Jak odstranit nežádoucí nedostatky po malování pokojů Zobrazit fotky zobrazit 8 fotek

Malování a natírání v domácnosti je boj, který se někdy neobejde beze ztrát. Chyby sice děláme všichni, ale tady se opravdu vyplatí jich vyvarovat. Nedostatky jdou totiž vidět a doslova vás pálí do očí. Co se s nimi dá dělat?

Dá se říct, že dobrých 70 % kvality odvedené práce s natíráním stojí na tom, co uděláte před tím, než štětku nebo váleček vezmete vůbec do ruky. O úspěchu rozhodujete volbou vhodné nátěrové hmoty, optimálních pomůcek, zakrýváním ploch. Teprve pak přijde na řadu zvolená technika a za ní možná očekávaný výsledek. A když i v něm odhalíte chyby? Většinou musíte natírat znovu.

Méně je někdy více

Zvrásnění na povrchu natřené plochy, které vypadají, jako by barvu někdo pomačkal? Problém velmi pravděpodobně bude spočívat v tom, že nátěr byl aplikován v příliš silné vrstvě. Štědrost se prostě někdy nevyplácí. Podobného nechtěného efektu také můžeme dosáhnout, když se snažíme urychlit si práci a čekání na zasychání. Tím, že si vypomůžeme přídatným zdrojem tepla, a umístili jsme ho příliš blízko natřeného povrchu. Ten se pak má tendence „zdrcnout“. Co s tím? Barva v postiženém místě musí dolů. Počkejte, až úplně zaschne, a pak ji zkuste okartáčovat a opískovat. Poté otřít vlhkým hadrem, znovu nechat zaschnout a nakonec znovu natřít.

Když stěny s nátěrem nesouhlasí

Barva je hezká, ale vytváří něco, co nápadně připomíná puchýře a bubliny? Nemilé. Problém je v adhezi, respektive v nedostatečném přilnutí nanesené barvy k podkladu. Na vině může být teplo, zrovna tak jako vlhkost. Po čase by to skončilo odloupnutím. Takže je lepší to provést kontrolovaně a hned, a povrch zvrásnit/obrousit. Znovu zamalovat. Stalo se to znovu? To vypadá spíš na problém s vlhkostí, který budete muset vyřešit před dalším natíráním. Rozhodně to ale nejsou dobré zprávy. Problém je totiž ve stěnách.

Spěch se nevyplácí

Navzájem se propíjející barvy? Ou. Tady asi někdo hodně pospíchal, a nepočkal na řádné zaschnutí. Výsledek vypadá dost strašidelně, zvlášť, jestli se vám rozpila krvavě červená. Rady na to jsou levné, ale řešení je náročnější: celou tu kontaktní zónu naštěstí není třeba odstranit, ale postupně natřít znovu. Tentokrát s patřičnou pauzou. Jinak pokud někde vytváříte v dotyku kontrastní barevné plochy, možná by se vyplatilo investovat do stabilizátoru nátěru. A hlavně prosím nepospíchat, kvalita chce čas.

Pozor na aligátory!

Prasklina, i ta vlasově tenká, je dalším signálem, že malíř podcenil přípravu. Navíc, i z malé může po čase vyrůst pořádný aligátor přes celou stěnu. Co se mohlo pokazit? Možná tu převládla snaha nanést na latexový nátěr olejovou barvu, což není bez přípravy úplně šťastný nápad. Možná byla podkladová barva příliš stará a řekněme chemicky nekompatibilní. Možná jsou stěny vlhké, nebo jen neobroušené. Anebo – což je vlastně při všech zmíněných katastrofách ta nejmenší – jste jen moc pospíchali, a nenechali dostatečně proschnout první nátěr.

Chlup jako bolavý zub

Je tam. Nikdo jiný ho zatím nevidí, ale vy o něm víte a dráždí vás. Co? Přeci ten vlas ze štětky, kočičí chlup nebo něco podobného, přilepeného na čerstvě vymalované stěně. Pomýšlíte na válečky dynamitu? To snad raději ne. Ano, pro čistotu válečků je nezbytné, aby se nikdy během natírání nedotkly země, kde by nějakou nečistotu mohly sebrat. Je třeba je prát v mýdlové vodě, a před použitím otestovat, třeba na fólii. I štětku se vyplatí po každém malování vymýt a při aktu na ní netlačit, aby vlas nepouštěla.

Vlastně, je třeba vypulírovat i stěny a stropy, od prachu a pavučin. Ono se to totiž nasbírá. Ale když už se stalo? Pokud už je barva zaschlá, zkuste to nevábné vlákno vyloupnout nebo odbrousit. Až budete hotovi, odstraňte z podkladu prach a poté místo znovu přetřete.

Rady, které nepotěší

Nesedla vám barva? Po bitvě je každý generál, takže vám radit, ať to zkusíte znovu, se světlejším odstínem… případně ať si tu původní znovu namícháte se světlejší bílou. Budete ale muset malovat znovu. Vyzkoušet ještě můžete glazuru, ale pokud se vám barva nelíbí, je to spíš práce navíc. Trápí vás nerovné stěny? Zkuste je vymalovat samonivelační barvou. Ta srovnává povrchové odchylky a vytváří hladký a tvrdý povrch.

Odlupuje se vám s malířskou páskou i čerstvá barva? Nepotěšíme vás. Jde o to, že páska by měla „zmizet“ z místa činu nejpozději hodinu po malování. Zachraňovat důsledky tohoto pochybení je ale možné. S pomocí ostrého břitu (ideálně lámacího nožíku) oddělte barvu od pásky, kterou následně odlepíte. Hranu projeďte bruskou, zbavte prachu a domalujte základní nátěr a barvu.

Chyby v počtech? To by se malíři stávat nemělo

Výrobce si údaje o kapacitě plechovky nebo kbelíku s barvou nevymýšlí, ale je třeba vyladit čísla s realitou. Jenže čím hrubší povrch natíráme, tím větší je spotřeba. Na zrnitou omítku tedy spotřebuji o dost víc, než na hladký sádrokarton. Jen abyste s tím počítali. Ono se obecně vyplácí koupit minimálně pár litrů barvy navíc. Kdyby se třeba objevila nějaká drobná kolize, abyste neskončili na suchu.

Malování na sádrokarton, po kterém se kocouři jen hemží? Chce to určitě víc nátěrů. I tři. S tím, že postupně přidáváte na hustotě barvy, a mezi etapami necháváte proschnout. Mimochodem, není vůbec od věci postarat se o to, abyste malovali při dobrém osvětlení. Spousta nedostatků je patrná až při plném nasvícení. Nebo až když dorazí na prohlídku vymalovaného bytu tchýně.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com