Jak se ve středověku stavěl hrad, když nebyly bagry, jeřáby ani motorové pily? Ve francouzském Guédelonu se rozhodli na tuhle otázku neodpovídat odhadem, ale pustit se do experimentu v životní velikosti. A jejich unikátní stavba už je téměř hotová.
Povrchní pravdy nestačí
Najdete je skoro v každé aspoň trochu zajímavě provedené encyklopedii pro zvídavé děti. Co? Ilustrovaný řez středověkým hradem. S popisem místností, šatlav a komnat a vůbec všech prostor či myslitelných prvků opevnění, od padacího mostu až po nejvyšší cimbuří na věži. Děti mají tyhle názorné obrázky rády. A dospěláci pak snad ještě víc. V těch nákresech se totiž všichni dobře orientují a k nim snadno doplní nějaký ten chytrý komentář navíc.
Všichni dospěláci totiž dobře vědí, že aby se u takového hradu spustila kovaná mříž anebo padací most, musel někdo někde uvnitř věže brány zatočit rumpálem. Anebo že uvnitř středověkých hradů bývalo nehezky chladno, potažmo že si s odpadky nedělali ve středověku těžkou hlavu a házeli je rovnou z hradeb dolů do příkopu. Těmi poněkud povrchními pravdami se ale i sami dospěláci brzy vyčerpají.
)
Jak se hrady vlastně stavěly?
Když totiž přijde na to, jak se uvnitř takového hradu skutečně žilo, víme toho dnes vlastně pramálo. Hledáme v mlhavých vzpomínkách z hodin dějepisu, čerpáme i z toho, co si pamatujeme z exkurzí po hradech a zříceninách. Není toho mnoho. A ještě méně víme o tom, jak se vlastně takové hrady stavěly. Že to chtělo spoustu kamene i dřeva a také spoustu řemeslníků? To je tak nějak nasnadě.
Ale vážně, jak se to bez bagrů a vysokozdvižných vozíků, bez sbíječek a betonu, vlastně dělalo?
)
Báječné dobrodružství tří přátel
Nad tím začal už v 90. letech minulého století přemýšlet Michel Guyot. Ten totiž podědil rodinné sídlo, Château de Saint-Fargeau. Statek napůl křížený se zámečkem, který byl kdysi tvrzí. A protože je rozený kutil, náramně si tu rekonstrukci středověkého jádra svého domu užil. Často přitom přemýšlel nad tím, jak se mnohé z těch stavebních prvků asi vyráběly dříve, bez současných technických možností.
Guyot těmi svými postřehy a praktickými myšlenkami nakazil i dva své přátele. I oni měli rádi středověk, historii a přírodu. A nechali se jím zlanařit pro „báječné dobrodružství“. Svépomocnou stavbu skutečného hradu. Ovšem stavbu bez příkras a moderní techniky, hrad stavěný čistě s využitím středověkých stavebních postupů. Guyot možná jako první přednesl tu myšlenku, ale až jeho kamarádka, Maryline Martinová, přišla na způsob, jak proměnit sen ve skutečnost.
)
Navrhla koupit lacino pozemek a financovat onu výstavbu pomocí grantů a výnosů z cestovního ruchu. Protože jít se podívat na to, jak se stavěl hrad středověkými stavebními metodami, to přece musí být skvělý zážitek, ne?
Začal tak dlouhý proces výzkumu, který je nakonec zavedl do odlehlého, opuštěného pískovcového lomu v guédelonském lese. Lom jim měl poskytnout dostatek kamene na stavbu hradu a okolní les, který si přikoupili též, pak téměř neomezenou zásobu dřeva. V roce 1996 les i lom, spolu s téměř 12 hektary půdy zakoupili za pouhých 6 500 franků.
Pro hrubou představu, dnes by ten nákup stál asi 40 000 korun. Takže skutečně za hubičku.
Cesta do středověku
Ovšem tak úspěšně a lacino, jako pořídili pozemek a zdroj staviva, to už dál nešlo. Protože, koneckonců, pokácet stromy v lese motorovou pilou a prohnat ho katrem, to moc středověké není. Stejně jako porcovat kámen v lomu sbíječkami a pneumatickými kladivy.
Chtěli přece stavět středověký hrad od počátku původním způsobem. A to znamenalo – v případě zpracování dřeva - sáhnout po širočině, hlavatce, pořízu a loupácích.
