Potěry jsou neodmyslitelnou součástí většiny podlah. Jsou na ně kladeny poměrně náročné požadavky, jako je tvarová stabilita, pevnost, odolnost vůči klimatickým podmínkám, ale také časové požadavky stavby. V každém případě dosažení maximální spolehlivosti a minimalizace vzniku poruch jsou ty nejzásadnější. Výběr vhodného materiálu proto není jen záležitosti pevnostních vlastností, ale také dalších ovlivňujících faktorů.
Který z používaných potěrů je nejlepší?
„Tuto otázku slýchám od laiků velmi často. Univerzální materiál neexistuje. To, co je v některém ohledu výhodou, je v jiném nevýhodou či překážkou,“ říká specialista na podlahy Ing. Daniel Šmíd a vysvětluje: „Velmi důležité jsou požadavky, v jakých klimatických podmínkách bude realizace probíhat (léto, zima, vlhko, průvan), jak silná může být vrstva potěru, jaká bude použita podlahová krytina, nebo také z jakého konstrukčního systému je stavba. Výběr mohou ovlivnit časové požadavky a také samotný provoz stavby, zejména požadavek na rychlost vysušování, například možnost vysušování anhydritu podlahovým topením.“Anhydritový potěr
Mezi nejpoužívanější lité potěry od CEMEXu patří AnhyLevel (potěr na bázi síranu vápenatého – anhydrit), který vyniká zejména jednoduchostí zpracování, takřka nulovým smršťováním, dlouhou dobou zpracovatelnosti a minimální závislotí na klimatických vlivech. Výhodou anhydritu je možnost rychlého a intenzivního vysušování, a protože při vysychání nevznikají žádné deformace, je možné jej aplikovat již od tloušťky 30 mm.
Řez litým potěrem AnhyLevel
Cementový potěr
Druhou, variantou je CemLevel - speciálně modifikovaný cementový potěr, který vyniká svou tekutostí a vyloučením nutnosti použití výztužných sítí. Ty často komplikují pohyb na realizovaných plochách, nehledě na časté zašlapání (vtlačení) této výztuže do podkladní izolace. Litý potěr umožňuje oproti tradičním „suchým“ potěrům velmi snadný transport čerpáním, rychlou a velmi přesnou pokládku. Oproti anhydritu umožňuje použití v trvale vlhkých prostorách či v místech s nedostatečnou možností vysušování, jelikož tvrdnutí probíhá chemickou reakcí s vodou (hydratací) a ne vysycháním (krystalizací) jako je tomu u anhydritu. Aplikuje se od tloušťky 45 mm.Pevnost
Oba materiály jsou zcela srovnatelné z hlediska pevnosti v tlaku (20 až 30 MPa) a také pevnosti v tahu za ohybu (4 až 6 MPa). Rozdíl lze najít snad jen v odtrhové pevnosti. Anhydritový potěr má tuto pevnost nižší než cementový potěr, a proto se nedoporučuje do míst s vysokým povrchovým napětím (valivé zatížení, masivní dřevěné podlahy). Pro běžné použití v bytové výstavbě jsou v tomto ohledu oba materiály velmi rovnocenné.
Řez litým potěrem CemLevel
Vhodnost pro podlahové vytápění
Oba dva materiály jsou pro potřeby podlahového vytápění vhodné. Vykazují takřka totožnou teplotní kapacitu (akumulaci), mají však odlišnou hodnotu tepelné vodivosti Lambda = 1,8 W/m.K (anhydrit) versus 1,2 W/m.K (cementový potěr), to znamená, že anhydritové potěry nabízejí vyšší rychlost vedení a předávání tepla do prostoru. Cementový potěr má naopak nižší tepelnou vodivost, čímž vydává akumulované teplo/chlad s menší intenzitou, a to po delší dobu. Do lehkých montovaných objektů doporučujeme cementové potěry, do cihelných naopak anhydritové.Smrštění při zrání
Největší rozdíl je v chování těchto materiálů při jejich zrání. Velkou výhodou anhydritového potěru je minimální smršťování a tím pádem žádné nebezpečí kroucení. Při zrání – vysychání anhydritového potěru vzniká hustá struktura krystalů, které se provážou a vytvoří velmi pevný celek. Hodnota smrštění je pouze 0,03 mm/m.Naproti tomu cementový potěr má vyšší tendenci ke smršťování (0,5 až 0,7 mm/m) a to v závislosti na různých faktorech. Velkou roli hraje tloušťka vrstvy, rychlost vysušování, teplota na stavbě, nárazové změny teplot apod. Ve všech těchto případech dochází u cementového materiálu k objemovým změnám, které mohou vest k deformacím nebo vzniku prasklin. Proto je také nutné provádět u cementových potěrů tzv. smršťovací spáry, které umožňují řízené prasknutí ve stanovených místech a zamezují vzniku dalších prasklin. Smršťovací spáry se doporučuje provádět v úsecích max. 4 x 4 m.
