají schopnost napadat mozkovou tkáň. V Německu se především kvůli ní v některých oblastech zamykají dětská pískoviště.
Jednoduše řečeno, již téměř století jsme nuceni řešit škody, které způsobilo rozhodnutí obohatit evropskou faunu a šatníky právě o mývala severního. A jedno se ví jistě, zcela jej vymýtit nedovedeme, prostě to není možné. Jestli si myslíte, že potkáte mývala, zatelefonujete do Agentury pro ochranu přírody a oni zorganizují nemilosrdný hon, je to jenom iluze. Vymýtit mývaly se nepodaří ani cca devadesáti tisícům myslivců, kteří je smí od roku 2022 volně střílet. Jednoduše proto, že většina z nich nikdy žádného nepotká. Proč? Například proto, že jde o druh aktivní v noci a ukrývající se za dne.
)
Při vysokém výskytu mývala potkáte i v centrech měst
Mýval severní (Procyon lotor) se řadí do čeledi medvídkovitých. Snadno jej každý pozná nejen díky americké kinematografii, ale hlavně podle výrazné černobílé masky na hlavě a pruhovaného ocasu, který se pyšní čtyřmi až sedmi proužky. Hustá srst má černou až hnědou barvu, šikovné drobné tlapky má mýval vybavené dlouhými pohyblivými prsty. Velikostí a hmotností se podobá naší lišce. V Americe zabírá území od Kanady až po Panamu. Oblíbil si široké spektrum stanovišť, nevybírá si klima, preferuje listnaté lesy a v blízkosti člověka městské parky a zahrady okolo rodinných domů. Potkat se dá i v centrech velkoměst a to dokonce i v německém Kasselu, kde byl kdysi poprvé vypuštěn do evropské přírody.
Žere všechno!
Byť je potrava mývala severního výhradně rostlinná, nepohrdne ani čímkoli živočišným. Prostě sežere, na co narazí. Drobné savce, ptáky, žáby, ryby, hmyz, korýše a měkkýše, ptačí vajíčka, domácí drůbež, zemědělské plodiny, ovoce, bobule, kaštany, ořechy, semena. Nikoho se na nic neptá. Takže až vám někdo vybere kuřata, vůbec to nemusela být liška.
)
)
)
)
)
)
)
