Jak si poradit s vlhkostí zdiva

Především vlhnutí zdiva od země je velice nepříjemnou záležitostí. Voda vzlíná od základů či z boku (domy částečně zapuštěné do terénu), přičemž příčinou je špatná hydroizolace. Buďto její poškození nebo naprostá absence, případně vysoká hladina spodní vody, což je to nejhorší, co se může stát.

Přičemž nejde jen o vodu, ale také soli. Silně koncentrovaný solný roztok nejprve rozleptává původní horizontální izolace z živice nebo dehtu, poté vzlíná kapilárně zdivem a na něm se projevuje v podobě solných výkvětů (krystalizované soli) a to klidně až do výšky 3 metry. Krystalizované soli zvětšují svůj objem a způsobují další mechanické škody, zdivo je narušováno, objevují se praskliny.

Ovšem problémy s vlhkostí se mohou projevit i u mladších budov a dokonce i u novostaveb. Již při mokré výstavbě je spotřebováno značné množství vody, stavební konstrukce proto musí vyschnout. Přitom je v interiéru mnoho vlhkosti uvolňováno i naším pobytem, ale i zvířaty a rostlinami. Pokud již vzduch nepohlcuje vodní páry, dochází ke kondenzaci vlhkosti na chladnějších konstrukcích o teplotě rosného bodu. A to jsou nejčastěji právě stěny, ale i ostění oken. Následně se ve zdivu zvýší obsah vlhkosti. 

Dalším zdrojem vlhkosti může být zatékání shora, ovšem v tomto případě musíme i řešení hledat nejprve nahoře. A tím je oprava střechy, její rekonstrukce, nebo výstavba nové. Až poté se zabýváme vlhkostí, která se do zdiva shora dostala.

Pokud neodstraníme hlavní příčinu zvýšené vlhkosti ve zdivu, zbytečně vynakládáme finanční prostředky na neustálé omítání. A nakonec stejně jen rostou náklady na budoucí radikální řešení. Objevující se plísně jsou přitom zdravotním rizikem (alergie, respirační choroby, kožní choroby, narušení imunity a tvorby krve, záněty spojivek, chronická rýma, záněty dutin, migrény, únava, poruchy soustředění, ale i rakovina). Nadměrná vlhkost zdiva však zhoršuje klima v interiéru i bez plísní a zvýšená vlhkost vzduchu může způsobovat zdravotní problémy už od hodnoty 55%.

Jak odstranit vlhkost ze zdiva

Pokud je příčinou vlhkosti nefunkční hydroizolace a vzlínající voda, nabízí se řada způsobů, jak problém odstranit. V zásadě je lze shrnout do dvou skupin: injektáže a nebo podřezání. V případě podřezání zdiva lze použít řetězovou pilu, diamantovou lanovou pilu, takzvaný HW systém (vrážení nerezových desek).

Podřezání vlhkého zdiva řetězovou pilou

Řetězovou pilou lze podřezat vlhké zdivo s průběžnou spárou. Toto zdivo musí být soudržné a nesmí být přezdívané. Ideální je, pokud jsou ložné spáry z vápenné malty s nízkým obsahem cementu. Jako hydroizolace se při podřezávání používá například izolační folie z PE-HD. Životnost této metody izolace zdiva je dlouhodobá.

Nepříjemné je při této metodě, že musíme mít zajištěn přístup ke zdivu z obou stran, příznivá je však cena a životnost je dlouhá. V místě podřezání se nejprve otluče vlhká omítka, zarovná se podklad v šíři 1,5 m pro umístění stroje a poté se do zdiva provede řez za sucha (není třeba chladit vodou). Ten se očistí od nečistot a do vytvořené drážky se vloží 2 mm silná hydroizolační PE fólie. Zdivo se zajistí statickými plastovými klíny o rozteči 20 až 30 cm a provede se injektáž proříznuté spáry cementovou maltou s plastifikátorem. Tato metoda je zdravotně a ekologicky zcela nezávadná.
Součástí sanace je nakonec provedení sanační omítky do výšky až 1 m nad úrovní nové izolace, případně minimálně 50 cm nad horní hranici vlhkosti. Sanační omítka by měla odpovídat kritériím WTA.

Použití diamantové lanové pily

Diamantová lanová pila je určena k řezání zdiva všeho druhu (beton, kámen, cihly, …), používá se tedy, pokud nelze použít pilu řetězovou. Řezy je přitom možné provádět jak svisle, tak vodorovně a šikmo. Stroj pohání uzavřenou smyčku diamantového lana soustavou vodících kladek, k řezu dochází postupným zkracováním této smyčky. I lanová pila vyžaduje rovný a pevný podklad, kterým může být rovná podlaha nebo z fošen vytvořený rovný pojezd tak, aby mohlo docházet bez problémů ke zkracování smyčky lana pojezdem stroje vzad.