)
Ani to však není přesné. Protože zajít si do hobbymarketu a dobrat se požadovaného nářadí má taky ke středověku daleko. Ta partička tří kamarádů začínala tím, že se od jiných učila kovářskému řemeslu, aby si mohli potřebné nástroje pro tesařskou práci vykovat. A teprve pak vyrazili do lesa. Jiné to nebylo ani v lomu. A to už se vůbec nebavíme o tom, jak připravený materiál nanosit na místo stavby.
Ti podivíni se zkrátka pustili takřka holýma rukama do díla, které sice mělo obdoby, ale nikoliv v současnosti. Každý rok od března do listopadu, během denního světla, dávají dohromady svůj sen. Skutečný středověký hrad. Guédelon.
)
Škola evropského středověku
Naštěstí je to podivínství příjemně nakažlivé, a tak se jejich tým řemeslníků a milovníků historie rychle rozrůstal. Ne každý řemeslník nutně toužil postavit hrad. Ale těch, co si chtěli vyzkoušet prapůvodní dovednosti svého řemesla, bylo vždycky kolem stavby hradu dost.
Řemeslníci z celého světa přijíždějí do Guédelonu kvůli jedinečnému způsobu jeho výstavby. Je jedním z mála míst na světě, kde mohou lidé například praktikovat kamenické řemeslo tradičními metodami a s tradičními nástroji. Kouzlo toho všeho spočívá v tom, že se to dělá vlastníma rukama. Nástroje si sami vyrábějí, kácí a opracovávají dřevo, tesají a tvarují kámen — zkrátka podle svých slov museli znovu „objevit“ prakticky všechno, co souvisí s výstavbou budovy.
)
Řemeslníci stojící za projektem dokonce upustili od francouzských metrických jednotek ve prospěch předmetrických měr, které většinou vycházejí z lidské anatomie: palců, dlaní, šířek ruky, stop a loktů.
Podivínství francouzských stavitelů hradu není zatíženo amatérismem. Kolem rostoucího hradu se vytvořila silná odborná komunita, která tu v praxi testuje úlohy experimentální archeologie. Metody výzkumu, která spočívá v napodobování způsobů, jakými lidé v dávných dobách něco vyráběli či prováděli. Tedy v přístupu „stavět, abychom objevili, jak to stavěli“.
Je to podobné, jako když listujete tou dětskou encyklopedií s obrázky. Jen se noříte víc do hlubin praxe a poznání. A zkoumáte, zkoušíte, jak to vlastně doopravdy fungovalo.
)
)
Svépomocné, soběstačné
Hrad sám o sobě je středověký a není to žádná replika. Architektonicky má Guédelon odpovídat období vlády Filipa II. Augusta, tedy zhruba létům 1180–1223.
Středověký způsob života na hradě Guédelon však sahá mnohem dál než jen k samotné stavbě. V areálu se nachází zahrada, v níž si nadšenci pěstují pouze rostliny, které se v tomto regionu vyskytovaly před staletími. Tedy žádná rajčata ani brambory, protože ty se do Evropy dostaly z Jižní Ameriky mnohem později.
)
Za pozornost stojí, že tenhle projekt výstavby má téměř nulovou uhlíkovou stopu. Stavbu a materiál tu pohánějí pouze lidé, kteří jej stavějí. A k tomu ještě dva koně, jeden osel, dřevěné uhlí, pec na dřevo a nedaleký potok. Všechno, co tým ke stavbě potřebuje, poskytuje nejbližší okolí.
Z lomu získávají pískovec, ze země písek a hlínu na výrobu malty a střešních tašek, a různé odstíny jílů a okru, k malování staveb. Z okolního lesa získávají kvalitní dubové dřevo na výrobu střešních trámů, latí a dřevěných šindelů, habrové a březové dřevo používají jako palivo do pecí a výhní.
)
Dílo je to fascinující. A letos se zase o něco víc přiblížilo svému dohotovení. Jinak se hodí zmínit i to, že jde o projekt ziskový. Během stavby totiž slouží jako vyhledávaná turistická atrakce. V roce 2015 jej například navštívilo skoro 300 000 návštěvníků a může si tak dovolit platit 70 zaměstnanců.
Hrad, prakticky už stojící, leží v obci Treigny v departementu Yonne přibližně čtyřicet kilometrů jihozápadně od města Auxerre. Budete-li mít cestu kolem, s návštěvou neváhejte. Středověk tu ožívá docela jinak, než v ilustrované encyklopedii pro děti.
Zdroj: allthatinteresting.com, guedelon.fr, thegoodlifefrance.com, deepheartoffrance.com, parissecret.com