Dodatečné smršťování
Tento přirozený jev může vznikat u cementových potěrů i po několika měsících nebo dokonce letech. Jakmile cementový potěr vyzraje, ustálí se jeho vlhkost na určité hodnotě (cca 2 - 2,5%). Při rychlém vysušení pod tuto hodnotu, dochází k tzv. druhotnému smršťování, které způsobuje deformace – kroucení. Tento jev je nejčastější u potěrů bez povrchové krytiny, nátěru apod, které zamezují rychlé změně vlhkosti. Obzvláště u podlah s podlahovým topením je vhodné zvážit úpravu povrchu. V případě anhydritu k tomuto jevu nedochází.
Realizace podlahy za pomocí potěru AnhyLevel
Dokončená podlaha CemLevel
Omezení realizace klimatickými vlivy
V případě realizace při nízkých teplotách nevzniká u anhydritového potěru žádný problém, pouze je vysychání pomalejší, jelikož studený vzduch nedokáže převzít větší objem vlhkosti. V kombinaci s vytápěním stavby je však umožněná nejefektivnější metoda vysušení – výměna vnitřního teplého a vlhkého vzduchu za venkovní chladný a suchý. Proto je zimní období optimální k realizaci anhydritových podlah. V případě vysokých teplot se tvrdnutí anhydritu zpomaluje a nad 40 °C se úplně zastaví.U cementového potěru nízké teploty výrazně zpomalují hydrataci. Při teplotě pod 5 °C přestává cementová pasta tvrdnout. Vysoké teploty naopak tuhnutí urychlují. Z toho vyplývá užší teplotní rozsah provádění cementových potěrů a vyšší požadavky na zabezpečení stavby než při použití anhydritu.
Finální vyronávání potěru AnhyLevel
Ošetřování po realizaci
V tomto směru má anhydrit obrovskou výhodu, jelikož nevyžaduje takřka žádné ošetřování. V prvních dvou dnech je třeba zamezit větrání a následně je možné zahájit intenzivní vysušování. Naopak v případě cementového potěru je nejprve nutné co nejdéle udržovat v potěru vlhkost a po 7 dnech začít pozvolna větrat. Po 3 až 4 týdnech je vhodné povrch opatřit ochranou, aby se zamezilo druhotnému smršťování. Rychlá a nadměrná ztráta vlhkosti z cementových směsí má za následek kroucení, snížení pevnosti a nebezpečí vzniku prasklin. Čím je realizovaná vrstva cementového potěru tenčí, tím důkladněji musí být ošetřování prováděno. Volbu materiálu je vhodné zvážit i z těchto důvodů, neboť velké množství závad vzniká díky nevhodnému ošetřování po pokládce.Pokládka podlahových krytin
Na anhydritový potěr můžeme pokládat krytiny až po úplném vysušení. Cementový podklad naopak může obsahovat vyšší zbytkovou vlhkost. V případě požadavku na rychlou pokládku krytin je většinou vhodnější cementový potěr.To je jen stručný přehled základních faktorů pro výběr materiálu, který bude nejvíce vyhovovat konkrétním podmínkám. Správným výběrem lze docílit efektivní a spolehlivou realizaci s vysokou užitnou hodnotou. Další informace naleznete na www.cemex.cz a www.specialni-produkty.cz.
S dotazy se můžete obracet přímo na odborníka Daniela Šmída na veletrhu FOR ARCH od 15. do 19. září v hale 1, stánku C15. Případně jej můžete kontaktovat na e-mailové adrese: daniel.smid@cemex.com.
