Klimatizace s chladivem R-32 Zobrazit fotky zobrazit 8 fotek

Jako první společnost na světě představila klimatizace s chladivem R-32 společnost Daikin. A toto chladivo přináší řadu výhod pro životní prostředí. Je energeticky velmi účinné a umožňuje používat menší hmotnost náplně chladiva ekvivalentu oxidu uhličitého. Reaguje na fakt, že nové evropské předpisy pro fluorované plyny 517/2014 zahrnují zákaz některých chladiv pro určité aplikace. A jde skutečně o výbornou odpověď na tyto předpisy. Instalační a servisní postupy jsou přitom u chladiva R-32 stejné jako u chladiva R-410A. Jelikož však jde o čisté chladivo, lze R-32 snadněji regenerovat a opět použít.

Chemický název chladiva R-32 je difluorometan a vlastně ani nejde o žádnou novinku. Toto chladivo se totiž používá již řadu let jako dílčí složka směsi R-410A (obsahuje 50% R-32 a 50% R-125). Vlastně tedy jde o využití čistého chladiva R-32 a nikoli směsi.

Například společnost Pannasonic oznámila kompletní přechod na chladivo R-32 letos při příležitosti „Dne Země,“ což bylo 22. dubna. Upozornila tak na dopady ničení životního prostředí. A přidávají se další značky. Chladivo R-32 zajišťuje o 10% vyšší efektivitu než předchůdce R-410A a má dle výrobců menší dopad na globální oteplování.

V souladu s nařízením EU o emisích z roku 2014 (517/2014), které definuje, jak musí každé průmyslové odvětví přispět ke snížení globálního oteplování, musí být do roku 2025 GWP (Global Warming Potential = potenciál globálního oteplování) u jednosplitových systémů s méně než 3 kg fluorovaných skleníkových plynů nižší než 750 GWP. Na což reaguje právě chladivo R-32.

Navíc vzhledem k tomu, že R-32 je jednou ze složek v minulosti využívané směsi R-410A, změna nepředstavuje pro instalační firmy žádnou dodatečnou zátěž spojenou s montáží. Postupy, potrubí i testování zůstávají stejné. A odlišnosti, které se mohou vyskytnout v případě některých přístrojů, by neměly představovat výrazný problém. Stejně jako u všech chladiv, musí být s R-32 vždy bezpečně manipulováno a prostory při instalaci i zpětném získávání musí být řádně větrané. Ani zde se tedy nic nemění.

Účel a využití klimatizace

Klimatizace řeší zásadně problém s nadměrným horkem, které nám v místnostech vůbec neprospívá, jsme unaveni, méně se soustředíme, klesá naše výkonnost, nemůžeme však usnout. Horko může dokonce způsobit i vážné zdravotní potíže, především u starších lidí, kardiaků a dětí. S klimatizací je však třeba zacházet opatrně, nebezpečný je především teplotní šok při opuštění klimatizovaného interiéru. Rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou by proto nikdy neměl být příliš velký. Odborníci a hygienici doporučují cca 6 až 8 oC, nikdy více, navíc by neměl vzduch z klimatizace foukat přímo na nás, protože má výrazně nižší teplotu.

Jakou klimatizaci si vybrat?

Při výběru klimatizace jsou klíčové naše potřeby (vzhled, výkon, spotřeba elektřiny a další náklady na provoz) a možnosti stavebních úprav. Důležité je též složení klimatizace. Nejjednodušší a nejlevnější je klimatizace mobilní, kterou si lze například vzít na víkend s sebou na chatu či chalupu. Nevyžaduje žádnou složitou instalaci podobně jako klimatizace okenní, která si vystačí s otvorem v okně, účinnost mobilní klimatizace je však nízká.
Naopak nejúčinnější a také nejdražší je klimatizace dělená, čili splitová. Dělené klimatizace jsou složené ze dvou částí - venkovní a vnitřní jednotky, které jsou spolu propojené potrubím. Splitové klimatizace vyžadují náročnou instalaci zahrnující i drobné stavební práce, především však odborné znalosti. Levnějším řešením jsou pak takzvané ochlazovače vzduchu, v jejich případě však vůbec nemůžeme hovořit o klimatizaci. Je to podobné, jako bychom například otevřeli ledničku a nechali ji běžet naplno.

Okenní klimatizační jednotky se umisťují do oken, případně do stěn. Zadní část klimatizační jednotky musí vždy zasahovat do venkovního prostoru a čelní panel musí být v klimatizované místnosti. Chladicí výkon těchto jednotek může být od cca 3 kW do 5,5 kW a s instalací si poradí zručný kutil či zedník. Vlastně jde o prototyp mobilní klimatizace, určené především pro chlazení, vyrábí se však i v provedení s tepelným čerpadlem. Tato okenní klimatizace je vybavena přepínacím ventilem, který obrátí chod a jednotka pak funguje jako topení.

