Na první poslech to zní jako hodně pohádkový úkol. Podobně jako cesta za lízátkovým pokladem anebo výprava s jedním prstenem k Hoře osudu. Ve skutečnosti je to navýsost praktická záležitost, které obětujete pár minut jeden jediný den, a bude vám pomáhat už napořád.
Ne nadarmo lesy lidem připomínají zelené katedrály. Při procházce lesní samotou oceníte celou tuhle stavbu. Sloupořadí kmenů, podepírající klenbu korun stromů, jež jsou pomyslnou střechou vzdušného obydlí. Dalo by se v něčem takovém opravdu bydlet?
O drsné probuzení z hezkého nazelenalého snu se postarala aktuální studie, která na vzorku desítek městských farem v Evropě a USA hodnotí uhlíkovou bilanci jejich produkce. Podle ní mají městské farmy k udržitelnosti pořádně daleko, emisně jsou totiž šestkrát intenzivnější, než klasika s traktorem na poli.
Plány, vizualizace, trojrozměrné modely, profily a řezy, rozkreslení. Architekti při navrhování projektů pracují s širokou škálou grafických prostředků, jimiž vám chtějí ukázat, jak to bude vypadat, až to jednou bude hotové. Smutnou pravdou ale zůstává, že fantazie většiny běžných smrtelníků nepracuje úplně tak, jak si architekti přejí.
Dobré nápady nestárnou. A když se omrzí, stejně se k vám po čase vrátí jako bumerang. To je také přesně případ pařezových zahrádek. Ze zahradnické módy už vyšly nejméně třikrát, ale už jsou zase zpátky. Protože oplývají tajemnou krásou, jsou nenáročné, odolné. A dají se vytvořit na minimální ploše.
Z krmítek vypasení ptáci se stávají až příliš silnými, nepřirozenými konkurenty jiným ptačím jedincům. Navíc ptactvu neprospívá jakékoli krmivo, mnohé ani nepřijmou. A některé druhy se ke krmítkům uchýlí až když z přírody zmizí jejich přirozená strava, jiné se ani nepřiblíží. Nejlepší je vlastně vysazovat v zahradách původní druhy dřevin a jiných rostlinných druhů, které ptáky v zimě zasytí. A místo krmítek raději na podzim stavět a rozvěšovat ptačí budky.
Suchý potok, na první poslech to zní asi tak podobně užitečně jako nealkoholické pivo anebo káva bez kofeinu. Ve skutečnosti jde o vysoce estetický prvek, který není těžké vytvořit a přitom dodá nevšední osobité kouzlo každé zahradě. A nejde jen o krásu, umí být i zatraceně užitečný. Kdy? Když je hodně vody! To se stává potokem mokrým.
PET lahve v zahradě, laciná náhražka skla, která vydrží velmi dlouho. Možnost využití odpadu povalujícího se v přírodě celého světa, vznášejícího se na vlnách oceánů a moří, proudícího řekami. Vtipná řešení, která si už vyzkoušelo mnoho lidí. Proto jsou také galerie využití PET lahví v zahradách velmi pestré a nápadité. Nejinak je tomu v našem případě.
Hnojit či nehnojit, jak bojovat se škůdci a kdy začít s předsazováním, aby to bylo včas? Kdepak nic z toho tu řešit nebudeme. Budeme se držet mnohem přízemnějšího tématu. Teorie plánování a pravidel. Což je maličkost, bez které se začátečníci neobejdou a kterou až trestuhodně často opomíjejí i zahradníci, co se domáckému pěstování věnují už léta.
Zahradnictví může být uměním, a vytvoření luxusní zahrady může být doslova jako vytvoření královského ráje ve vašem vlastním dvorku. Zde je několik kroků, které vám pomohou přetvořit vaši zahradu do luxusního odpočinkového místa.
Zapomeňme nyní na predikce katastrofických scénářů, že umělá inteligence ovládne lidský svět, zotročí a částečně vyvraždí lidstvo, nebo že vezme většině lidí práci a ti pak budou živořit na ulicích jako dominantní bezdomovecká masa. Nahlédněme raději pod ruce pragmatickým vědcům i byznysu, jak si představují využití AI v ochraně přírody a jak tím plánují ochranu přírody zlepšit. Ano, na úkor příliš pomalé, zdlouhavé lidské práce.
