V nadmořských výškách, které Sněžku překonávají dvakrát, se nároky na prostor snižují. A naopak vzrůstá poptávka po udržitelných řešeních a soběstačnosti, ochota s přírodou spolupracovat a obdivovat se jí. Právě tento dům tyto jednoduché principy vystihuje.
La Miradora je dům nacházející se v centrální vysočině Ekvádoru. V nadmořské výšce 3 403 metrů. Okolní ekosystémem je tzv. páramo, vysokohorská vegetace. Protáhlý pozemek má na jednom konci přístup z místní silnice, na druhém strmou cestu z velké rokle. Z obou stran k domu přiléhají louky. A dramatické výhledy na sopky. To je výhled, který si v Česku neužijeme. Tady je ale ústředním bodem celé kompozice. La Miroadora není dům s vyhlídkou, ale sám o sobě tou vyhlídkou je.
Stojí na nejvyšším bodě pozemku a chytře využívá mírného svahu k otevření se výhledům. I k uspořádání interiéru, který je veden s ohledem na prostup denního světla a výhledy. V domě bydlí mladý pár, který občas přijímá návštěvy a členy rodiny, kteří mají náhodou cestu kolem. To je patrné i z prostorového uspořádání domu. Horní patro má široký výhled do všech směrů a nese v sobě prostory pro majitele domu, stejně jako malou vyhlídkovou plošinu, která se otevírá na sever a jih. Odtud je vidět nejbližší sopky.
Spodní patro je kvůli svahu o něco menší. A je využíváno více, až když jsou zde hosté. Dům pak může pohodlně pojmout více lidí. V zásadě ale může fungovat jen ve své horní části samostatně, což se promítá do ekonomiky provozu domácnosti. Protože se většina domu nachází v horním patře, rampa sem poskytuje přímý venkovní přístup, který umožňuje procházet se a užívat si výhled. Tato krytá venkovní chodba, která se nachází na jedné straně domu, vytváří plynulý přechod mezi interiérem a exteriérem.
Více přírody, méně odpadu
Propojení domu s přírodním prostředím je patrné i v jeho funkčnosti. S ohledem na úspornost a udržitelnost. Tu reprezentuje například sada solárních panelů, která zajišťuje elektřinu. Šedá a černá voda z domácnosti se tu čistí, ať už pomocí lapačů tuků, biodigesteru a kořenového mokřadu. Po průchodu malou lagunou se voda vsakuje do země. Nepoužívají se zde žádné nátěry, omítky ani jiné materiály, které by zakrývaly konstrukci, čímž se minimalizuje stavební odpad a lépe vyznívá přirozený charakter stavby.
Stavbu ve svahu podpírá deset dřevěných žeber. Portiky se skládají ze čtyř kusů s různým sklonem, které se sbíhají nahoru a poskytují tak větší krytí struktuře v horním patře. Na severní straně spočívají tyto portiky na cihlovém podstavci, který sleduje jejich sklon a mizí tam, kde to výška umožňuje. Na jižní straně, kde se nachází rampa. Spodní kusy každého žebra se liší délkou, aby se přizpůsobily sklonu terénu. Zároveň přecházejí do kovu, aby odolaly dešti a přímému slunečnímu záření.
Portiky jsou uspořádány každých 2,44 metru a poskytují velké okapy, které chrání dřevo před deštěm a interiér před sluncem. Tento vzor se mění, aby podpořil malé podkroví a poskytoval širší výhled. V nižších patrech této přístavby se nacházejí mokré prostory a kryté parkoviště. Dům je vystavěn tak, aby byl „co nejméně náročný“. Pro své obyvatele i okolní přírodu. Její dramatické scenérie tu vévodí, zatímco dům se k nim jen skromně upíná.
Zdroj: Taller General
Foto: JAG Studio, Alex Santander
