Jak probíhá kompletní realizace celé skladby anhydritové podlahy

Anhydritový tekutý samonivelační potěr je novou generací podlahových hmot pro vnitřní použití. Má přitom oproti podlahovému betonu mnoho předností: jednoduchou a rychlou aplikaci i v případě složitých půdorysů (lze vylít až 100 m² podlahy za hodinu), výborně zatéká a je samonivelační, dosahujeme s ním maximální rovinnosti 2 mm / 2 m, rychle tuhne (je pochozí po 24 - 36 hod. a plně zatížitelný po 3 až 4 dnech), je vysoce pevný (20 až 30 MPa po 28 dnech), vyžaduje minimum dilatačních spár (materiál má velmi nízkou roztažnost) a dosahuje vynikající tepelné vodivosti. Obzvláště 2 z těchto uvedených vlastností, schopnost výborně zatékat a vysoká tepelná vodivost, předurčují anhydrit pro podlahy s podlahovým topením.

Anhydrit přitom dosahuje při svém tvrzení krystalové struktury, kdy se mezi sebou velké a kompaktní krystaly plošně spojí. Proto vzniká velmi málo dutých prostorů, což je právě příčinou vysoké pevnosti anhydritových potěrů.

Stinnými stránkami anhydritových podlah je nevhodnost do exteriérů a větších provozoven, jako jsou prádelny, závodní kuchyně atd., pokud se anhydrit namočí, ztrácí část své pevnosti, nemožnost použít anhydrit jako pochozí vrstvu, pokud není upraven speciálními přísadami - musíme proto aplikovat finální podlahovou krytinu.

Podkladem pod anhydrit mohou být prakticky jakékoli materiály včetně tepelných izolantů a vzhledem k tomu, že se kvůli riziku zatečení podklad nejprve opatřuje svařovanou fólií, nemusíme podklad nijak speciálně povrchově upravovat. Jako zajímavé řešení se však v mnoha případech jeví takzvané lehčené betony, čili polystyrenbetony, například Ekostyrenbeton.

Tyto lehké betony najdou uplatnění na podlahách půd, na klenbách, ale obecně všude, kde chceme zmenšit zatížení budovy betonem a zlepšit tak její statiku. A jelikož lehčené betony zároveň dobře izolují teplo právě kvůli obsahu tepelného izolantu (polystyrenu), hodí se i pro podlahy v přízemí. Do lehčených betonů se tedy vmíchává plnivo, které má podstatně menší objemovou hmotnost než prostý beton. Vyrobit lze směsi o objemových hmotnostech již od 200 kg/m³ a do 1 500 kg/m³. Získaný beton přitom dosahuje pevnosti v tlaku od 0,2 až do 7 Mpa. Právě polystyren přitom patří mezi nejlepší plniva do betonů. Má totiž uzavřenou buněčnou strukturu a proto nepřijímá vodu. A právě tato vlastnost zároveň zlepšuje čerpatelnost materiálu i do větších výšek. Díky dosažené nízké objemové hmotnosti pak můžeme namíchat jedny z vůbec nejlehčích betonů se schopností konkurovat tepelným izolantům.

Jinak se anhydrit pokládá na tepelné izolace, podlahové topení (nejčastější řešení) a na většinu lepených finálních podlahových vrstev, pokud si můžeme dovolit podlahu zvýšit. V opačném případě je třeba nejprve původní vrstvy odstranit. Anhydrit se využívá pro sdružené lité podlahy, podlahy na oddělovací vrstvě a jako podklad pod parkety, plovoucí podlahy, dlažbu, PVC, koberce, korek a jakékoli jiné finální nášlapné vrstvy.

V mnoha případech, kdy hrozí zatečení do podlahy, respektive pod ni, je třeba použít vodotěsně spojované fólie (PE fólie s přelepenými spoji) jako ochranu před zatečením samonivelační směsi. Fólie pokládáme tak, že vytvoří vodotěsnou vanu se zakončením nad budoucí vrstvou potěru (10 cm přesah), načež se fólie po vytvrdnutí anhydritu zařízne. Zároveň je třeba po obvodu plochy, která se bude vylévat, připevnit mirelonový dilatační pás. 

V prvním nadzemním podlaží se pod fólii obvykle ukládá tepelná izolace ve dvou vrstvách a nebo polystyrenbeton a tepelná izolace v jedné vrstvě. Ve druhém a dalším nadzemním podlaží se pak místo tepelné izolace pokládá izolace kročejová. Po uložení PE fólie a mirelonového pásku je třeba položit podlahové topení, buďto rozvody teplovodního podlahového topení a nebo elektrických topných kabelů.

Anhydrit je připravován v betonárnách a hotová směs pro lité podlahy je dovezena přímo na staveniště v domíchávači, ze kterého je anhydrit dopravován čerpadlem s hadicemi o průměru 50 mm až na místo ukládky. Maximální vzdálenost od místa ukládky je vodorovně 140 metrů a svisle až 60 metrů. Není proto problém aplikovat anhydrit kdekoli.

Podmínkami staveniště jsou přístupová cesta sjízdná pro autodomíchávač, elektrická přípojka 400 V, jištění min. 25 A (pětikolík), utěsnění prostupů a otvorů, zhotovení bednění a určení výškových bodů v místě betonáže.

Při vylévání se anhydrit po celé ploše důkladně hutní, aby do důsledku vyplnil všechny mezírky a dokonale obalil a zalil rozvody podlahového topení.

Pokládka anhydritu je přitom možná i při velkých teplotních rozdílech. Při aplikaci materiálu a na začátku tuhnutí však nesmí být v místnosti průvan, teploty nesmí klesnout pod bod mrazu a nebo naopak nesmí vystoupat k tropickým hodnotám. Pokládka je jinak velmi rychlá (viz výše), za pouhý den stihnou dělníci položit až tisíc metrů čtverečních anhydritu.

Při zrání anhydritu je při vysoké vlhkosti vzduchu možné provést nárazové odvětrání. Tuhnoucí povrch přitom musíme chránit před mechanickým poškozením 48 hodin po nanesení. Čerstvá anhydritová samonivelační potěrová směs se odvzdušňuje hned po svém nánosu, což je jednou z příčin perfektní rovnosti těchto podlah.

Za 10 let zkušeností s litými podlahami realizovala firma EKOSTYREN s.r.o. podlahy ve více jak 500 rodinných domech (od 50 do 500 m²) v oblasti nejen Moravskoslezského kraje, ve 100 administrativních a obytných budovách a mnoha dalších jak menších, tak větších prostorách. Již vícekrát též opravovali lité podlahy po řemeslnících, kteří neměli potřebné vybavení na provedení kvalitní podlahy. Pokud máte zájem o anhydritové podlahy, můžete využít jednoduchou poptávku.

Zdroj: www.ekostyren.cz