Latinsky je znám jako Guaiacum coulteri, česky se mu říká guajak. V San Isidro Llano Grande se mu ale přezdívá spíše KEŘ ŽIVOTA. Endemická nevysoká dřevina s nafialovělými kvítky tu platí za univerzální léčivku. Tedy, platila. Tento druh guajaku ze zdejší krajiny prakticky na přelomu nového tisíciletí vymizel. Prý kvůli nešetrnému hospodaření, kácení a vypalování, klimatickým změnám.
Topiary jsou stručně řečeno umělecky tvarované keře, tedy sice obvykle tvarované zahradníkem, ale takovým, který má ambice vtiskávat tvarům korun dřevin neobvyklé tvary. A například i tvary z říše živočišné, případně alespoň zajímavé geometrické útvary. Třeba barokní. Aby to však nebylo až tak jednoduché, pojem topiary se používá i pro umělé stromy, stromky a keře vyráběné za dekorativním účelem z různých materiálů. Může jít dokonce i o konstrukce porostlé travinami. A používá se i umělý trávník. Pojem topiary se tedy v současné době značně rozšířil.
Vstupte do nové éry péče o vaši zahradu a venkovní prostory s oika®! Jsme zde, abychom splnili všechny vaše zahradní sny – zahradní domky, sauny, přístřešky, bioklimatické pergoly, garáže i designové kryty na popelnice. Zkrátka vše, co vaše zahrada potřebuje pro krásný domov a maximální pohodlí.
Ze stříkaného betonu je možné vyrobit jakkoli tvarovanou přírodní skálu. A nejvíce se takové skály hodí právě k bazénům včetně třeba stylového vodopádu. Představy každého z nás je možné tvarovat z předem připravené ocelové konstrukce potažené pletivem, na které se nastříká vrstva betonu a skalní masiv či umělá plastika jsou na světě. Vyrobit však lze i naprosto přesnou podobu jakékoli reálné přírodní skály včetně jejích pórů a puklin. A skálu lze dokonce místy osadit rostlinami.
Neřešíme jej víc, než prostírání před podáváním oběda. I když ho někdo musí nachystat, neočekáváme, že by na stole chybělo. S mulčováním organickým materiálem je to podobné. Dnes je natolik běžnou součástí aktivit na zahradě, že mulč považujeme za naprosto přirozený materiál. Aniž by nám docházelo, že i tento materiál umí být hořlavý a pojí se ním rizika požáru.
Orientace vůči světovým stranám zásadně ovlivňuje charakter zahrady. Není v tom ale sama, záleží též na okolní výsadbě a zástavbě. Jednoduše řečeno, zahrada orientovaná na jih může být alespoň co se týká slunečního záření v mnohem horší situaci než zahrada severní. Třeba kvůli neprostupnému stínění mnoha postupně vzrostlými stromy, nebo příliš objemnou stavbou, která se před vámi náhle objevila. A je po jižní orientaci. Uvažujme tedy o zahradách, které jsou na jih, východ, západ, či sever orientovány ideálně.
Že si pod sebou některými svými zahradními počiny obrazně podřezáváme větev, je jasné. Někdy za to však ani nemůžeme, prostě nastoupí počasí, škůdci a v horším případě soused či jiný vandal. Někdy však zvítězí naše neschopnost či lenost něco domyslet, neznalost a v nejhorším případě i hloupost. Svou roli pak může hrát i nevkus, tedy vkus nevyspělý, jalový, dětinský až infantilní. Prohlédněme si galerii vybraných zahradních průšvihů.
Všechno to začalo vytlačením jalovců z jejich přirozeného přírodního prostředí. Vlastně cca posledních 50 let byli škůdci, tedy brouci, vázaní na jalovce ve střední Evropě považováni za vzácné a ohrožené. Jednoduše přišli o svůj biotop. To se ale změnilo.
Začínajících zahrádkářů je mnoho druhů, prototypů. Od zelinářů až po skalkaře a ovocnáře, kaktusáře a trvalkáře, letničkáře i bylináře. Je jich prostě spousta. Pokud však členění zjednodušíme podle lidských povahových rysů, zjistíme, že jsou především zahrádkáři poctiví a nepoctiví a také pracovití a líní, to však obvykle nejsou zahrádkáři, nýbrž jen majitelé pozemků.