Nastaví se výška roviny řezu a na řezanou stěnu se upevní stojan rolen, podélné truby a držáky s vodícími rolnami tak, aby se smyčka snadno zkracovala. Podle stanoveného postupu se vyvrtají dva otvory ve vzdálenosti 4 – 5 m od sebe, kterými je provlečeno diamantové lano. Lano se osadí do stroje a do vodících rolen, čímž je možné začít s vlastním podřezáváním zdiva. Současně se spouštěním lanové pily musí být diamantové lano chlazené vodou tak, aby lano neřezalo nasucho – z řezu se nesmí prášit. Hadice s puštěnou vodou se vkládá přímo do vlastního řezu ve směru otáčení lana. 

Do pročištěné spáry se nakonec vkládá vodotěsná hydroizolace síly 2 mm (PE folie nebo sklolaminátová deska). Zdivo se zajistí z obou stran a po celé šířce statickými klíny a po přestavení vodících rolen se pokračuje v řezání dalšího úseku zdiva. Velikost úseků je závislá na soudržnosti zdiva, přičemž přesah sousedících izolačních desek je 5 až 10 cm. Vzdálenost mezi statickými klíny je 10 – 20 cm. I při této metodě je ke zdivu nutný přístup z obou stran.

Po zaizolování a statickém zajištění objektu se provede tlaková injektáž spáry cementovou maltou s plastifikátorem. Stejně jako v případě podřezání zdiva řetězovou pilou je nakonec třeba provést sanační omítky.

Sanace vlhkého zdiva HW systémem

HW systém je jednou z nejúčinnějších metod (účinek 100%), přičemž není jakkoli narušena statika objektu. Jde o rakouský patent chráněný několika patenty po celé Evropě. Metoda je založena na zarážení, zavibrování vlnitých izolačních nerezových desek (plechů) vyráběných z tvrzené ušlechtilé oceli. Desky (plechy) se strojně zatloukají do zdiva sanovaného objektu frekvencí cca 1300 úderů za minutu (za den lze sanovat 30 až 40 bm zdiva). Odpadá proto podřezávání vlhkého zdiva, je zaručeno zachování statiky objektu a nedochází k poškození zdiva. Desky odpovídají tloušťce zdiva a překrývají se o 5 až 8 cm (o 2 až 3 vlny ve styku desek). Vzniká tak nepropustný a nerezavějící uzávěr zaručující maximální izolaci vlhkého zdiva sanovaného objektu. Každá deska je opatřena hrotem, proto snadno proniká překážkami. Tuto metodu je možné aplikovat u všech budov s průběžnou spárou ve zdivu bez ohledu na typ zdiva (lze ji provádět i v kamenných budovách, ale pouze s průběžnou ložnou spárou – dokonce i pilíře, klenby, kaskády, oblouky). Ohromnou výhodou je též přístup pouze z jedné strany zdiva.

Používaná ušlechtilá nerezavějící ocel má pevnost 600 – 1300 MPa, proto lze provádět sanace vlhkého zdiva i u silných stěn (až do 100 cm). Izolaci lze provádět již od 1 cm nad stávajícím terénem. Před sanací se doporučuje odstranění staré podlahy (pokud se bude pokládat nová), zjištění uložení rozvodů (elektřina, plyn, voda apod.). Na HW systém je třeba napojit podlahové izolace.

Pokud se sanace provádí v suterénu budovy, musí se zvenčí odkopat zemina a to až na úroveň zatloukaných plechů a musí se provést nová vnější svislá izolace. Ihned po sanaci se nanáší sanační omítka, pokud je však vlhké zdivo silně zasoleno, doporučuje se použít nátěry vázající sůl. A pokud se na vlhkém zdivu vyskytují houby a plísně, je třeba sáhnout po sanačním postřiku.

Izolace vlhkého zdiva chemickou clonou

Izolace vlhkého zdiva pomocí chemické clony se provádí aplikací konkrétní chemikálie do vyvrtaných otvorů vzdálených od sebe cca 10 až 12 cm. Vrtat lze do spáry vodorovně nebo mírně šikmo (podle stavební situace). Hloubka jednotlivých vrtů je dána tloušťkou stěn (vždy méně o 5 cm), průměr vyvrtaných otvorů se pohybuje přibližně mezi 14 a 22 mm. Tlak, pod kterým se tato metoda provádí, je maximálně 2 bar. Používá se nízkotlaký postřikovač s prodlužovací tyčí bez trysky a filtru. Injektáž je vysoce účinná a spolehlivá, snadná a rychlá, zdravotně a ekologicky nezávadná, přičemž jsou eliminovány statické vady. 
Zdroj: www.zdiva-sanace.cz