Lze šetřit vodou, aniž bychom museli omezit naše potřeby?

Průměrná denní spotřeba vody stojí každého z nás cca až 9 korun, což (zdá se) není mnoho, ale představuje to cca 110 litrů. (Co se týká ceny vody, záleží samozřejmě na lokalitě, někde platíme až několikrát více než lidé v jiných oblastech naší země.) Čtyřčlenná rodina pak spotřebuje denně více jak 400 litrů vody. A to je hodně. Samozřejmě hovoříme o průměrných hodnotách, čili někdo spotřebuje denně 50 litrů, jiný přes 200. Sáhneme-li sice do minulosti, zjistíme, že v roce 1965 v tehdejší ČSSR spotřebovával každý občan cca 300 litrů vody denně, což bylo historické maximum. Důvody byly jednoznačné: dokončení rozvodů vody do domácností a zároveň její minimální cena.

Přestože je dnešní spotřeba vody oproti období rozmachu veřejných rozvodů vody třetinová, je to stále hodně, protože vody ubývá. Racionální způsob využívání vody je záležitost vysoce ekologická a také etická. Nakonec by měla být i součástí druhového pudu sebezáchovy, vždyť až 15% světové lidské populace nemá dostatečný přístup ke kvalitní pitné vodě. A možná jsou čísla ještě vyšší, každopádně však porostou. Hovoří se dokonce i o budoucích válkách o vodu, načež některé současné války již tento podtitul mají. Každý pro prostě měl vodu šetřit tady a teď hned!

Úspory vody, které nepocítíme

1. Naprosto zásadní je shromažďování dešťové vody. Je až do nebe volající, jaké ohromné množství srážek mizí v kanalizaci. Proč, když již je tato voda střechou jednou zachycena? Proč ji mnozí vůbec neukládají a nevyužívají? Tímto tématem se dnes zabývá mnoho odborníků i laiků, byl spuštěn i první dotační program s názvem „Dešťovka“, u novostaveb jsou jímky na shromažďování dešťové vody již nezbytné, jinak nezkolaudujete. Můj názor však je, že by sběr této vody měl být obecně povinný, ať již jakkoli. Když za dlouho očekávaného deště pohlédnu v létě z okna a vidím, že se pro zahrady proudy drahocenné tekutiny valí do kanálů, nestačím kroutit hlavou. Větší zahrada přitom spotřebuje za veder a sucha i kubík dešťové vody denně. Obzvláště zelenina je na závlahu velmi náročná. A to hovoříme o zahradě bez zavlažovacího systému, tedy o vodě, kterou roznosíme v konvích či rozstříkáme hadicí pomocí čerpadla jen v nezbytné míře. Zavlažovat zahradu pitnou vodou je čiré bláznovství, které je mnohde za sucha dokonce zakazováno.
2. I splachování záchodu je klíčem k úsporám, které nevidíme. Platí totiž, že pouze cca 3% denně spotřebované vody musí představovat vodu pitnou. Čili při splachování WC bychom měli mít za prvé k dispozici dvě tlačítka pro různé množství vody. A dále je nasnadě, zda ke splachování nevyužít vodu dešťovou a nebo odpadní. Využití studniční vody pro tyto účely nepreferuji, jelikož sami doma využíváme studnu jen jako opravdu železnou zásobu vody, načež se i přesto letos v létě poprvé po třech letech stalo, že voda ve studni nedošla. Přibyl však jeden tisícilitrový barel a dva dvou set litrové sudy. Další dva tisícilitrové barely pak mám připraveny na příští sezónu, kdy proběhne rekonstrukce střechy stodoly a nová střecha bude opatřena novými okapy.
3. I úspor při osobních hygieně lze dosáhnout, aniž bychom se museli zásadně omezovat. Je nesmysl mít stále puštěnou vodu při čištění zubů, holení, mydlení vlasů šampónem, těla sprchovým gelem. Značných úspor též dosáhneme pomocí bezdotykové baterie, která poskytne nezbytné množství vody, stejně jako úsporných sprchových hlavic a nebo nejmodernějších sprchových systémů, které nabízí programy jako třeba mlžení. Je zcela zbytečné napouštět každý den plnou vanu.

4. Další úspory představuje praní a mytí nádobí. Pořízením pračky a myčky, které prokazují úspory nejen elektřiny, ale právě i vody, ušetříme vody maximum. Největší spotřebu vody představuje mytí nádobí pod vodovodní baterií. Myčku, ale i pračku, bychom přitom měli vždy spouštět až po úplném naplnění. Moderní pračky již umí prádlo dokonce zvážit a podle jeho množství dávkují vodu a přizpůsobují délku pracího cyklu.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com