Dělené (splitové) klimatizace jsou vždy určené k pevnému zabudování. Venkovní jednotka je s vnitřní propojena potrubím, přičemž vzdálenost mezi nimi může být až 30 metrů. Všechny dělené klimatizace jsou standardně vybavené dálkovým ovládáním s možností nastavení nočního režimu. Lze je též vybavit skupinovým ovladačem pro více jednotek a nebo zónovým ovladačem pro více místností s různými teplotními režimy. Dělené klimatizační jednotky se vyrábí většinou v provedení s tepelným čerpadlem. Vnitřní jednotky umístíme na stěnu, parapet či strop každé místnosti, kterou chceme klimatizovat. Chladicí výkony dělených jednotek jsou od 2 do 16 kW.

Kritéria výběru klimatizace

1. Vzhled! Klimatizační jednotky jsou výrazným doplňkem interiéru, jsou vidět. Rozhodujeme se proto nejen podle ceny, výkonu a provozních nákladů, ale také podle vzhledu hlavně vnitřní jednotky. Vyráběné jsou proto i cenově dostupné designové modely určené do moderních domácností či reprezentativních prostor. Navíc lze též využít vnitřní jednotky kazetové, které se instalují do stropního podhledu a nejsou vidět (vidíme pouze mřížky na stěně či stropu). Vyrábí se také jednotky parapetně-podstropní, které jsou určené především do nízkých podkrovních prostor, kde nemůžeme jednotku umístit na zeď.

2. Výkon!
Čím větší prostory chceme klimatizovat, tím větší potřebujeme výkon klimatizační jednotky. Například pro místnost o objemu 70 m3 (obestavěný prostor) potřebujeme klimatizaci o chladícím výkonu 2,5 kW. Záleží však také na teplotních podmínkách místnosti, potřebný výkon klimatizace ovlivňuje velikost oken, jejich orientace vůči světovým stranám, kvalita izolace stropu či podkroví, množství instalovaných elektrických spotřebičů, které prostor zahřívají apod.
3. Spotřeba elektřiny a náklady na provoz! Obecně platí, že čím lacinější je klimatizace, tím více spotřebuje elektřiny. Je proto třeba sledovat zařazení vybírané klimatizace do energetické třídy (vybíráme A+ a vyšší). Většina klimatizací přitom dnes umožňuje i režim vytápění. Tyto klimatizace jsou sice dražší oproti starším typům, mají však nižší spotřebu až o 40%. Provozní náklady také ovlivňuje fakt, jak často budeme klimatizaci používat.

K ochlazování (nebo topení) interiéru dochází změnou skupenství chladiva a výše tlaku v měděných rozvodech uzavřeného klimatizačního okruhu. Elektrickou energii přitom spotřebovává především pohon kompresoru venkovní jednotky. Vnitřní jednotka jí spotřebuje jen minimum. Kompresor klimatizační jednotky je proto nejdůležitějším komponentem. Výkon kompresoru je automaticky upravován elektronikou podle nastaveného teplotního komfortu. Spotřeba elektřiny klesá se snižujícím se rozdílem nastavené a skutečné vnitřní teploty. Čili na nejvyšší výkon funguje kompresor pouze za největších veder. Za průměrného počasí si vystačíme se středním výkonem kompresoru. Pokud má navíc chladící okruh již dostatečně „nachlazeno,“ výkon kompresu se opět sníží. A funguje to i opačně, čili i vytápění klimatizací lze považovat za poměrně úsporné.
4. Složení klimatizace! Klimatizace se skládají ze dvou základních částí - vnitřní jednotky umístěné v interiéru a venkovní jednotky umístěné v exteriéru. Vnitřní a venkovní jednotka jsou propojené měděnými rozvody, ve kterých proudí chladivo s olejem, napájecím a komunikačním kabelem. Vnitřní jednotka se nejčastěji montuje na místa, kde nefouká chladný vzduch přímo na nás. Standardně je ovládána dálkovým ovladačem. Více místností klimatizujeme multisplitovou jednotkou. Jedna venkovní jednotka pak klimatizuje více místností a každá vnitřní jednotka může být jiná (lze kombinovat jednotky nástěnné, kazetové, podstropní atp.).

Zdroj: www.kskpraha.cz, shutterstock.com
KSK spol. s r.o. - Technické zařízení budov Poslat poptávku